ECLI:CZ:NS:2004:29.ODO.852.2003.1
sp. zn. 29 Odo 852/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobce Ing. V. R., zastoupeného, advokátem, proti žalované E. S., zastoupené, advokátkou, o vydání akcií, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 39 Cm 227/98, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 16. října 2002, č.j. 9 Cmo 697/2000-95, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaná je povinna uhradit žalobci náklady dovolacího řízení ve výši 1625,- Kč, do rukou jeho advokáta, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Napadeným rozsudkem potvrdil odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně ze dne 11.4.2000, č.j. 39 Cm 227/98-56, ve výroku, kterým tento soud uložil žalované vydat žalobci 1955 akcií A. a.s., se sídlem V. 39, P. 9, IČ …, znějících na jméno, v listinné podobě, do tří dnů od právní moci rozsudku. Návrhu na připuštění dovolání odvolací soud nevyhověl.
V odůvodnění svého rozsudku odvolací soud především uvedl, že doplnil dokazování čtením dopisu žalobce žalované ze dne 29.4.1998, označeného jako oznámení. Z tohoto důkazu vzal soud za prokázané, že uvedeného dne žalobce odstoupil od smlouvy o převodu akcií z důvodu jejího podstatného porušení spočívajícího v tom, že mu žalovaná neuhradila v dohodnuté lhůtě doplatek kupní ceny akcií ve výši 2,000.000,- Kč.
Odvolací soud se nepřiklonil k závěru soudu prvního stupně o neplatnosti smlouvy o převodu 1955 akcií A. a.s., se sídlem V. 39, P. 9, IČ …, znějících na jméno, v listinné podobě, ze dne 19.1.1998 (dále jen „smlouva“), ve znění jejího dodatku z téhož dne. Tato smlouva je sice označena jako smlouva kupní, avšak z jejího obsahu se podává, že se jedná o smlouvu směnnou, resp. smíšenou. Předmětem směny je na jedné straně 1955 akcií A. a.s. a na druhé straně část obchodního podílu žalované ve společnosti R., s.r.o., odpovídající vkladu ve výši 40.000,- Kč se smluveným doplatkem ve prospěch žalobce ve výši 2,000.000,- Kč splatným do 31.1. resp. 28.2.1998. V takové smlouvě již není třeba trvat na tom, aby byla cena směňovaných plnění výslovně dohodnuta pod sankcí neplatnosti smlouvy. Postačí, aby byla vyčíslena výše doplatku, což se u posuzované smlouvy stalo.
Odvolací soud nepřisvědčil požadavku žalované na „slevu“ ve výši smluveného doplatku z titulu odpovědnosti za vady. V tom směru směřovaly výtky žalované k finanční situaci a celkovému stavu A., a.s. (dále jen „společnost“), přičemž předmětem směny nebyl podnik, ale akcie této společnosti. Vady akcií žalovaná nevytýkala.
Odvolací soud dovodil, že prodlení se zaplacením doplatku ve výši 2,000.000,- Kč je podstatným porušením smluvní povinnosti žalovanou ve smyslu ustanovení §345 odst. 2 obch. zák., a proto žalobce od smlouvy dopisem ze dne 29.4.1998 právem odstoupil. Podle §351 odst. 2 obch. zák. strana, které bylo před odstoupením od smlouvy poskytnuto druhou stranou plnění, toto plnění vrátí. Protože žalobce žalobkyni před odstoupením od smlouvy plnil, tj. převedl na ni akcie, které byly předmětem plnění ze smlouvy, domáhá se vydání těchto akcií právem. Proto odvolací soud napadený rozsudek jako správný ve věci samé podle ustanovení §219 občanského soudního řádu (dále též jen „o.s.ř.“) potvrdil. Návrhu žalované na připuštění dovolání nevyhověl proto, že nejde o rozhodnutí po právní stránce zásadního významu.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání. Z odůvodnění dovolání vyplývá, že se co do jeho přípustnosti dovolává ustanovení §239 odst. 2 o.s.ř
Dovolatelka napadá závěr dovolacího soudu, že nezaplacení doplatku 2,000.000,- Kč bylo podstatným porušením smluvní povinnosti žalované ve smyslu ustanovení §345 odst. 2 obch. zák., které žalobce opravňovalo k odstoupení od smlouvy. Proto jeho odstoupení od smlouvy nebylo platné. Podle ustanovení §345 odst. 1 a 2 obch. zák. je účastník smlouvy oprávněn od smlouvy odstoupit, znamená-li prodlení dlužníka podstatné porušení smlouvy. Dovolatelka tvrdí, že v prodlení se zaplacením doplatku ze smlouvy nebyla, protože u žalobce uplatnila nárok na slevu ve výši tohoto doplatku.
Závěr odvolacího soudu o tom, že neuplatnila vady akcií, které byly předmětem převodu, považuje za nesprávný, neboť při převodu akcií, jehož výsledkem je získání kontroly nad společností, je obvyklé zjištění stavu společnosti a předmětem směny byl vznik účasti ve společnosti „nacházející se právě v určitém stavu.“ Nabytím akcií žalovaná získala příslušná akcionářská práva ve společnosti, s čímž souvisí její zájem „na finanční a faktické situaci společnosti,“ což dokládá i soupis pohledávek a závazků, připojený ke smlouvě jako její přílohy. Přitom kupní cena byla sjednána právě s ohledem na stav společnosti. Dovolatelka tvrdí, že se oba soudy nevypořádaly „s významem, smyslem a účelem uvedených příloh smlouvy.“ Protože se převáděné akcie neobchodovaly na veřejném trhu, vyšly strany při stanovení jejich hodnoty ze žalobcem deklarovaného stavu společnosti. Protože deklarovaný stav společnosti neodpovídal skutečnému stavu, došlo ze strany žalobce k vadnému plnění a žalované vznikl nárok na příslušnou slevu.
Dále pak dovolatelka namítá nedostatky ve zjišťování skutkového stavu.
A konečně dovolatelka poukazuje na to, že odvolací soud „nepřipustil k uplatnění jejích práv na jednání konaném dne 16.10.2002 přítomného advokáta žalované Mgr. V. S., ačkoli ten byl krátce před konáním jednání odvolacího soudu právě o konání jednání odvolacího soudu telegraficky vyrozuměn. Nepřítomná žalovaná tak nemohla hájit svá práva. Soud nevzal v potaz postup dle ustanovení §20 odst. 4 zákona č. 85/1996 Sb. a znemožnil přítomnému advokátu (ačkoli mu žalovaná udělenou plnou moc neodvolala) konat alespoň nezbytné úkony na její procesní obranu.“
Dovolatelka navrhuje, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu, popřípadě i rozsudek soudu prvního stupně, zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Žalobce ve vyjádření k dovolání uvedl, že považuje argumentaci žalované k neexistenci prodlení za zavádějící, protože předmětem prodeje nebyl podnik, ale cenné papíry. Navrhuje zamítnutí dovolání.
Podle části dvanácté, hlavy první, bodu 17., zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů, se projednají a rozhodnou pode dosavadních právních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. 1. 2001). O takový případ jde i v projednávané věci.
Podle ustanovení §239 odst. 2 o.s.ř. není dovolání přípustné.
Předpokladem přípustnosti dovolání podle §239 odst. 2 o.s.ř. je závěr dovolacího soudu, že rozhodnutí odvolacího soudu nebo některá v něm řešená právní otázka, mají po právní stránce zásadní význam. Přitom otázku, zda dovoláním napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam, řeší dovolací soud jako otázku předběžnou. Teprve kladným závěrem dovolacího soudu se stává dovolání přípustným.
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku významnou nejen pro rozhodnutí v projednávané věci. Přitom musí jít o otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena a která není řešena ani v rozhodnutí nižšího soudu publikovaném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ani ve stanovisku Nejvyššího soudu, nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, popřípadě o případ, kdy napadené rozhodnutí řeší určitou právní otázku v rozporu s publikovanou judikaturou. Za otázku zásadního právního významu nelze považovat takovou otázku, která byla v napadeném rozhodnutí řešena v souladu s ustálenou soudní praxí.
Mimo předpokladu včasného návrhu na vyslovení přípustnosti dovolání (který byl v dané věci naplněn) může být dovolání ve smyslu citovaného ustanovení přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právní otázky (jiné otázky, zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění, přípustnost neumožňují) a jde-li zároveň o právní otázku zásadního významu.
Zásadní právní význam dovolací soud v projednávané věci neshledal.
V projednávané věci dovolatelka namítá, že závěr odvolacího soudu o tom, že žalobce odstoupil od smlouvy právem, je nesprávný. Svou námitku odůvodňuje nesprávným posouzením smlouvy, od které žalobce odstoupil a jejích příloh. Takové konkrétní posouzení smlouvy uzavřené mezi účastníky však již postrádá příslušný judikatorní přesah (je významné jen pro věc samu). Odtud se uzavírá, že dovolání není podle ustanovení §239 odst. 2 o. s. ř., přípustné.
K námitce dovolatelky, že odvolací soud „nepřipustil k uplatnění jejích práv na jednání konaném dne 16.10.2002 přítomného advokáta žalované Mgr. V. S., takže nepřítomná žalovaná tak nemohla hájit svá práva“, dovolací soud uzavřel, že na č.l. 89 spisu se nachází plná moc ze dne 27.8.2002, kterou žalovaná udělila advokátovi JUDr. J. B. a která byla soudu doručena dne 30.8.2002. Nejpozději udělením této plné moci zanikla dříve udělená plná moc advokáta Mgr. S. a odvolací soud s ním proto právem nejednal jako s advokátem žalované.
Protože Nejvyšší soud neshledal ani jiný důvod přípustnosti, dovolání podle ustanovení §243b odst. 4 a §218 odst. 1 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O nákladech dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle ustanovení §243b odst. 4, §224 odst. 1 a §146 odst. 2 o.s.ř. (per analogiam) a přiznal žalobci náklady odvolacího řízení podle ustanovení §8 písm. b), §15 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb. a náhradu hotových výdajů podle §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Jestliže povinná nesplní dobrovolně co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat jeho výkonu.
V Brně 4. května 2004.
JUDr. Ivana Štenglová,v.r.
předsedkyně senátu