ECLI:CZ:NS:2004:29.ODO.749.2003.1
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobce Mgr. M. K., zastoupeného, advokátem, proti žalované B. P. a.s., zastoupené, advokátkou, jako právní nástupkyni B., a.s., za účasti Š. C., o neplatnost usnesení valné hromady a o neplatnost smlouvy o převzetí obchodního jmění, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 26 Cm 362/2001, o dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 31. října 2002, č.j. 8 Cmo 392/2002-27, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Usnesením ze dne 6.8.2002, č.j. 26 Cm 362/2001-13 zastavil soud prvního stupně řízení o prohlášení neplatnosti usnesení valné hromady B., a.s. (dále jen „společnost“) konané dne 21.11.2001, přijatých pod body 11 a 12 a o určení neplatnosti smlouvy o převzetí obchodního jmění společnosti.
Odvolací soud usnesení soudu prvního stupně potvrdil ohledně neplatnosti smlouvy o převzetí obchodního jmění. Ohledně neplatnosti usnesení valné hromady a ve výroku o nákladech řízení napadené usnesení zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení, jež bude pokračovat pod sp. zn. 26 Cm 343/2001.
V odůvodnění svého rozhodnutí odvolací soud uvedl, že podle ustanovení §54 odst. 3 obchodního zákoníku v rozhodném znění (dále jen „obch. zák.“) jakmile bylo zahájeno řízení ve sporu o zdržení se jednání nebo o odstranění závadného stavu anebo bylo pravomocně skončeno, nejsou žaloby dalších oprávněných osob pro tytéž nároky z téhož jednání přípustné; to není na újmu práva těchto dalších osob připojit se k zahájenému sporu podle obecných ustanovení občanského soudního řádu jako vedlejší účastníci. Pravomocné rozsudky vydané o těchto nárocích k žalobě i jen jednoho oprávněného, jsou účinné i pro další oprávněné.
Podle ustanovení §220p odst. 3 obch. zák., není-li dále stanoveno jinak, použijí se na zrušení akciové společnosti s převodem obchodního jmění na akcionáře přiměřeně ustanovení §220a odst. 1 až 4, 7 až 11, §220b, 220d, 220e odst. 1 první věty a odst. 2 až 4, s výjimkou ustanovení o přistoupení akcionářů ke stanovám nástupnické společnosti, §220g odst. 7, §220h, 220j a §220l.
Podle ustanovení §220a odst. 11 obch. zák. se může neplatnosti smlouvy o fúzi sloučením (dále jen „fúze“) dovolávat pouze osoba, jež je oprávněna podat návrh na vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady o fúzi. Návrh na zahájení řízení je možno podat pouze do konce lhůty stanovené pro podání návrhu na vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady. Tím není dotčeno ustanovení §220h obch. zák. Návrh na zahájení řízení o prohlášení neplatnosti smlouvy o fúzi musí být spojen s návrhem na vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady o fúzi. Ustanovení §54 odst. 3 obch. zák. platí obdobně.
Podle ustanovení §131 odst. 12 obch. zák. je s řízením o vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady spojeno každé další řízení o neplatnosti téhož usnesení.
Odvolací soud dovodil, že pro řízení o neplatnost smlouvy o převodu obchodního jmění je - na základě obdobného použití ustanovení §220a odst. 11 obch. zák. - závazný postup, jímž se může oprávněná osoba domáhat neplatnosti smlouvy o fúzi. Dále pak z toho, že řízení o neplatnost smlouvy o převodu obchodního jmění není ze zákona spojeno s řízením o vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady (ale zákon pouze podmiňuje úspěšné uplatnění návrhu na neplatnost smlouvy o převodu obchodního jmění spojením tohoto návrhu s návrhem na vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady), dovodil, že řízení o neplatnost smlouvy o převodu obchodního jmění není ze zákona spojeno s dříve zahájeným řízením o vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady ve smyslu ustanovení §131 odst. 12 obch. zák.
Odvolací soud rovněž uzavřel, že pro právní posouzení projednávané věci je rozhodný právní stav v době, kdy došlo k právním skutečnostem a k právnímu úkonu, o něž v řízení jde, (§167 odst. 1, §154 odst. 1, §211 občanského soudního řádu - dále též jen „o. s. ř.“); soud prvního stupně postupoval správně, když aplikoval ustanovení §54 odst. 3 obch. zák., ve znění platném do 31.12.2002 a zastavil řízení v rozsahu, ve kterém se navrhovatel domáhal určení neplatnosti smlouvy o převodu obchodního jmění, neboť zjistil, že v té věci již bylo dříve zahájeno řízení pod sp. zn. 26 Cm 343/2001, když k vypuštění ustanovení §54 odst. 3 z obchodního zákoníku došlo až s účinností od 1.1.2003.
Proti potvrzujícímu výroku usnesení odvolacího soudu podal navrhovatel dovolání. Co do jeho přípustnosti odkázal na ustanovení §239 odst. 2 písm. b), co do důvodů na ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.
V dovolání uvedl, že podle ustanovení §220p odst. 3 a §220a odst. 11 obch. zák., ve znění platném v době rozhodování soudu prvního stupně, je návrh na vyslovení neplatnosti smlouvy o převzetí obchodního jmění nutně spojen s podáním návrhu na vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady. Podle ustanovení §131 odst. 12 obch. zák. je s řízením o vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady spojeno každé další řízení o neplatnost téhož usnesení.
Rozhodnutími obou soudů bylo „v podstatě“ odděleno řízení o návrhu na neplatnost smlouvy o převodu obchodního jmění a řízení o vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady. Tento stav je podle navrhovatel v rozporu s ustanovením §220a odst. 11 věty páté obch. zák., ve znění účinném ke dni podání žaloby a rozhodnutí soudu. Ustanovení §220a odst. 11 a ustanovení §131 odst. 12 obch. zák. je podle dovolatele nutno vykládat tak, že zakládá-li ustanovení §131 odst. 12 obch. zák. zákonné spojení všech řízení o neplatnost téhož usnesení valné hromady a §220a odst. 11 zakládá zákonné spojení řízení o neplatnosti smlouvy o převzetí obchodního jmění a o neplatnosti usnesení valné hromady, je nutno spojit ze zákona nejen všechna řízení o neplatnost téhož usnesení, ale i všechna řízení o neplatnosti smlouvy o převodu obchodního jmění.
Rozhodnutími obou soudů bylo navrhovateli de facto znemožněno domáhat se prohlášení smlouvy o převzetí obchodního jmění žalované za neplatnou, a to přinejmenším v pozici řádného účastníka.
Dovolatel tvrdí, že ustanovení §220a odst. 11 věty šesté obch. zák., v nyní platném znění, by mu mohlo bránit i v případě zrušujícího rozhodnutí Nejvyššího soudu, aby efektivně uplatňoval svá zákonná práva a domáhal se nejen prohlášení neplatnosti usnesení valné hromady, ale i prohlášení smlouvy o převzetí jmění za neplatnou.
Dovolatel navrhuje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí odvolacího soudu v části, kterou potvrzuje rozhodnutí soudu prvního stupně, zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Dále navrhuje, aby Nejvyšší soud přerušil řízení o dovolání a věc podle ustanovení §109 odst. 1 písm. c) o. s. ř. předložil Ústavnímu soudu k posouzení souladu ustanovení §220a odst. 11 věty páté obch. zák. a §83 odst. 2 písm. c) o. s. ř., ve znění účinném od 1.1.2001, s články 36 odst. 1 a 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.
Právní nástupkyně původně žalované ve vyjádření k dovolání uvedla, že dne 12.11.2002 nabylo právní moci usnesení Krajského soudu v Ostravě, kterým tento soud rozhodl o výmazu B., a.s. z obchodního rejstříku v důsledku převodu obchodního jmění na hlavního akcionáře H. P., a.s. Akcie společnosti B., a.s. byly zrušeny ke dni 31.1.2003.
Dále pak uvedla, že nepovažuje usnesení odvolacího soudu za správné, neboť podle jejího názoru měl potvrdit usnesení soudu prvního stupně v celém rozsahu. Vzhledem k dikci §220a odst. 11 obch. zák., který stanovil, že návrh na zahájení řízení o prohlášení neplatnosti smlouvy o fúzi o převodu obchodního jmění musí být spojen s návrhem na vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady, přičemž ustanovení §54 odst. 3 obch. zák. platí obdobně, dovozuje, že ze slova „musí“ vyplývá, že řízení o neplatnost smlouvy o převodu obchodního jmění je ze zákona spojeno s řízením o neplatnost usnesení valné hromady, kterým valná hromada rozhodla o zrušení společnosti s převodem obchodního jmění na akcionáře. Jestliže se žalobce domáhal pouze vyslovení neplatnosti usnesení přijatých na valné hromadě pod body 11 (rozhodnutí o zrušení společnosti bez likvidace) a 12 (schválení smlouvy o převodu obchodního jmění), nemohl soud prvního stupně postupovat podle §131 odst. 12 obch. zák. a řízení vedená pod sp. zn. 26 Cm 343/2001 a sp. zn. 26 Cm 362/2001 spojit, ale měl řízení za použití ustanovení §54 odst. 3 obch. zák. a §104 odst. 1 o. s. ř. zastavit.
Právní nástupkyně žalované navrhuje, aby soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Dovolání je přípustné podle ustanovení §239 odst. 2 písm. a) o. s. ř., není však důvodné.
Jak správně uvedl dovolatel, z ustanovení §220a odst. 11 ve vazbě na ustanovení §220p odst. 3 obch. zák. vyplývá, že návrh na zahájení řízení o prohlášení neplatnosti smlouvy o převodu obchodního jmění musí být spojen s návrhem na vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady o tomto převodu. Z toho však neplyne, jak dovozuje dovolatel, že by řízení v obou věcech muselo mít stejný režim. Nevyplývá z toho ani, že by nemohlo probíhat samostatně řízení o vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady o převodu obchodního jmění bez toho, že bude probíhat řízení o neplatnost smlouvy o jeho převodu, neboť podání návrhu na zahájení takového řízení obchodní zákoník podáním návrhu na prohlášení neplatnosti smlouvy o převodu obchodního jmění nepodmiňuje.
Zatímco pro řízení ve věci neplatnosti usnesení valné hromady rozhodující o převodu obchodního jmění se uplatní ustanovení §131 odst. 12 obch. zák. (viz čl. II. bod 4 zákona č. 501/2001 Sb. a čl. II. bod 2 zákona č. 88/2003 Sb.), podle kterého je s řízením o vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady spojeno ze zákona každé další řízení o neplatnosti téhož usnesení, pro řízení ve věci vyslovení neplatnosti smlouvy o převodu obchodního jmění se uplatní obdobně ustanovení §54 odst. 4 obch. zák., v rozhodném znění, podle kterého ke spojení obou řízení nedochází a zahájení takového řízení pouze vytváří překážku projednání dalších žalob v takové věci, aniž by však účastníkům bránilo připojit se k dříve zahájenému řízení jako vedlejší účastníci.
Rozdílný režim obou řízení vyplývá ze zákona zcela jednoznačně, aniž by citovaná ustanovení navozovala jakékoli pochybnosti ohledně výkladu. I když se dvojí popsaný režim řízení o neplatnost usnesení valné hromady a řízení o neplatnost smlouvy o převodu obchodního jmění nejeví příliš praktickým, uvedená úprava nemá pro navrhovatele v řízení ve věcech neplatnosti smlouvy o převodu obchodního jmění negativní důsledky tvrzené dovolatelem.
Jak vyplývá z ustanovení §220h odst. 4 obch. zák., v řízení o neplatnost usnesení valné hromady nebo smlouvy o převodu obchodního jmění zahájeném před zápisem převodu do obchodního rejstříku, lze po tomto zápisu pokračovat, jen dojde-li ke změně předmětu řízení na řízení o náhradu škody nebo řízení podle §220k obch. zák., jestliže takové řízení již neprobíhá.
Podle ustanovení §131 odst. 3 a 4 obch. zák. mají osoby, které utrpěly škodu v důsledku toho, že rozhodnutí valné hromady bylo vydáno v rozporu s právními předpisy, společenskou smlouvou, zakladatelskou listinou nebo stanovami, vůči společnosti právo na její náhradu, dále právo na přiměřené zadostiučinění za porušení základních práv společníka, které může být poskytnuto i v penězích. Toto právo mají tyto osoby i v případě, že soud nevysloví neplatnost usnesení valné hromady proto, že byl pravomocně povolen zápis převodu obchodního jmění do obchodního rejstříku. Toto právo mají i osoby, které se v důsledku ustanovení §131 odst. 12 obch. zák. staly dalšími navrhovateli ve dříve zahájeném řízení o neplatnost téhož usnesení valné hromady. Právo na přiměřené zadostiučinění musí být uplatněno ve lhůtě pro podání návrhu na vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady nebo ve lhůtě tří měsíců ode dne, kdy nabylo právní moci rozhodnutí soudu o tom, že nevyslovuje neplatnost usnesení valné hromady proto, že byl pravomocně povolen zápis převodu obchodního jmění do obchodního rejstříku.
Podle ustanovení §220k ve vazbě na ustanovení §220p odst. 3 obch. zák. má při převodu obchodního jmění každý z akcionářů zúčastněné společnosti vůči nástupnické společnosti právo na dorovnání v penězích (dále jen \"právo na dorovnání\") není-li výměnný poměr akcií spolu s případnými doplatky uvedený ve smlouvě o převodu obchodního jmění přiměřený. Právo na dorovnání může u soudu uplatňovat pouze akcionář, který byl akcionářem některé zúčastněné společnosti v době konání valné hromady, která o převodu obchodního jmění rozhodla (v pochybnostech se považuje tato podmínka za splněnou), do doby podání žaloby nezcizil žádné akcie ani zanikající, ani nástupnické společnosti a nevzdal se práva na dorovnání. Žalobu podle §220k odst. 2 obch. zák. lze podat nejpozději do jednoho roku ode dne, kdy zápis převodu obchodního jmění do obchodního rejstříku nabyl účinnosti vůči třetím osobám, jinak toto právo zaniká. Soudní rozhodnutí, kterým se akcionáři přiznává právo na dorovnání, je pro nástupnickou společnost, co do základu přiznaného práva, závazné i vůči ostatním akcionářům.
Z uvedeného vyplývá, že navrhovateli v řízení, které bylo zastaveno za obdobného použití ustanovení §54 odst. 3 obch. zák. nic nebrání, aby v poměrně dlouhé lhůtě podle ustanovení §220k odst. 2 obch. zák. podal žalobu na dorovnání - soudí-li, že mu právo na dorovnání vzniklo. Ničeho jiného by se již, jak shora uvedeno, nemohl domáhat ani v řízení o neplatnost smlouvy o převodu obchodního jmění. V tomto řízení zahájeném na návrh jiné osoby pak může vystupovat jako vedlejší účastník a uplatňovat veškeré námitky, které má proti platnosti této smlouvy.
Protože rozhodnutí odvolacího soudu je správné, Nejvyšší soud dovolání podle ustanovení §243b odst. 2 o. s. ř. zamítl.
O nákladech dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř., neboť vyjádření k dovolání nebylo – vzhledem ke svému obsahu – úkonem potřebným k účelnému bránění práva.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 5. května 2004
JUDr. Ivana Štenglová, v.r.
předsedkyně senátu