ECLI:CZ:NS:2004:29.ODO.829.2003.1
sp. zn. 29 Odo 829/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Ivany Štenglové a JUDr. Petra Gemmela rozhodl v právní věci žalobkyně H. B., zastoupené, advokátem, proti žalovanému Ing. M. B., jako správci konkursní podstaty úpadce S. s. K. v likvidaci, s. p., o určení pravosti pohledávky, vedené u Okresního soudu v Mělníku pod sp. zn. 8 C 550/94, o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 16. ledna 2003, č. j. 30 Co 22/2003 – 315, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Praze usnesením ze dne 16. ledna 2003, č. j. 30 Co 22/2003 – 315, odmítl odvolání proti usnesení ze dne 22. října 2002, č. j. 8 C 550/94 – 308, jímž Okresní soud v Mělníku odmítl pro vady žalobu tehdejšího žalobce F. Š., o určení pravosti jeho pohledávky v konkursu vedeném na majetek úpadce S. s. K. v likvidaci, s. p. Odvolací soud – odkazuje na ustanovení §42 odst. 4, §43, §209, §205 odst. 1 a §211 občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) – uzavřel, že odvolání neobsahuje údaj o tom, v jakém rozsahu je rozhodnutí soudu prvního stupně napadeno, odvolací důvod ani odvolací petit a za této situace je nelze přezkoumat.
Proti usnesení odvolacího soudu podala dovolání právní nástupkyně původního žalobce (který 12. listopadu 2002 zemřel), jeho dcera a jediná dědička H. B. (srov. též usnesení Okresního soudu v Mělníku ze dne 16. května 2003, č. j. 8 C 550/94-335, které nabylo právní moci dne 28. srpna 2003), uplatňujíc dovolací důvod ve smyslu ustanovení §241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř. a dožadujíc se zrušení napadeného usnesení. Přípustnost dovolání opírá dovolatelka o ustanovení §239 odst. 3 o. s. ř.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř., lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu je nutno poměřovat prostřednictvím ustanovení §237 až §239 o. s. ř. Podle ustanovení §237 o. s. ř. není dovolání přípustné již proto, že napadené usnesení není usnesením „ve věci samé“ ani usnesením měnícím či potvrzujícím. Ustanovení §238, §238a a §239 odst. 1 a 2 o. s. ř. přípustnost dovolání rovněž nezakládají, jelikož nejde o žádný z případů zde uvedených. Oproti očekávání dovolatelky není dovolání přípustné ani podle §239 odst. 3 o. s. ř., jelikož napadené usnesení není usnesením, jímž by odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí návrhu (žaloby). Odvolání v tomto smyslu nelze pokládat za návrh na zahájení řízení (žalobu). Mimořádným opravným prostředkem proti napadenému usnesení není dovolání (jak plyne ze správného poučení odvolacího soudu o nepřípustnosti dovolání), nýbrž žaloba pro zmatečnost (srov. §229 odst. 4 o. s. ř.).
Tento závěr s sebou nese konečné posouzení podaného dovolání jako nepřípustného; Nejvyšší soud je proto, aniž ve věci nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), podle ustanovení §243b odst. 5, §218 písm. c/ o. s. ř. odmítl.
Dovolatelka z procesního hlediska zavinila, že dovolání bylo odmítnuto, u žalovaného však žádné náklady dovolacího řízení zjištěny nebyly. Tomu ve smyslu ustanovení §146 odst. 3, §224 odst. 1 a §243b odst. 5 o. s. ř. odpovídá výrok o tom, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů dovolacího řízení právo.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 9. prosince 2004
JUDr. Zdeněk Krčmář, v.r.
předseda senátu