ECLI:CZ:NS:2004:29.ODO.655.2003.1
sp. zn. 29 Odo 655/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Štenglové a soudců JUDr. Františka Faldyny, CSc. a JUDr. Petra Gemmela v právní věci žalobce JUDr. J. B., jako správce konkursní podstaty úpadkyně „Č. d. s. – s. a ú. d.“, proti žalovaným 1. A. Š., dříve S., 2. B. Z., 3. H. S., a 4. A. F., žalovaným 1., 2. a 4. zastoupeným, advokátem, o zaplacení 51.134,19 Kč s příslušenstvím ze směnky, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 32 Cm 168/2002, o dovolání žalovaných 1., 2. a 4. proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 30. ledna 2003, č. j. 7 Cmo 16/2003-42, takto:
Dovolání se zamítají.
Odůvodnění:
Napadeným usnesením potvrdil odvolací soud usnesení soudu prvního stupně ze dne 22.5.2002, č.j. 4 Sm 404/2001-25, kterým tento soud vyhověl návrhu, aby do řízení na místo dosavadního žalobce vstoupila I., s.r.o. (dále jen „navrhovaná nástupkyně“), se sídlem v Č. T., J. 851/40, PSČ … s tím, že uvedl do souladu sídlo navrhované nástupkyně s jejím sídlem uvedeným v obchodním rejstříku a v návrhu podle §107a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) – P. 2, A. 177/35, PSČ …, a doplnil její identifikační číslo IČ ...
Své rozhodnutí odůvodnil odvolací soud tím, že vstup nového účastníka navrhl dosavadní žalobce a navrhovaná nástupkyně vyslovila se svým vstupem souhlas. Dosavadní žalobce prokázal tvrzený převod směnečné pohledávky, o kterou se vede spor, úředním záznamem Krajského soudu v Ostravě ze dne 8.2.2002, podle kterého byla předmětná směnka indosována týž den na řad navrhované nástupkyně, které byla předána. Po vyznačení indosamentu byla směnka vrácena do úschovy soudu prvního stupně. K návrhu žalobce přiložil též dopis adresovaný žalované 1. označený jako oznámení o postoupení pohledávky.
Odvolací soud konstatoval, že indosací směnky na řad navrhované nástupkyně a jejím předáním této společnosti došlo v souladu s ustanovením článku I. §11 zákona č. 191/1950 Sb. k dokonalému převodu práv ze směnky na navrhovanou nástupkyní. Soud prvního stupně proto dospěl správně k závěru, že jsou splněny podmínky ustanovení §107a o. s. ř.
Adresa sídla navrhované nástupkyně uvedená ve výroku usnesení soudu prvního stupně je, jak vyplývá z dopisu žalobce žalované, kontaktní adresou navrhované nástupkyně pro oblast Moravy a je proto nepochybné, že navržená nástupkyně není neexistujícím subjektem.
Proti usnesení odvolacího soudu podaly žalované 1., 2. a 4. dovolání. Co do jeho přípustnosti odkázaly na ustanovení §239 odst. 2 písm. b) o. s. ř., co do důvodu na ustanovení §241 odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř.
V dovolání uvedly, že podle §219 až §221 o. s. ř. může odvolací soud napadené rozhodnutí buď potvrdit jako věcně správné nebo je změnit anebo zrušit. Výrok napadeného usnesení odvolacího soudu však neodpovídá žádné z těchto možností. Výrok usnesení odvolacího soudu proto nenachází podklad v platné procesní úpravě, když vadu výroku soudu prvního stupně nelze opravit potvrzením rozhodnutí v jiném znění.
Nesprávné právní posouzení spatřují dovolatelky v tom, že navržená nástupkyně není dostatečně identifikovanou právnickou osobou, když její sídlo dle výroku soudu prvního stupně neodpovídá sídlu uvedenému v obchodním rejstříku a nelze jej ztotožnit ani podle identifikačního čísla.
Dále namítají, že nebyla splněna podmínka, se kterou ustanovení §107a o. s. ř. spojuje převod práva, neboť směnka, jejíž proplacení je předmětem řízení, je zajišťovací směnkou k úvěru poskytnutému úpadkyní první žalované a úvěrová pohledávka byla postoupena smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 28.11.2001, přičemž žaloba byla podána teprve dne 10.12.2001, tedy až poté, co pohledávka včetně zajištění byla postoupena třetí osobě - navržené nástupkyně.
Kromě toho poukazují dovolatelky na nesprávné označení první žalované v rozhodnutích soudů obou stupňů a vytýkají soudu prvního stupně nesprávnost výroku usnesení, neboť správně měl připustit vstup nového účastníka do řízení, nikoli vyslovit souhlas s tímto vstupem.
Dovolatelky navrhují, aby dovolací soud napadené usnesení a spolu s ním i rozhodnutí soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Dovolání je přípustné podle ustanovení §239 odst. 2 písm. b) o. s. ř., není však důvodné.
Námitka, že odvolací soud postupoval v rozporu s ustanovením §219 až §221, když formuloval své usnesení jako potvrzující, přičemž je ale změnil, není důvodná. O potvrzující rozhodnutí odvolacího soudu jde tehdy, jestliže tento soud posoudil práva a povinnosti účastníků shodně jako soud prvního stupně. Není přitom rozhodující, zda soud formuloval výrok svého rozhodnutí jako potvrzující či měnící. Jestliže tedy odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvého stupně tak, že zpřesnil označení navrhované nástupkyně, jde o rozhodnutí svým obsahem potvrzující. Jinak by tomu však bylo, kdyby z provedené změny vyplývalo, že jde o jinou osobu. Tak tomu ale v projednávané věci není.
Jestliže soud prvního stupně zaměnil kontaktní adresu navrhované nástupkyně za adresu jeho sídla, přitom však není pochyb o tom, že jdou o tutéž osobu, jde, za předpokladu, že navrhovaná zástupkyně byla dostatečně identifikována, pouze o její nesprávné označení, nikoli o nedostatek právní subjektivity. To platí obdobně pro označení první žalované, které opravil dovolací soud.
Jak již uzavřel Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 30.8.1995, sp. zn. Odon 3/95/Fa jestliže účastník uvede v žalobě (či jiném podání) jméno žalovaného nepřesně, nicméně je nepochybné, kdo v dané věci žalovaným je, postačí, když žalobce v dalším řízení označení žalovaného opraví; jinak soud postupuje podle §43 o. s. ř. To platí i pro označení jiných účastníků řízení. V projednávané věci žalobce v návrhu podle ustanovení §107a o. s. ř. označil navrhovanou nástupkyni správně. Její nesprávné označení ve výroku usnesení soudu prvního stupně je proto pochybením tohoto soudu, které ale nemohlo mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a které odvolací soud napravil ve výroku svého usnesení.
Pokud jde o námitku, že nebyla splněna podmínka, se kterou ustanovení §107a o. s. ř. spojuje převod práva, neboť směnka, jejíž proplacení je předmětem řízení je zajišťovací směnkou a úvěrová pohledávka byla postoupena smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 28.11.2001, přičemž žaloba byla podána teprve dne 10.12.2001, tedy až poté, co pohledávka včetně zajištění byla postoupena třetí osobě - navržené nástupkyni dovolací soud uzavřel, že tato námitka se týká aktivní legitimace účastníka řízení. V projednávané věci je předmětem sporu právo ze směnky. Toto právo převedl žalobce, jak je patrno z dokladů založených ve spisu, rubopisem na navrhovanou nástupkyni dne 8.2.2000, tedy až po podání žaloby; kdy byla postoupena zajištěná pohledávka, není pro rozhodování o právním nástupnictví ve sporu ze zajišťovací směnky podstatné.
Protože se dovolatelkám nepodařilo zpochybnit prostřednictvím uplatněného dovolacího důvodu správnost právního posouzení věci odvolacím soudem, Nejvyšší soud dovolání usnesením bez jednání zamítl (§243b odst. 2 věta první o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 6. dubna 2004
JUDr. Ivana Štenglová, v.r.
předsedkyně senátu