ECLI:CZ:NS:2004:29.ODO.700.2003.1
sp. zn. 29 Odo 700/2003
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Štenglové a soudců JUDr. Františka Faldyny a JUDr. Petra Gemmela v právní věci žalobce J. S., zastoupeného, advokátem, proti žalovanému Z. d. N. M., zastoupenému, advokátem, o zaplacení 568.527,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn.16 C 26/2000, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 9. října 2002, č.j.25 Co 235/2002-139, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žalovaný je povinen uhradit žalobci náklady dovolacího řízení ve výši 19.625,- Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, do rukou jeho advokáta.
Odůvodnění:
Napadeným rozsudkem potvrdil odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně ze dne 9.1. 2002, č.j. 16 C 26/2000-111, ve výroku I. v části, kterou tento soud uložil žalovanému zaplatit žalobci 506.551,- Kč s 10 % úroky od 16.11.1999 do zaplacení jako majetkový podíl v družstvu.Ve zbývajícím rozsahu - vyjma odvoláním nenapadeného výroku II., rozsudek soudu prvního stupně zrušil a v tomto rozsahu věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
V odůvodnění svého rozhodnutí odvolací soud především uvedl, že se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně o tom, že majetkový podíl žalobce z transformace lze vypořádat v penězích, protože se účastníci nedohodli na jiném způsobu vypořádání. Odkázal přitom na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8.8.2001, sp. zn. 29 Odo 134/2001. Uzavřel, že otázka, zda žalobce ke dni podání žádosti o vypořádání provozoval zemědělskou výrobu, je nerozhodná. Od schválení transformačního projektu uplynula lhůta 7 let a žalobci vznikl nárok na vypořádání podle §13 odst. 3 zákona č. 42/1992 Sb. (dále jen „transformační zákon“).
Žalobě podle §13 odst. 2 transformačního zákona lze proto vyhovět, je-li odůvodněn nárok podle §13 odst. 3 transformačního zákona. Podmínka provozování zemědělské výroby není významná ani z hlediska prodlení žalovaného, neboť splatnost majetkového podílu nenastává bez dalšího uplynutím lhůty sedmi let, protože takový následek transformační zákon nezakotvuje. Proto je nutno postupovat podle §563 občanského zákoníku, a bylo tudíž na žalobci, aby žalovaného k plnění vyzval. To žalobce učinil výzvou ze dne 1.12.1998, kterou žádal o vypořádání majetkového podílu v družstvu. Uplynutím lhůty sedmi let od schválení transformačního projektu (15.11.1998) pak nastala splatnost jeho nároku (srv. nález Ústavního soudu ze dne 24.3.1998, sp. zn. II. ÚS 111/97). Následující den (tj. 16.11.1998) se žalovaný dostal do prodlení.
Dále pak odvolací soud uzavřel, že schválený transformační projekt je pro oprávněné osoby i pro družstvo závazný pouze v těch částech, které byly schváleny valnou hromadou oprávněných osob, nikoli tedy pokud jde o soupis majetkových podílů ověřených auditorem, který se k transformačnímu projektu připojuje až po jeho schválení. Je-li výpočet majetkového podílu nesprávný, může se oprávněná osoba domáhat jeho opravy u družstva a nevyhoví-li jí družstvo, může se dovolat soudní ochrany. Stejně tak, zjistí-li družstvo, že je výpočet nesprávný, může jej opravit (srv. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21.4.1998, sp. zn. 2 Cdon 777/97).
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání. Co do jeho přípustnosti odkázal na ustanovení §237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“). Namítá nesprávné právní posouzení věci [§241a odst. 2 písm. b) o.s.ř.].
V dovolání uvedl, že podle ustanovení §13 odst. 2 transformačního zákona musí být majetkový podíl vypořádán do 90 dnů ode dne doručení písemné žádosti o vypořádání družstvu. Podle §13 odst. 3 transformačního zákona může být majetkový podíl z transformace vypořádán po sedmi letech od schválení transformačního projektu. Z tohoto ustanovení nevyplývá - na rozdíl od úpravy v §13 odst. 2 transformačního zákona - že „dlužník musí splnit závazek, že je povinen věřiteli cokoli plnit.“ Dikce „může“ v ustanovení §13 odst. 3 transformačního zákona podle dovolatele znamená jen oprávnění družstva majetkový podíl z transformace vypořádat. Proto podle dovolatele žalobci vůči žalovanému nevznikl žádný hmotněprávní nárok, a proto nemá žalobce v tomto řízení aktivní věcnou legitimaci. Dále pak dovolatel uvádí, že vypořádání majetkového podílu v penězích je zpravidla v rozporu s dobrými mravy, protože nutně vede ke znevýhodnění ostatních oprávněných osob, neboť družstva nemají dostatek finančních prostředků k vypořádání všech oprávněných osob v penězích.
A konečně dovolatel uvedl, že z důvodové zprávy k transformačnímu zákonu a z nálezu Ústavního soudu ze dne 3.11.1998, sp. zn. I. ÚS 25/98 vyplývá, že smyslem transformačního zákona je nejen umožnění alternativní zemědělské výroby mimo existující zemědělská družstva, ale i zachování existujících družstevních zemědělských podniků tak, aby byly schopny další činnosti. I z uvedeného nálezu Ústavního soudu lze podle dovolatele dovodit, „proč zákonodárce stanovil povinnost družstev vypořádat majetkový podíl jen osobám, nečlenům družstva, které skutečně provozují zemědělskou výrobu a nikoli všem majitelům majetkového podílu.“
Dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud odložil vykonatelnost rozsudků soudu prvního a druhého stupně a aby rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalobce ve vyjádření k dovolání uvedl, že považuje dovolání za nepřípustné a bezpředmětné. Interpretaci §13 transformačního zákona žalovaným považuje za účelovou a v rozporu s dobrými mravy. Za dostatečnou ochranu družstev považuje 7letou lhůtu stanovenou transformačním zákonem ke konsolidaci jejich poměrů.
Dovolání je přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., není však důvodné.
Předpokladem přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. je závěr dovolacího soudu, že rozhodnutí odvolacího soudu nebo některá v něm řešená právní otázka, mají po právní stránce zásadní význam. Přitom otázku, zda dovoláním napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam, řeší dovolací soud jako otázku předběžnou. Teprve kladným závěrem dovolacího soudu se stává dovolání přípustným.
Dovolání tedy může tedy být - ve smyslu citovaného ustanovení - přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právní otázky (jiné otázky, zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění, přípustnost neumožňují) a jde-li zároveň o právní otázku zásadního významu.
O rozhodnutí odvolacího soudu, které má po právní stránce zásadní význam se jedná zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.
Za otázku zásadního právního významu nelze považovat takovou otázku, která byla v napadeném rozhodnutí řešena v souladu s ustálenou soudní praxí.
Zásadní právní význam dovolací soud shledává v posouzení otázky, zda ustanovení §13 odst. 3 transformačního zákona zakládá nárok oprávněné osoby na vypořádání majetkového podílu z transformace.
Ustanovení §13 odst. 2 transformačního zákona určuje, že, pokud se oprávněná osoba nestane účastníkem právnické osoby podle transformačního projektu a je podnikatelem v oboru předmětu činnosti výrobního nebo spotřebního družstva nebo provozuje zemědělskou výrobu v případě zemědělského družstva, musí jí být majetkový podíl vypořádán do 90 dnů ode dne, kdy oprávněná osoba o vypořádání písemně požádala.
Ustanovení §13 odst. 3 transformačního zákona pak stanoví, že pokud se oprávněná osoba nestane účastníkem právnické osoby podle transformačního projektu a není podnikatelem ve smyslu odstavce 2 transformačního zákona, může jí být vypořádán majetkový podíl v plné výši po sedmi letech od schválení transformačního projektu, pokud se po schválení transformačního projektu nedohodne s družstvem nebo jeho právním nástupcem jinak.
V teorii ani v praxi není pochyb o tom, že při výkladu konkrétního ustanovení zákona nepostačuje použít gramatického výkladu (kterého použil ve své argumentaci dovolatel), ale že je nutno aplikovat též výklad logický, historický, systematický a teleologický. Pouze kombinací všech těchto výkladů lze dospět k závěru o smyslu a obsahu vykládaného ustanovení.
Při použití uvedeného postupu je třeba vycházet především z ustanovení §1 písm. a) transformačního zákona, které stanoví, že tento zákon upravuje mimo jiné způsob úpravy majetkových vztahů a vypořádání majetkových nároků v družstvech, a je tedy východiskem pro teleologický výklad jednotlivých dalších ustanovení zákona. Obdobný účel vyplývá i z důvodové zprávy k transformačnímu zákonu, která mimo jiné uvádí, že účelem zákona je diferencovaně, v závislosti na jednotlivých typech družstev, upravit způsob vypořádání jejich majetkových vztahů.
Ustanovení §2 odst. 1 transformačního zákona pak bez jakékoli výjimky určuje, že všechna družstva, vzniklá před účinností transformačního zákona, provedou vypořádání majetkových účastí členů a jiných oprávněných osob na majetku družstev, podle transformačního projektu, vypracovaného a schváleného podle transformačního zákona.
Z uvedeného lze dovodit, že vypořádání podílů oprávněných osob na majetku družstva je jedním z účelů transformačního zákona a že všechna družstva jsou povinna toto vypořádání provést. Zákon přitom rozlišuje vypořádání osob, které se stanou členy transformovaného družstva a osob, které se členy transformovaného družstva nestanou.
Systematickým a logickým výkladem uvedených ustanovení transformačního zákona ve vazbě na ustanovení §13 odst. 2 a 3 transformačního zákona pak nelze než dovodit, že úprava začleněná do §13 odst. 2 a 3 tohoto zákona již jen určuje podmínky a lhůty pro vypořádání podílu na majetku družstva pro oprávněné osoby, které se nestaly členy transformovaného družstva, když povinnost tyto podíly vypořádat lze dovodit již z ustanovení §1 a 2 a z důvodové zprávy, t.j. z historicky deklarovaného účelu zákona. Jinými slovy, to že družstvo „může vypořádat“ majetkový podíl podle §13 odst. 3 transformačního zákona po sedmi letech, znamená, že jej může ale nemusí vypořádat dříve. Po sedmi letech jej však vypořádat musí.
Jestliže pak dovolatel dovozuje, že ze smyslu zákona, kterým je nejen umožnění alternativní zemědělské výroby mimo existující zemědělská družstva, ale i zachování existujících družstevních zemědělských podniků vyplývá, že osobám, které neprovozují zemědělskou výrobu, není družstvo povinno majetkový podíl vypořádat, nelze s takovým závěrem souhlasit. Jak se uvádí shora, z účelu zákona transformačního a ostatně i z dikce jeho §2 vyplývá povinnost vypořádat majetkový podíl všem oprávněným osobám, zákon pouze odkládá povinnost vypořádání vůči těm oprávněným osobám, které neprovozují zemědělskou výrobu, aby umožnil - poskytnutím sedmiletého odkladu - družstvům možnost rozložit plnění oprávněným osobám na delší časové období a nakumulovat k tomu potřebné prostředky.
Protože napadené rozhodnutí je správné, dovolací soud dovolání podle ustanovení §243b odst. 2 o. s. ř. zamítl.
O náhradě nákladů řízení rozhodl dovolací soud podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §142 odst. 1 o.s.ř. a přiznal žalobci náhradu nákladů řízení podle ustanovení §3 odst. 1 bod 6 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb. ve výši 19.550,- Kč a paušální náhradu nákladů řízení podle §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Jestliže povinná nesplní dobrovolně co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat jeho výkonu.
V Brně 4. února 2004
JUDr. Ivana Štenglová, v.r.
předsedkyně senátu