ECLI:CZ:NS:2004:29.ODO.643.2002.1
sp. zn. 29 Odo 643/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobkyně B. spol. s r. o., proti žalované úpadkyni M. a. s., o zaplacení částky 233.198,- Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze, pod sp. zn. 25 Cm 349/98, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 2. listopadu 2000, č. j. 8 Cmo 390/2000 – 50, o návrhu žalobkyně na pokračování dovolacího řízení, takto:
Návrh žalobkyně na pokračování dovolacího řízení se zamítá.
Odůvodnění:
Podáním ze dne 7. srpna 2002, adresovaným Nejvyššímu soudu a označeným jako „návrh na pokračování v řízení“, se žalobkyně domáhala toho, aby v souladu s vyrozuměním ze dne 4. července 2002, jehož se jí dostalo od správce konkursní podstaty úpadkyně M. a. s., identifikační číslo …, bylo pokračováno v řízení o jejím dovolání proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 2. listopadu 2000, č. j. 8 Cmo 390/2000 – 50, ve věci vedené původně u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 29 Odo 330/2001. Toto řízení (v němž se žalobkyně po pozdější úpadkyni domáhala zaplacení částky 233.198,- Kč s příslušenstvím) bylo (v souladu s ustanovením §14 odst. 1 písm. c/ zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání /dále též jen „ZKV“/, v rozhodném znění, tj. ve znění zákonů č. 122/1993 Sb., č. 42/1994 Sb., č. 74/1994 Sb., č. 117/1994 Sb., č. 156/1994 Sb., č. 224/1994 Sb., č. 84/1995 Sb., č. 94/1996 Sb., č. 151/1997 Sb., č. 12/1998 Sb., č. 27/2000 Sb., č. 30/2000 Sb., č. 105/2000 Sb., č. 214/2000 Sb., č. 368/2000, č. 370/2000 Sb. a č. 120/2001 Sb.) přerušeno tím, že usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 17. října 2001, č. j. 46 K 42/2001 – 249, byl na majetek žalované prohlášen konkurs. Šlo o pohledávku, kterou je třeba přihlásit v konkursu (§20 ZKV), takže po dobu trvání účinků konkursu nebylo možné v dovolacím řízení pokračovat ani na návrh osob uvedených v §14 odst. 1 písm. c/ ZKV.
Podání žalobkyně má (jak je patrno i z připojeného „vyrozumění“, na něž se podání odvolává), původ v úpravě obsažené v době od 1. května 2000 do 3. dubna 2003 v ustanovení §24 odst. 4 ZKV. To v uvedeném období určovalo, že bylo-li před prohlášením konkursu o popřené pohledávce zahájeno řízení a toto řízení bylo přerušeno (§14 odst. 1 písm. c/ ZKV), provede se určení popřené pohledávky v již zahájeném řízení; nové řízení o popřené pohledávce se nezahajuje (§14 odst. 1 písm. d/ ZKV). Návrh na pokračování přerušeného řízení je třeba podat ve lhůtách určených zákonem (§23 odst. 4 a 5 ZKV a §24 odst. 1 a 2 ZKV), účastníky řízení se stávají ti, které zákon za účastníky označuje (§23 odst. 2 a 3 ZKV a §24 odst. 1 a 2 ZKV).
Výklad tohoto ustanovení, podávaný právní teorii i soudní praxí, byl přitom jednotný v tom, že návrh na pokračování v řízení postupem podle §24 odst. 4 ZKV nelze účinně podat (v přerušeném řízení nelze na základě takového návrhu pokračovat), jestliže původní řízení bylo přerušeno poté, co v řízení v prvním stupni již bylo o věci rozhodnuto, nebo bylo-li přerušeno v průběhu řízení o řádném nebo mimořádném opravném prostředku proti rozhodnutí o věci samé. V rozhodovací praxi soudů srov. např. důvody rozhodnutí uveřejněného pod číslem 68/2002 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. V právní teorii srov. Krčmář, Z.: Zákon o konkursu a vyrovnání. Úplné znění zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů. Poznámkové vydání s judikaturou k novele č. 105/200 Sb., účinné k 1. 5. 2000, I. s. r. o, P, 2000. Zde se na str. 82 na dané téma mimo jiné uvádí, že jelikož i ve sporu o pravost nebo výši pohledávky musí být zajištěno, aby účastníci řízení mohli uplatnit řádné případně též mimořádné opravné prostředky, je vyloučeno uvažovat o „pokračování v řízení“ postupem podle §24 odst. 4 ZKV, jestliže původní řízení bylo přerušeno poté, co v řízení v prvním stupni již bylo o věci rozhodnuto, nebo bylo-li přerušeno v průběhu řízení o řádném nebo mimořádném opravném prostředku proti rozhodnutí o věci samé (v soudním řízení jde o situace, kdy řízení bylo přerušeno poté, co soud prvního stupně vydal rozhodnutí o věci samé, avšak ještě předtím, než je doručil původním účastníkům řízení, nebo ve stadiu odvolacího nebo dovolacího řízení, případně v průběhu projednání návrhu na obnovu řízení). Opačný závěr by nutně musel znamenat, že o pravosti nebo výši pohledávky by v prvním a - se zřetelem ke svému postavení v systému soudní soustavy - jediném stupni rozhodoval (proto, že u něj došlo k přerušení řízení) např. Nejvyšší soud jako soud dovolací.
V mezidobí bylo ovšem ustanovení 24 odst. 4 ZKV jako protiústavní zrušeno (s účinností od 4. dubna 2003) nálezem Ústavního soudu uveřejněným pod číslem 101/2003 Sb.
Jinak řečeno, i zmíněný nález Ústavního soudu je podkladem pro závěr Nejvyššího soudu, že návrh žalobkyně na pokračování dovolacího řízení není opodstatněný. Brání tomu totiž účinky předjímané ustanovením §14 odst. 1 písm. c/ ZKV. K ustanovení, o něž se tento postup opíral (§24 odst. 4 ZKV), nelze jako k protiústavnímu přihlížet; nadto nelze – se zřetelem k výše podanému výkladu - pominout, že i v době, kdy ustanovení §24 odst. 4 ZKV bylo formálně součástí zákona o konkursu a vyrovnání, bylo právní teorií i soudní praxí vykládáno způsobem, jenž pokračování dovolacího řízení na jeho základě vylučoval. Proto Nejvyšší soud návrh žalobkyně na pokračování dovolacího řízení zamítl.
Nejvyšší soud pokládá za potřebné zdůraznit, že tímto rozhodnutím se žalobkyni neuzavírá možnost domoci se určení pravosti a výše své popřené nevykonatelné pohledávky, jelikož jí dosud neuplynula lhůta určená k podání žaloby o takové určení. Případné zmeškání této lhůty totiž není podloženo řádnou výzvou správce konkursní podstaty.
Podle ustanovení §24 odst. 1 ZKV v rozhodné době platilo a stále platí, že správce je oprávněn popřít nevykonatelný nárok přihlášený konkursním věřitelem, výši nároku nebo jeho právní důvod. O tom správce vyrozumí konkursního věřitele, o jehož nárok jde, a současně ho vyzve, aby svůj nárok, jeho výši nebo právní důvod uplatnil do třiceti dnů u soudu, který prohlásil konkurs, s tím, že jinak nelze k popřenému nevykonatelnému nároku, jeho výši nebo právnímu důvodu přihlížet.
Jak se podává z připojeného „vyrozumění“, správce konkursní podstaty žalobkyni poučil o nutnosti podat žalobu, případně (slovy ustanovení §24 odst. 4 ZKV) návrh na pokračování v řízení. Obsahem vyrozumění však nebylo upozornění, že návrh na pokračování v řízení o popřené pohledávce lze účinně podat, jen jestliže se řízení přerušilo před rozhodnutím soudu prvního stupně (a nikoli již v průběhu řízení o opravných prostředcích); potud šlo o poučení neúplné a zavádějící (jelikož pro danou věc žalobkyni nabádalo k procesně zjevně bezúspěšnému postupu). Žalobkyně proto musí být správcem znovu řádně vyzvána k podání žaloby o určení pravosti a výše popřené pohledávky, přičemž případné účinky zmeškání třicetidenní lhůty k podání žaloby určené lze spojovat jen s touto novou (řádnou) výzvou.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 30. září 2004
JUDr. Zdeněk Krčmář, v.r.
předseda senátu