ECLI:CZ:NS:2004:29.ODO.522.2004.1
sp. zn. 29 Odo 522/2004
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Štenglové a soudců JUDr. Petra Gemmela a JUDr. Františka Faldyny, CSc. v právní věci žalobce S. B., d., zastoupeného, advokátem, proti žalované S., k. s., zastoupené, advokátem, o zaplacení částky 827.233,50 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 34 Cm 369/96, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 24. září 2003, č.j. 8 Cmo 406/2001-98, takto:
Rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 24. září 2003, č.j. 8 Cmo 406/2001-98, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Olomouci ve výroku označeným rozsudkem potvrdil rozsudek ze dne 11. dubna 2001, č.j. 34 Cm 369/96-68, jímž Krajský soud v Brně zamítl žalobu na zaplacení částky 827.233,50 Kč s 18 % úrokem od 5. září 1994 do zaplacení a uložil žalobci zaplatit žalované na nákladech řízení částku 31.857,50 Kč (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II.).
V odůvodnění rozsudku odvolací soud zejména uvedl, že s ohledem na princip neúplné apelace nepřihlédl – ve smyslu ustanovení §119a a §205a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) - k žalobcem uplatněným odvolacím námitkám o překročení kompetence představenstva žalobce při vydání usnesení č. 293/32 ze dne 26. března 1992 (dále jen „rozhodnutí představenstva“) a o uzávěrce o hospodaření žalobce za rok 1992, přičemž ze stejných důvodů neprovedl ani k těmto skutečnostem nově navrhované důkazy.
Dále odvolací soud - odkazuje na ustanovení §451 odst. 1 a odst. 2 občanského zákoníku - akcentoval, že právním důvodem pro zaplacení sporné částky žalované dne 13. dubna 1992 bylo rozhodnutí představenstva, jímž v rámci transformace družstva podle zákona č. 42/1992 Sb., o úpravě majetkových vztahů a vypořádání majetkových nároků v družstvech (dále jen „transformační zákon“), rozhodlo o převedení zůstatku sociálního a rezervního fondu organizačních jednotek žalobce, jež přešly na žalovanou, pročež shledal zcela správným závěr soudu prvního stupně, že žalobce vznik bezdůvodného obohacení na straně žalované neprokázal.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, odkazuje co do jeho přípustnosti na ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. a co do důvodu na ustanovení §241a odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř., tj. namítaje, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci [odstavec 2 písm. a)] a že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci [odstavec 2 písm. b)].
Dovolatel odvolacímu soudu vytýká, že odmítl provést jím navržené důkazy, ačkoli je z nich evidentní, že členskou schůzí (valnou hromadou družstva) nebyla schválena účetní uzávěrka za rok 1991 a že tato členská schůze neschválila „sporné“ rozhodnutí představenstva z 26. března 1992, na jehož základě byla uplatněná částka na žalovanou převedena.
Nesprávným dovolatel shledává rovněž závěr odvolacího soudu, podle něhož je výše uvedené rozhodnutí představenstva v souladu s transformačním zákonem, když v době jeho vydání dosud nebyl schválen transformační projekt a k převodu majetku na žalovanou tak došlo v rozporu s ustanovením §30 odst. 1 písm. b) transformačního zákona.
Proto dovolatel požaduje, aby Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Zásadní právní význam rozhodnutí odvolacího soudu ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. c) a odst. 3 o. s. ř. Nejvyšší soud shledává, a potud má dovolání za přípustné, v řešení otázky, zda a s jakým majetkem může družstvo nakládat do doby schválení transformačního projektu.
Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Podle ustanovení §30 odst. 1 transformačního zákona nemohou družstva do doby schválení transformačního projektu
a) nově stanovit členské podíly a provést vypořádání se svými členy,
b) převádět svůj majetek do vlastnictví právnických nebo fyzických osob, nejde-li o převod při dodávce výrobků, provádění prací nebo poskytování jiného plnění (obvyklé hospodaření) v rámci vymezeného předmětu činnosti družstva, nebo nejde-li o věci, které neslouží nebo již nemohou sloužit činnosti družstva v rámci jeho předmětu podnikání a jejichž hodnota stanovená znaleckým posudkem nepřesahuje 25.000,- Kč,
c) nakládat se svými majetkovými účastmi na podnikání jiných právnických osob.
Odvolací soud založil své rozhodnutí na závěru, že představenstvo žalobce 26. března 1992 v rámci transformace družstva rozhodlo o převedení částky 827.233,50 Kč na žalobkyni, a že toto rozhodnutí bylo právním důvodem pro následné vyplacení uvedené částky žalované.
Dospěl-li odvolací soud ke shora uvedenému závěru, aniž zkoumal, zda a ke kterému datu byl schválen transformační projekt žalobce, tj. aniž si zjednal nezbytný skutkový základ pro následný právní závěr v tom směru, zda se na uvedené rozhodnutí vztahovalo omezení vyplývající z ustanovení §30 odst. 1 písm. b) transformačního zákona či nikoli, je jeho právní posouzení věci neúplné a tudíž i nesprávné.
Nejvyšší soud proto, aniž ve věci nařídil jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), rozhodnutí odvolacího soudu ve smyslu ustanovení §243b odst. 2 části věty za středníkem a odst. 3 o. s. ř. zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
V další fázi řízení odvolací soud nepřehlédne, že údaje o tom, zda k 26. březnu 1992 byl schválen transformační projekt žalobce, popř. kdy se tak stalo, jsou zjistitelné z důkazů provedených již soudem prvního stupně (srov. zápis č. 32 ze schůze představenstva žalobce ze dne 26. března 1992), jakož i z údajů obsažených ve výpisu z obchodního rejstříku (č.l. 87-91). Na základě tohoto zjištění odvolací soud následně posoudí, zda převod částky 827.233,50 Kč skutečně podléhal omezení vyplývajícímu z ustanovení §30 odst. 1 písm. b) transformačního zákona či nikoli. Jelikož předmětem řízení je požadavek žalobce na vydání bezdůvodného obohacení, neopomene dále vyhodnotit, zda pro žalobcem poskytnuté plnění byl skutečně právní důvod, včetně toho, zda tímto právním důvodem mohlo být rozhodnutí statutárního orgánu právnické osoby „o schválení převodu finančních prostředků“ ve prospěch žalované (její právní předchůdkyně), popř. zda takové rozhodnutí bylo pouze odsouhlasením platby, jejímž důvodem je konkrétní, od tohoto rozhodnutí odlišný, závazek žalobce, který byl plněn.
Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud závazný (§243d odst. 1 část věty za středníkem o. s. ř.).
V novém rozhodnutí bude znovu rozhodnuto o náhradě nákladů řízení, včetně nákladů řízení dovolacího (§243d odst. 1 věta poslední o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 15. prosince 2004
JUDr. Ivana Štenglová, v.r.
předsedkyně senátu