ECLI:CZ:NS:2004:29.ODO.88.2004.1
sp. zn. 29 Odo 88/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobce MUDr. O. K., proti žalovanému MUDr. I. K., o zaplacení směnečných pohledávek v celkové výši 1,440.000,- Kč s postižnými právy, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 42 Cm 43/2000, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 24. června 2003, čj. 4 Cmo 210/2001-102, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 7.575,- Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jeho zástupce, advokáta.
Odůvodnění:
Odvolací soud svým rozsudkem potvrdil rozsudek Krajského obchodního soudu v Brně ze dne 3.10.2000, čj. 42 Cm 43/2000-53, kterým soud prvního stupně zrušil svoje směnečné platební rozkazy ze dne 26.4.2000, čj. 42 Sm 162/2000-4, 42 Sm 164/2000-4, 42 Sm 165/2000-4 a směnečný platební rozkaz ze dne 25.4.2000, čj. 42 Sm 163/2000-4.
Žalobce podal proti rozsudku odvolacího soudu včas dovolání. Pokud jde o jeho důvody odkazuje na ustanovení §241a odst. 2 písm. a) a b) občanského soudního řádu ve znění účinném od 1.1.2001 - dále též jen „o.s.ř.“, co do přípustnosti odkazuje na ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. Uvádí, že napadené rozhodnutí má zásadní právní význam a namítá, že řízení před odvolacím soudem je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a současně, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V odůvodnění dovolání pak rozvádí, v čem konkrétně spatřuje naplnění výše uvedených dovolacích důvodů. Závěrem navrhuje, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a věc vrátil k dalšímu řízení.
Žalovaný ve svém vyjádření k dovolání uvádí, že žalobce v dovolání neuvádí žádné nové skutečnosti, o kterých by odvolací soud již nerozhodoval. Žalovaný se ztotožňuje s rozsudkem odvolacího soudu a navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání žalobce zamítl a uložil mu zaplatit žalovanému náhradu nákladů dovolacího řízení.
Podle části dvanácté, hlavy I., bodu 17., zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů, se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (to jest podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. 1. 2001).
Dovolání není přípustné.
Dle §236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. V případě dovolání směřujícího proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu lze obecně přípustnost dovolání opřít o ustanovení §237, 238 odst. 1 písm. b) o.s.ř. nebo o ustanovení §239 o.s.ř.
O případ podřaditelný ustanovení §238 odst. 1 písm. b) o.s.ř. nejde, neboť potvrzený rozsudek soudu prvního stupně je prvním rozsudkem tohoto soudu ve věci.
Podmínky stanovené v §239 o.s.ř. daná věc nesplňuje proto, že odvolací soud ve výroku rozhodnutí dovolání nepřipustil (odstavec 1) a žalobce návrh na připuštění dovolání nepodal (odstavec 2).
Zbývá tedy posoudit podmínky přípustnosti určené v ustanovení §237 o.s.ř. Vady řízení ve smyslu tohoto ustanovení, k nimž je povinen dovolací soud přihlížet z úřední povinnosti (§242 odst. 3 o.s.ř.) a jejichž existence činí zmatečným (s výjimkami zakotvenými v §237 odst. 2 o.s.ř.) každé rozhodnutí odvolacího soudu, dovoláním namítány nejsou a z obsahu spisu rovněž nevyplývají.
Nejvyšší soud proto, aniž by nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o.s.ř.), dovolání podle §243b odst. 4 a §218 odst. 1 písm. c) o.s.ř. usnesením odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením §243b odst. 4, 224 odst. 1 a §146 odst. 2 věta první o.s.ř. (per analogiam), když žalobce podáním nepřípustného dovolání zavinil jeho odmítnutí. Žalovanému tak vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení. Náklady žalovaného sestávají z odměny advokáta za řízení, v němž učinil pouze jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání), ve výši 7.500,- Kč (výše odměny je určena podle ustanovení §15, §14 odst. 1, §10 odst. 3, §3 odst. 1 bod 6 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb.) a jedné náhrady paušálních výdajů po 75,- Kč (dle vyhlášky č. 177/1996 Sb.), celkem tedy 7.575,- Kč.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně 1. července 2004
JUDr. Ivana Štenglová,v.r.
předsedkyně senátu