ECLI:CZ:NS:2004:29.ODO.522.2003.1
sp. zn. 29 Odo 522/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobkyně a) Č. s., a. s., a žalobkyně b) Č. k. a., proti žalovanému Ing. F. D., o zaplacení směnečné pohledávky 443.475,- Kč s příslušenstvím a směnečné pohledávky 6,424.123,14 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 23 Cm 186/96, o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 9. ledna 2003, čj. 4 Cmo 350/2002-239, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Odvolací soud připustil napadeným rozsudkem zpětvzetí žaloby ohledně částky 442.475,- Kč spolu se 6% úrokem z této částky za období od 5.10.1999 do zaplacení (výrok I.), ve výše uvedeném rozsahu zrušil rozsudek Krajského obchodního soudu v Ostravě ze dne 14.1.1997, čj. 23 Cm 186/96-26, ve znění opravného usnesení ze dne 5.10.1999, čj. 23 Cm 186/96-87,ve vztahu ke směnečnému platebnímu rozkazu ze dne 22.7.1996, čj. 2 Sm 296/96-10, a ve stejném rozsahu i uvedený směnečný platební rozkaz a řízení v tomto rozsahu zastavil (výrok II.), dále pak odvolací soud ve zbývajícím rozsahu potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (výrok III.) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok IV.).
Žalovaný podal proti rozsudku odvolacího soudu včas dovolání s tím, že řízení je postiženo vadou, která má za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a dále, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Konkrétně procesní pochybení spatřuje ve skutečnosti, že žaloba nebyla podepsána statutárním orgánem žalobce a plná moc, která byl k návrhům připojena, je neplatná. Dále namítá, že nebyl odstraněn rozpor v účastnících řízení, spočívající v tom, že před soudem prvního stupně vystupovala jako žalobkyně Č. s., a.s. a v odvolacím řízení vystupuje na straně žalující kromě původní žalobkyně i Č. k. a. Poslední procesní vadu spatřuje dovolatel ve skutečnosti, že druhá žalobkyně neuplatnila svoji pohledávku „samostatným žalobním návrhem a nikoliv k čemuž došlo, tj. vstoupení do práv směnečného věřitele“. Pokud jde o přípustnost, odkazuje dovolatel na ustanovení §237 odst. 1 písm. a) a c) občanského soudního řádu ve znění účinném od 1.1.2001 (dále též jen „o. s. ř.“). Jak je zřejmé z dovolacího petitu, brojí pouze proti potvrzující části výroku rozsudku odvolacího soudu a navrhuje jeho zrušení pouze v tomto rozsahu.
Obě žalobkyně ve vyjádření k dovolání uvádějí, že považují rozhodnutí obou soudů za správná. Zároveň pokládají dovolání žalovaného za nepřípustné a navrhují jeho odmítnutí.
Podle části dvanácté, hlavy I., bodu 17., zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (to jest podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. lednem 2001). O takový případ jde i v projednávané věci.
Dovolání není přípustné.
Dle §236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. V případě dovolání směřujícího proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu (dovolatel napadá pouze potvrzující výrok rozsudku odvolacího soudu) lze obecně přípustnost dovolání opřít o ustanovení §237, 238 odst. 1 písm. b) o.s.ř. nebo o ustanovení §239 o.s.ř.
O případ podřaditelný ustanovení §238 odst. 1 písm. b) o.s.ř. nejde, neboť potvrzený rozsudek soudu prvního stupně je prvním rozsudkem tohoto soudu ve věci.
Podle §239 odst. 1 o.s.ř. je dovolání přípustné proti rozsudku nebo usnesení odvolacího soudu ve věci samé, jímž bylo rozhodnutí soudu prvního stupně potvrzeno, jestliže odvolací soud ve výroku rozhodnutí vyslovil, že dovolání je přípustné, protože jde o rozhodnutí po právní stránce zásadního významu. Přípustnost dovolání může odvolací soud vyslovit i bez návrhu. V tomto případě však odvolací soud přípustnost dovolání nevyslovil. Přípustnost dovolání tak nelze opřít o ustanovení §239 odst. 1 o.s.ř.
Podle §239 odst. 2 o.s.ř. nevyhoví-li odvolací soud návrhu účastníka na vyslovení přípustnosti dovolání, který byl učiněn nejpozději před vyhlášením potvrzujícího rozsudku nebo před vyhlášením (vydáním) usnesení, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé, je dovolání podané tímto účastníkem přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam. V tomto případě však dovolatel návrh, který je podmínkou pro uplatnění přípustnosti dle §239 odst. 2 o.s.ř., nepodal.
Zbývá tedy posoudit podmínky přípustnosti určené v ustanovení §237 o.s.ř. Vady řízení ve smyslu tohoto ustanovení, k nimž je povinen dovolací soud přihlížet z úřední povinnosti (§242 odst. 3 o.s.ř.) a jejichž existence činí zmatečným (s výjimkami zakotvenými v §237 odst. 2 o.s.ř.) každé rozhodnutí odvolacího soudu, dovoláním namítány nejsou a z obsahu spisu rovněž nevyplývají.
Dovolatelem namítaná procesní pochybení by mohla být tzv. jinými vadami, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci ve smyslu ustanovení §241 odst. 3 písm. b) o.s.ř. K těmto vadám dovolací soud přihlíží, i když nebyly v dovolání uplatněny, avšak jen za situace, že dovolání je přípustné (§242 odst. 3 o.s.ř.).
Nejvyšší soud proto, aniž by nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o.s.ř.), dovolání podle §243b odst. 4 a §218 odst. 1 písm. c) o.s.ř. usnesením odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením §243b odst. 4, 224 odst.1 a §146 odst. 2 věty první o.s.ř. (per analogiam), neboť žalovaný, který z procesního hlediska zavinil, že dovolání bylo odmítnuto, nemá na náhradu těchto nákladů právo a žalobkyním v souvislosti s dovolacím řízením náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 27. ledna 2004
JUDr. Ivana Štenglová, v.r.
předsedkyně senátu