Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 14.12.2004, sp. zn. 29 Odo 621/2004 [ usnesení / výz-E ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2004:29.ODO.621.2004.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2004:29.ODO.621.2004.1
sp. zn. 29 Odo 621/2004 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Petra Gemmela a JUDr. Pavla Severina v právní věci žalobkyně K. K., zastoupené, advokátkou, proti žalovanému Ing. T. K., jako správci konkursní podstaty úpadce B. d. K. s. Ř., o vyloučení věcí z konkursní podstaty, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 29 Cm 317/2000, o dovolání žalobkyně proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 17. září 2003, č.j. 13 Cmo 189/2003-21, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením - odkazuje na ustanovení §218 písm. b) občanského soudního řádu (dále jeno. s. ř.“) - odmítl odvolání proti usnesení ze dne 5. října 2001, č.j. 29 Cm 317/2000-9, kterým Městský soud v Praze zastavil řízení pro nezaplacení soudního poplatku (§9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů). Odvolací soud akcentoval, že žalobkyně nerespektovala ustanovení §24 odst. 1 o. s. ř., které umožňuje platně udělit plnou moc současně jen jednomu zvolenému zástupci, a přes výzvu nepředložila soudu „platnou plnou moc pro svého zástupce“. Jelikož odvolání „podal sám za sebe“ L. K., jemuž z napadeného rozhodnutí „neplynula žádná práva a povinnosti“, dospěl odvolací soud k závěru, že odvolání bylo podáno neoprávněnou osobou.. Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně včasné dovolání, odkazujíc co do jeho přípustnosti na ustanovení §237 odst. 1 a §238a odst. 1 písm. e) o. s. ř. (ve znění účinném do 31. prosince 2000) a namítajíc existenci dovolacího důvodu podle ustanovení §241 odst. 3 písm. a) o. s. ř., jehož prostřednictvím odvolacímu soudu vytýká, že řízení je postiženo zmatečnostní vadou ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. d) o. s. ř. Dovolatelka snáší argumenty na podporu uplatněného dovolacího důvodu a požaduje, aby dovolací soud rozhodnutí soudů obou stupňů zrušil a řízení pro překážku litispendence zastavil. Dovolání není přípustné. Jelikož pro přijetí závěru, zda se ustanovení občanského soudního řádu ve znění zákona č. 30/2000 Sb. (tj. ve znění účinném od 1. ledna 2001) uplatní i pro řízení zahájená před 1. lednem 2001 (srov. bod 1, hlavy I, části dvanácté, zákona č. 30/2000 Sb.), není podstatné, jak dlouhou dobu před tímto datem řízení probíhalo a kolik procesních úkolů soud v době od 1. ledna 2001 učinil (srov. rozhodnutí uveřejněné pod číslem 45/2002 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), postupoval Nejvyšší soud při řešení otázky přípustnosti dovolání podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. ledna 2001. Z napadeného usnesení je ostatně patrno, že podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. ledna 2001 odvolání projednal a rozhodl o něm i odvolací soud [srov. jeho odkaz na §218 písm. b) o. s. ř.]. Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu upravují ustanovení §237, §238, §238a a §239 o. s. ř. Ustanovení §237 o. s. ř. přípustnost dovolání nezakládá již proto, že usnesení odvolacího soudu, jímž bylo podle ustanovení §218 písm. b) o. s. ř. odmítnuto odvolání, není rozhodnutím ve věci samé a nejde ani o usnesení měnící či potvrzující. Přípustnost dovolání nelze dovodit ani z ustanovení §238 odst. 1, §238a odst. 1 a §239 o. s. ř, když dovoláním napadené usnesení odvolacího soudu nelze podřadit pod žádný z v těchto ustanoveních taxativně vyjmenovaných případů. Protože přípustnost dovolání nezakládá ani nesprávné poučení odvolacího soudu o tom, že dovolání je přípustné - to vedlo toliko k prodloužení lhůty k podání dovolání (srov. např. rozhodnutí uveřejněné pod číslem 51/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), Nejvyšší soud dovolání žalobkyně podle ustanovení §243b odst. 5 a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl. Na výše uvedeném závěru o nepřípustnosti dovolání by - podle přesvědčení Nejvyššího soudu - ničeho nezměnilo ani to, pokud by odvolací soud v souladu se závěry formulovanými v rozhodnutí uveřejněném pod číslem 48/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek odvolání podané osobou, jež se označila jako zástupce účastníka, avšak její oprávnění účastníka zastupovat nebylo prokázáno, podle ustanovení §104 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s ustanovením §211 o. s. ř. zastavil, když občanský soudní řád ve znění účinném od 1. ledna 2001 ani proti takovému rozhodnutí dovolání nepřipouští. Odpovídajícím mimořádným opravným prostředkem v daném případě nebylo dovolání, nýbrž - v intencích ustanovení §229 odst. 4 o. s. ř. – žaloba pro zmatečnost. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalobkyně byl odmítnuto a žalovanému podle obsahu spisu v dovolacím řízení náklady nevznikly. Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně 14. prosince 2004 JUDr. Zdeněk Krčmář, v.r. předseda senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:12/14/2004
Spisová značka:29 Odo 621/2004
ECLI:ECLI:CZ:NS:2004:29.ODO.621.2004.1
Typ rozhodnutí:Usnesení
Dotčené předpisy:§218 předpisu č. 99/1963Sb.
§243b odst. 5 předpisu č. 99/1963Sb.
Kategorie rozhodnutí:E
Staženo pro jurilogie.cz:2016-03-20