ECLI:CZ:NS:2004:29.ODO.507.2004.1
sp. zn. 29 Odo 507/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Štenglové a soudců JUDr. Petra Gemmela a JUDr. Františka Faldyny, CSc. v právní věci žalobkyně Š. s.r.o, zastoupené, advokátem, proti žalovaným 1) L. M., 2) Z. L., oběma zastoupeným, advokátem, a 3) Ing. J. Š., zastoupenému, advokátem, o zaplacení částky 914.794,- Kč s příslušenstvím ze směnky, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 50 Cm 447/2002, o dovolání prvního a druhého žalovaného proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 18. února 2004, č.j. 5 Cmo 566/2003-85, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze usnesením ze dne 18. listopadu 2003, č.j. 50 Cm 447/2002-71, zastavil řízení o odvolání žalovaných proti rozsudku ze dne 28. července 2003, č.j. 50 Cm 447/2002-44, z důvodu nezaplacení soudního poplatku za odvolání, ve smyslu ustanovení §9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
K odvolání žalovaných Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 18. února 2004, č.j. 5 Cmo 566/2003-85, usnesení soudu prvního stupně ve vztahu ke třetímu žalovanému změnil tak, že se řízení o jeho odvolání nezastavuje a že není povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení (první výrok), ve vztahu k prvnímu a druhému žalovanému toto usnesení potvrdil (druhý výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení ve vztahu mezi žalobkyní a prvním a druhým žalovaným (třetí výrok).
Odvolací soud se ztotožnil s právním závěrem soudu prvního stupně, že žalovaní, kteří jsou samostatnými společníky ve smyslu ustanovení §91 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), nesplnili povinnost k úhradě soudního poplatku za odvolání ve smyslu ustanovení §4 odst. 1 písm. b) a §9 odst. 1 zákona, v důsledku čehož soud prvního stupně odvolací řízení v souladu s ustanovením §9 odst. 1 a 3 zákona zastavil.
Proti usnesení odvolacího soudu podali první a druhý žalovaný dovolání, odkazujíce co do jeho přípustnosti na ustanovení §239 odst. 2 písm. a) o. s. ř. a namítajíce, že v případě solidárního závazku „musí být soudní poplatek zaplacen pouze jednou, a to bez ohledu na to, kolik účastníků na straně aktivně, popř. pasivně legitimované vystupuje“. Podle názoru dovolatelů měl soud postupovat podle ustanovení §2 odst. 8 zákona, a pokud tak neučinil, je jeho právní posouzení věci nesprávné.
Proto dovolatelé požadují, aby Nejvyšší soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Dovolání není přípustné.
Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu upravují ustanovení §237 až §239 o. s. ř.
Podle ustanovení §237 o. s. ř. není dovolání přípustné, když usnesení odvolacího soudu, jímž byl potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zastavení odvolacího řízení pro nezaplacení soudního poplatku za odvolání, není rozhodnutím ve věci samé.
Přípustnost dovolání nezakládají ani ustanovení §238, §238a odst. 1 a §239 o. s. ř., když napadené rozhodnutí nelze podřadit žádnému z tam vyjmenovaných případů.
Oproti očekávání dovolatelů tak není dovolání přípustné ani podle ustanovení §239 odst. 2 písm. a) o. s. ř., když podle tohoto ustanovení lze podat dovolání je tehdy, bylo-li odvolacím soudem potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení podle ustanovení §104 odst. 1 o. s. ř., a nikoli zastavil-li soud prvního stupně odvolací řízení pro nezaplacení soudního poplatku za odvolání podle ustanovení §9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích (shodně srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. března 2002, sp. zn. 29 Odo 205/2002, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 6, ročník 2002, pod číslem 102 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. prosince 2003, sp. zn. 21 Cdo 1203/2003).
Nejvyšší soud proto, aniž ve věci nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), dovolání jako nepřípustné odmítl [§243b odst. 5 a §218 písm. c) o. s. ř.].
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání prvního a druhého žalovaných bylo odmítnuto a žalobkyni podle obsahu spisu v dovolacím řízení náklady nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 14. prosince 2004
JUDr. Ivana Štenglová, v.r.
předsedkyně senátu