ECLI:CZ:NS:2004:29.ODO.383.2003.1
sp. zn. 29 Odo 383/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobkyně A. C., s.r.o., zastoupené, advokátem, proti žalované S.-M., spol. s r.o., zastoupené, advokátem, o zaplacení částky 3,350.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 14 Cm 120/96, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 11. června 2002, č.j. 1 Cmo 168/2001-88, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Praze rozsudkem uvedeným v záhlaví změnil rozsudek Krajského obchodního soudu v Praze č.j. 14 Cm 120/96-58 ze dne 15.11.2000 tak, že žalované stanovil povinnost zaplatit žalobkyni částku 2,597. 000,- Kč se 17 % úrokem z prodlení od 13.12.1996 do zaplacení a ohledně zaplacení 753.000,- Kč a odpovídajícího úroku z prodlení (též za období od 1.10.1994 do 12.12.1996) žalobu zamítl (výrok I.) a uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni náklady řízení v částce 178 950,- Kč (výrok II.).
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání (podáním doručeným soudu osobně dne 7.10.2002), ve kterém namítla, že jak soud prvního stupně, tak i soud odvolací pominuly základní procesní zásadu povinnosti tvrzení a na ni navazující povinnost důkazní, neboť žalobkyně neprokázala, že jí vznikla škoda, zda částku za postoupenou pohledávku zaplatila a v jaké výši. Žalovaná požádala, aby Nejvyšší soud dovoláním napadený rozsudek zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Dovolání bylo podáno opožděně.
Podle bodu 17., hlavy I., části dvanácté, zákona č 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu, vydaným přede dnem nabytí účinnosti zákona 30/2000 Sb. nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů, se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1.1.2001 – dále jen „o. s. ř.“). O takový případ jde v předmětné věci, neboť odvolací soud věc projednal a rozhodl o ní ve shodě s bodem 15., hlavy I., části dvanácté, zákona č. 30/2000 Sb. podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1.1.2001, což výslovně uvedl v odůvodnění rozsudku.
Dovolání v této věci tak mohlo být podáno pouze ve lhůtě jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu (§240 odst. 1 o. s. ř. ve znění účinném před 1.1.2001), nikoliv ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu podle ustanovení §240 odst. 1 o. s. ř. ve znění účinném po 1.1.2001. O jednoměsíční lhůtě pro podání dovolání proti rozsudku byli účastníci odvolacím soudem řádně poučeni.
Jak se podává z obsahu spisu rozsudek odvolacího soudu byl doručen zástupci žalované dne 9.8.2002 a nabyl právní moci vzhledem k doručení zástupci žalobkyně dne 12.8.2002. Dovolání datované dne 3.10.2002 a předané osobně soudu dne 7.10.2002 bylo podáno zjevně opožděně.
Nejvyšší soud proto podle ustanovení §243b odst. 4 a §218 odst. 1 písm. a) o. s. ř. dovolání jako opožděné odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 4 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 2 věty první o. s. ř. (per analogiam), když dovolání žalované bylo odmítnuto a žalobkyni podle spisu náklady dovolacího řízení nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 26. května 2004
JUDr. František Faldyna, CSc., v.r.
předseda senátu