ECLI:CZ:NS:2004:29.ODO.363.2004.1
sp. zn. 29 Odo 363/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Ivany Štenglové a JUDr. Petra Gemmela v právní věci žalobců A) Ing. J. D., B) M. D., C) M. C., a D) W. G., všech zastoupených, advokátem, proti žalované M. spol. s r. o., zastoupené, advokátkou, o popření pravosti pohledávky žalované, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 35 Cm 73/2002, o dovolání žalobců proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 31. října 2003, č. j. 13 Cmo 457/2003 – 26, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Praze k odvolání žalobců usnesením ze dne 31. října 2003, č. j. 13 Cmo 457/2003 – 26, potvrdil usnesení ze dne 20. srpna 2003, č. j. 35 Cm 73/2002 - 20, jímž Městský soud v Praze vrátil žalobcům soudní poplatek ve výši 1.000,- Kč.
Proti usnesení odvolacího soudu podali žalobci včasné dovolání, jehož přípustnost opírají o ustanovení §238a odst. 1 písm. a/ a 237 odst. 1 písm. c/ občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.), namítajíce, že rozhodnutí soudů obou stupňů spočívá na nesprávném právním posouzení věci (tedy, že je dán dovolací důvod dle §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř.). V dovolání snášejí argumenty na podporu uplatněného dovolacího důvodu a požadují, aby Nejvyšší soud napadené usnesení zrušil.
Dovolání proti usnesení, jímž odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně o vrácení soudního poplatku, není podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. ledna 2001 přípustné.
Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu upravují ustanovení §237 až §239 o. s. ř.
Dle ustanovení §237 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu,
a/ jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé,
b/ jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil,
c/ jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b/ a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Všem třem případům přípustnosti dovolání v tomto ustanovení vypočteným je společné, že musí jít o rozhodnutí ve věci samé. Usnesení o vrácení soudního poplatku však usnesením „ve věci samé“ není; není ostatně ani usnesením, jímž se řízení končí.
Ustanovení §238, §238a odst. 1 a §239 o. s. ř. nezakládají přípustnost dovolání proto, že napadené rozhodnutí nelze podřadit žádnému z tam vyjmenovaných případů. Oproti očekávání dovolatelů nezakládá přípustnost dovolání ani ustanovení §238a odst. 1 písm. a/ o. s. ř.; již proto ne, že nejde o věc konkursu a vyrovnání (o konkursní nebo vyrovnací řízení), nýbrž o spor vyvolaný konkursem (tzv. incidenční spor). Dovolatelé nadto přehlédli odkaz obsažený v §238a odst. 2 o. s. ř. (o tom, že ustanovení §237 odst. 1 a 3 o. s. ř. platí obdobně), z nějž plyne, že i v případě uvedeném v §238a odst. 1 písm. a/ o. s. ř. by muselo jít o usnesení, jímž odvolací soud potvrdil nebo změnil usnesení soudu prvního stupně „ve věci samé“.
Nejvyšší soud proto, aniž ve věci nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), dovolání odmítl (§243b odst. 5, §218 písm. c/ o. s. ř.).
O nákladech dovolacího řízení Nejvyšší soud nerozhodoval, neboť vztah upravený zkoumaným rozhodnutím (otázka, zda a v jakém rozsahu se vrací soudní poplatek) je vztahem mezi poplatníky (dovolateli) na straně jedné a státem na straně druhé; není zde nikoho, kdo by náhradu těchto nákladů mohl vůči žalobcům – v intencích §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. - nárokovat. Právní sféra žalované – jejíž účast v řízení o žalobě těchto dovolatelů skončila právní mocí usnesení o zastavení řízení o této žalobě – není tímto rozhodnutím nikterak dotčena a žalovaná není účastnicí řízení o opravném prostředku proti rozhodnutí soudu o vrácení soudního poplatku žalobcům (tedy ani účastnicí tohoto dovolacího řízení, byť se v jeho rámci k dovolání vyjádřila).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 29. září 2004
JUDr. Zdeněk Krčmář,v.r.
předseda senátu