ECLI:CZ:NS:2004:29.ODO.380.2003.1
sp. zn. 29 Odo 380/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobkyně Č. g. s. a.s., proti žalované M. V., o návrhu žalované na obnovu řízení, vedené u Okresního soudu v Mostě pod sp. zn. 16 C 2578/2000, o dovolání žalované proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 15. října 2002, č. j. 47 Co 68/2002 – 39, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů dovolacího řízení 1.200,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokáta žalobkyně.
Odůvodnění:
V záhlaví uvedeným usnesením Krajský soud v Ústí nad Labem jako soud odvolací potvrdil usnesení Okresního soudu v Mostě ze dne 1. 10. 2001, č. j. 16 C 2578/2000 – 18, který návrh na obnovu řízení vedeného pod sp. zn. 16 C 1613/94 zamítl. Dále rozhodl o náhradě nákladů řízení před odvolacím soudem.
Soud prvního stupně považoval za rozhodnou skutečnost, že žalovaná neprokázala existenci důkazů, které v původním řízení nemohly být provedeny, a které pro ni mohly přivodit příznivější rozhodnutí ve věci. Žalovaná poukazovala na to, že od počátku řízení nebyla ve sporu pasivně legitimována a nemohla tak být účastníkem řízení, jelikož již v roce 1991 vydraženou prodejnu včetně pohledávek a závazků vložila do společnosti P. – m., spol. s.r.o. a o významu této skutečnosti se dozvěděla až po konzultaci s jejím nynějším zástupcem. Soud v této souvislosti poukázal na skutečnost, že vědomost o vložení vydražené provozní jednotky měla žalovaná od okamžiku, kdy tento právní úkon sama provedla, neboť společnost P. – m. spol. s.r.o. jako jediný společník založila a současně byla i jediným jednatelem této společnosti.
Odvolací soud dospěl k témuž závěru, že žalovaná vydraženou prodejnu včetně pohledávek a závazků vložila do jí založené společnosti P. – m., s.r.o. M. a nepochybně o ní tedy věděla od okamžiku provedení tohoto úkonu v roce 1991. Nic jí nebránilo v tom, aby tuto skutečnost v původním řízení uplatnila, a pokud tak neučinila, nesplnila svou povinnost tvrzení a nemůže se domáhat obnovy řízení právě z tohoto důvodu. To, že až později zjistila, že tato skutečnost by pro ni snad mohla mít jisté právní následky, o kterých v době konání původního řízení nic nevěděla, je pro posouzení důvodnosti jejího návrhu na obnovu řízení podle ustanovení §228 odst. 1 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb. občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, (dále též jen „o. s. ř.“), zcela nerozhodné.
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalovaná včas dovolání, jehož přípustnost spatřuje v ustanovení §238 odst. 1 písm. a) o. s. ř., zjevně ve znění účinném do 31. 12. 2000. Dovolání je podle názoru dovolatelky podáno z důvodu uvedeného v ustanovení §241 odst. 3 písm. d) o. s. ř., když odvolací soud nesprávně posoudil přípustnost obnovy řízení. Odvolací soud se nevypořádal se všemi důvody odvolání, zejména s namítaným nedostatečným poučením soudem prvního stupně podle ustanovení §5 o. s. ř., a to zejména za stavu, kdy byla žalovaná v původním řízení zastoupena obecným zmocněncem, nebo s tvrzením o tom, že neuplynula subjektivní lhůta k podání návrhu na obnovu řízení. Nepovažuje také za správné tvrzení odvolacího soudu o nemožnosti převést dluh na třetí osobu bez souhlasu věřitele, a to zejména proto, že tyto skutečnosti měly být předmětem dokazování v rámci obnoveného řízení.
Dovolatelka navrhuje, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem a vrátil mu věc k novému projednání a rozhodnutí.
Ve vyjádření k dovolání žalobkyně navrhuje zamítnutí dovolání s tím, že skutečnosti uváděné v dovolání jsou právně zcela irelevantní a účelové. Žalovaná neuvádí žádné nové skutečnosti a řízení pouze prodlužuje. Žalobkyně věcně odkazuje na svá dřívější vyjádření.
Podle bodu 17., hlavy I., části dvanácté, zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů, se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. 1. 2001). Podle bodu 16., hlavy I., části dvanácté citovaného zákona návrhy na obnovu řízení proti rozhodnutím vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů.
Dovolání není přípustné.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
V posuzované věci nelze dovodit přípustnost dovolání z ustanovení §238a o. s. ř., neboť usnesení odvolacího soudu není usnesením měnícím ve smyslu §238a odst. 1 písm. a) o. s. ř. a nelze je podřadit ani žádnému z usnesení vyjmenovaných v §238a odst. 1 písm. b) až f) o. s. ř.
Dovolání není přípustné ani podle ustanovení §239 o. s. ř., když usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zamítnutí návrhu na povolení obnovy řízení, není rozhodnutím ve věci samé (k tomu srov. např. rozhodnutí uveřejněné pod č. 61/98 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Přípustnost dovolání proto připadá v úvahu jen podle §237 odst. l o. s. ř. Ten zakládá přípustnost proti každému rozhodnutí odvolacího soudu (s výjimkami zakotvenými v odstavci 2), pokud trpí vadami v něm uvedenými. Žalovaná žádnou takovou vadu nenamítá a ze spisu ani takové vady nevyplývají.
Dovolání žalované, které není přípustné, Nejvyšší soud podle §243b odst. 4 a §218 odst. 1 písm.c) o. s. ř. odmítl.
Věcnými námitkami žalované se dovolací soud již nemohl zabývat.
Dovolatelka z procesního hlediska zavinila, že dovolání muselo být odmítnuto, a je proto povinna nahradit žalobkyni náklady řízení o dovolání ve smyslu §146 odst. 2 věta první (per analogiam), §224 odst. 1 a §243b odst. 4 o. s. ř. Tyto náklady spočívají v nákladech právního zastoupení – za jeden úkon právní služby, tj. vyjádření k dovolání podle §10 odst. 1, §14 odst. 1, §18 odst. 1 vyhl. č. 484/2000 Sb., tj. Kč. 1.125,- Kč a za jeden paušál hotových výdajů Kč 75,- Kč (§13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb.), celkem tedy Kč 1.200,- Kč, které je povinna žalovaná zaplatit k rukám advokáta žalobkyně.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinná, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně 7. září 2004
JUDr. František Faldyna,CSc., v. r.
předseda senátu