ECLI:CZ:NS:2004:29.ODO.405.2004.1
sp. zn. 29 Odo 405/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Štenglové a soudců JUDr. Petra Gemmela a JUDr. Františka Faldyny, CSc. v právní věci žalobkyně K., s. r. o., proti žalovaným 1) B. H., a 2) I. H., o zaplacení částky 2,834.531,87 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Domažlicích pod sp. zn. 3 C 172/2002, o dovolání druhé žalované proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 18. listopadu 2003, č.j. 10 Co 837/2003-144, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Domažlicích usnesením ze dne 30. září 2003, č.j. 3 C 172/2002-137, s odkazem na ustanovení §208 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) odmítl jako opožděné odvolání žalovaných proti rozsudku ze dne 12. srpna 2003, č.j. 3 C 172/2002- -131, jímž žalovaným uložil zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně částku 2,834.531,78 Kč a na nákladech řízení 113.380,- Kč, a současně žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.
K odvolání žalovaných Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 18. listopadu 2003, č.j. 10 Co 837/2003-144, usnesení soudu prvního stupně potvrdil (výrok I.) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II.), uzavíraje, že závěr soudu prvního stupně o opožděnosti odvolání je správný.
Proti usnesení odvolacího soudu podala druhá žalovaná dovolání, namítajíc, že na „rozsudek“ nemohla reagovat včasným odvoláním, jelikož jí „ani jeden z dopisů“ Okresního soudu v Domažlicích „nebyl adresován na její trvalý pobyt“. Zdůraznila, že o doručování na „P.O. BOX“ nežádala a již téměř deset let bydlí na adrese S. č. 4, K.
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Dovolání proti usnesení dovolacího soudu upravují ustanovení §237 až §239 o. s. ř.
Přípustnost dovolání není založena ustanovením §237 o. s. ř., když usnesením odvolacího nebylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým by bylo rozhodnuto ve věci samé. Dovolání není přípustné ani podle ustanovení §238 a §238a o. s. ř., protože usnesením soudu prvního stupně nebylo rozhodnuto ve věcech v uvedených ustanoveních taxativně vyjmenovaných. Přípustnost dovolání nelze dovodit ani z ustanovení §239 odst. 1 a 2 o. s. ř., neboť nejde o případy v těchto ustanoveních uvedené, a nelze ji dovozovat ani z ustanovení §239 odst. 3 o. s. ř., jelikož podle tohoto ustanovení lze podat dovolání jen tehdy, bylo-li potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, jímž byla postupem podle ustanovení §43 o. s. ř. odmítnuta žaloba, popřípadě jímž byl podle tohoto ustanovení odmítnut jiný návrh na zahájení řízení a nikoli odmítl-li soud prvního stupně podle ustanovení §208 odst. 1 o. s. ř. odvolání pro opožděnost.
Závěr, podle něhož proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí odvolání pro opožděnost, není dovolání přípustné, byl ostatně formulován již v rozhodnutí uveřejněném pod číslem 41/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, přičemž Nejvyšší soud nemá důvod se od něj odchýlit ani v této věci.
Protože dovolání druhé žalované směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, Nejvyšší soud dovolání druhé žalované podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když druhá žalovaná nemá podle výsledku dovolacího řízení na jejich náhradu právo a žalobkyni v dovolacím řízení náklady nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek..
V Brně 29. září 2004
JUDr. Ivana Štenglová,v.r.
předsedkyně senátu