ECLI:CZ:NS:2004:29.ODO.903.2003.1
sp. zn. 29 Odo 903/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobkyně … banky, a.s., proti žalované M. a.s., o zaplacení směnečných pohledávek, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. Sm 914/2002, o dovolání žalobkyně proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 13. ledna 2003, čj. 9 Cmo 574/2002-50, takto:
Dovolání se zamítá.
Odůvodnění:
Napadeným usnesením změnil odvolací soud usnesení soudu prvního stupně ze dne 1.11.2002, čj. Sm 914/2002-41, kterým tento soud vyhověl návrhu, aby do řízení namísto dosavadní žalobkyně vstoupila Č. k. a., se sídlem v P. 7, J. 438/2, IČ.
Své rozhodnutí odůvodnil odvolací soud tím, že jednou z podmínek vyhovění návrhu žalobce na vstup jiné osoby na jeho místo je prokázání právní skutečnosti, se kterou právní předpisy spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti účastníka (§107a občanského soudního řádu - dále jen „o.s.ř.“). Žalobkyně zastává názor, že takovou skutečností je uzavření smlouvy o postoupení pohledávek mezi ní a osobou, jejíž vstup do řízení navrhuje.
Podle §18 odst. 1 první věty zákona č. 591/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, se k převodu listinného cenného papíru na řad vyžaduje i rubopis. Tomuto ustanovení odpovídá též čl. I. §11 odst. 1 zákona č. 191/1950 Sb. (dále jen „směnečný zákon“), podle kterého lze každou směnku, i když nebyla vystavena na řad, převést rubopisem. Pouze v čl. I. §11 směnečného zákona se stanoví výjimka, podle níž lze převést směnku, která není vystavena na řad, jen formou a s účinky obyčejného postupu (cese). V projednávané věci se žalobkyně domáhá zaplacení tří směnek na řad, proto je pro jejich převod nezbytný rubopis. Z kopií směnek založených ve spisu (originály směnek jsou v soudní úschově) se podává, že žalobkyně směnky nerubopisovala na Č. k. a. Proto zůstává majitelkou těchto směnek. Skutečnost, že jsou směnky uloženy v soudní úschově přitom žalobkyni nebrání dostavit se na soud a rubopisy na směnkách vyznačit.
Protože nenastala právní skutečnost, se kterou zákon spojuje převod práv ze směnky, odvolací soud usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že se návrhu žalobkyně na vstup Č. k. a. do řízení namísto dosavadní žalobkyně nevyhovuje.
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání. Co do jeho přípustnosti odkázala na ustanovení §239 odst. 2 písm. b) o.s.ř, co do důvodu na ustanovení §241a odst. 2 písm. a) a b) o.s.ř.
V dovolání uvedla, že předmětem řízení není zaplacení standardní pohledávky ze směnky, ale zaplacení pohledávek, které vznikly podle čl. I. §32 odst. 3 směnečného zákona avalistovi tím, že plnil ze směnky za avaláta- výstavce směnek vlastních a hlavního směnečného dlužníka. K uplatnění pohledávky avalisty přitom - v obecné rovině - není vůbec nutno směnku předkládat a mnohdy to ani není objektivně možné.
Předmětem převodu ze žalobkyně na Č. k. a. tedy nebyla všechna práva ze směnek, resp. tyto směnky, ale práva avalisty podle čl. I. §32 odst. 3 směnečného zákona. Nebyl proto dán právní důvod pro indosování směnek, k převodu pohledávek avalisty došlo mimosměnečným způsobem - smlouvou o postoupení pohledávek a o převodu práv ze směnky.
Odhlédnout přitom podle dovolatelky nelze ani od skutečnosti, že v případě indosování těchto směnek by právnímu nástupci žalobkyně nemohla svědčit nepřetržitá řada indosamentů a nebyl by tedy směnkou legitimován.
Žalobkyně tedy neopomněla směnky indosovat, ale tyto směnky indosovat nechtěla, protože má za to, že k tomu není právní důvod.
Dovolatelka dále vytýká soudu prvního stupně, že ji neumožnil uvedené zásadní skutečnosti řádně uplatnit, neboť zaslal odvolání k vyjádření pouze žalobkyni, nikoli její právní zástupkyni.
Dovolatelka navrhuje, aby dovolací soud napadené usnesení odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Dovolání je přípustné podle ustanovení §239 odst. 2 písm. b) o.s.ř., není však důvodné.
Z ustanovení čl. I. §32 směnečného zákona vyplývá, že zaplatí-li směnečný rukojmí směnku, nabývá práv z ní proti tomu, za koho se zaručil, a proti všem, kdož jsou této osobě směnečně zavázáni.
Dovolatelce lze tedy přisvědčit v tom, že k přechodu práv ze směnky na řad při jejím zaplacení avalem není nutný rubopis - k přechodu dochází pouhým zaplacením směnky. Jinak tomu však je, jestliže chce avalista, na kterého přešla práva ze směnky, tato práva převést na další osobu. V takovém případě již je nezbytný k převodu práv rubopis, neboť směnečný zákon pro tento případ výjimku z úpravy převodu práv ze směnky na řad neupravuje. V projednávané věci se dovolatelka domáhá zaplacení ze směnek. Aby mohl na její místo do řízení vstoupit jiný subjekt, musí být oprávněným vlastníkem směnek, o jejichž zaplacení se vede spor. Takovým vlastníkem se však Č. k. a., jejíž vstup do řízení dovolatelka navrhuje, nestala a nemůže proto postupem podle §107a o.s.ř. do řízení vstoupit (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 3. 2004, sp. zn. 29 Odo 878/2003).
Dovolatelka se dovolává též dovolacího důvodu podle ustanovení §241a odst. 2 písm. a) o.s.ř. K tomu dovolací soud uzavírá, že doručení odvolání dovolatelce, nikoli její právní zástupkyni, je nepochybně vadou řízení, vzhledem k právnímu závěru odvolacího i dovolacího soudu však není takovou vadou, která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.
Protože se dovolatelce prostřednictvím uplatněného dovolacího důvodu správnost právního posouzení věci odvolacím soudem zpochybnit nepodařilo, Nejvyšší soud dovolání usnesením bez jednání zamítl (§243b odst. 2 věta první o.s.ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 21. dubna 2004
JUDr. Ivana Štenglová, v. r.
předsedkyně senátu