ECLI:CZ:NS:2004:29.ODO.939.2003.1
sp. zn. 29 Odo 939/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Štenglové a soudců JUDr. Františka Faldyny a JUDr. Petra Gemmela v právní věci návrhu na povolení zápisu výmazu S. p. – V. i. f., a.s., do obchodního rejstříku, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. B 3171, o dovolání MUDr. J. V., zastoupeného, advokátem, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 14. února 2003, č.j. 7 Cmo 625/2001-135, takto:
Dovolání se zamítá.
Odůvodnění:
Napadeným usnesením odmítl odvolací soud odvolání MUDr. J. V. proti usnesení, kterým rejstříkový soud povolil zápis výmazu S. p. – V. i. f., a.s. (dále jen „společnost“) do obchodního rejstříku.
Své rozhodnutí odůvodnil odvolací soud tím, že z usnesení Ústavního soudu ze dne 18.5.1999, sp. zn. I. ÚS 185/98, publikovaného ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu pod č. 35/1999, obecně vyplývá, že akcionář není účastníkem rejstříkového řízení, neboť v tomto řízení se nerozhoduje o jeho právech. Pokud by mohla být práva akcionáře dotčena usnesením valné hromady, na základě něhož dochází k zápisu do obchodního rejstříku, může se domáhat ochrany těchto práv postupem podle ustanovení §183 ve spojení s ustanovením §131 obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“). Na tom v projednávané věci nic nemění ani právní závěr Nejvyššího soudu vyjádřený usnesení ze dne 10.9.2002, sp. zn. 29 Odo 43,44,124/2002, kterého se odvolatel dovolává, podle něhož je akcionář, který podal návrh na vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady, kterým bylo rozhodnuto o zrušení společnosti bez právního nástupce, účastníkem rejstříkového řízení o povolení výmazu společnosti na základě takového usnesení.
V projednávané věci odvolatel, jak sám uvádí, nepodal návrh na vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady S. p. – V. i. f., a.s., která rozhodla o přeměně investičního fondu na otevřený podílový fond.
Dále pak odvolací soud odůvodnil, proč neshledal podmínky pro připuštění dovolání.
Proti usnesení odvolacího soudu podal odvolatel dovolání. Co do jeho přípustnosti odkázal na ustanovení §238a odst. 1 písm. e) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), co do důvodů na ustanovení §241 odst. 3 písm. a), b), c) a d) a §237 o. s. ř.
V odůvodnění dovolání především tvrdí, že soudy obou stupňů jej s poukazem na to, že není jako akcionář účastníkem řízení, zbavily možnosti bránit svá práva před soudem. Přitom soudy rozhodovaly bez nařízení jednání.
Za vadu, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci považuje to, že soud prvního stupně nepřihlédl k jeho upozornění, že podal žalobu na vyslovení neplatnosti přeměny společnosti na otevřený podílový fond a ani nevyřešil otázku nevypořádaných závazků společnosti, k nimž ani neprovedl dokazování. Z toho pak plyne i to, že napadené usnesení vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování.
Nesprávné právní posouzení věci spatřuje dovolatel v tom, že soud pominul jednu z nejpodstatnějších skutečností v předmětné věci, a to, že výmazem společnosti došlo k podstatné změně jeho právního postavení, neboť se stal právním nástupcem zaniklé společnosti.
A konečně dovolatel shledává nesprávným právní závěr odvolacího soudu, že není účastníkem rejstříkového řízení. Tvrdí, že je účastníkem řízení podle ustanovení §94 odst. 1 o. s. ř. a obsáhle argumentuje, že v rejstříkovém řízení o povolení zápisu výmazu společnosti do obchodního rejstříku se jedná o jeho právech a povinnostech.
Podle ustanovení části dvanácté, hlavy první, bodu 13., zákona č. 30/2000 Sb., se pro řízení ve věcech obchodního rejstříku zahájená na návrh, který byl podán přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, v prvním stupni použijí dosavadní právní předpisy. O takový případ jde i v projednávané věci, neboť řízení bylo zahájeno před 1.1.2001.
Dovolatel navrhuje, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil.
Dovolání je přípustné podle ustanovení §238a odst. 1 písm. e) o. s. ř., není však důvodné.
Z usnesení Ústavního soudu ze dne 18.5.1999, sp. zn. I. ÚS 185/98, publikovaného ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu pod č. 35/1999 obecně vyplývá, že akcionář není účastníkem rejstříkového řízení o povolení změn zápisu akciové společnosti do obchodního rejstříku, neboť v tomto řízení se nerozhoduje o jeho právech. Z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10.9.2002, sp. zn. 29 Odo 43,44,124/2002, pak vyplývá výjimka z uvedeného principu, spočívající v tom, že akcionář, který podal návrh na vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady, kterým bylo rozhodnuto o zrušení investičního fondu přeměnou na otevřený podílový fond, je účastníkem rejstříkového řízení o povolení výmazu společnosti na základě takového usnesení.
Jak však již dovodil Nejvyšší soud v usnesení ze dne 16.1.2003, sp. zn. 29 Odo 305/2002, publikovaném v časopise Soudní judikatura č. 2/2003, pod číslem 29, od kterého nemá důvodu se odchýlit ani v této věci, tato výjimka se nevztahuje na akcionáře, který podal žalobu na určení neplatnosti přeměny investičního fondu na otevřený podílový fond, nepodal však návrh na vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady, kterým bylo rozhodnuto o zrušení investičního fondu přeměnou na otevřený podílový fond. Z uvedeného vyplývá, že vysloveným právním názorem na jeho účastenství v řízení soudy dovolatele nezbavily možnosti bránit svá práva před soudem.
Pokud pak dovolatel namítá, že soudy rozhodovaly bez nařízení jednání dovolací soud uzavřel, že takový postup jim umožňuje ustanovení §200b odst. 2 o. s. ř.
Důvodná není ani námitka dovolatele, že soud prvního stupně nepřihlédl k jeho upozornění, že podal žalobu na vyslovení neplatnosti přeměny společnosti na otevřený podílový fond a ani nevyřešil otázku nevypořádaných závazků společnosti, k nimž ani neprovedl dokazování. Z toho pak podle dovolatele plyne i to, že napadené usnesení vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování. S oběma uvedenými námitkami dovolatele se vypořádal odvolací soud přičemž, vzhledem k právnímu názoru, který zaujal a který vyplývá ze shora uvedených rozhodnutí, nebylo potřebné provádět k těmto námitkám žádné dokazování a činit skutková zjištění.
Rozhodnutí odvolacího soudu je tedy správné a Nejvyšší soud proto dovolání podle ustanovení §243b odst. 2 věty první o. s. ř. zamítl.
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně 25. února 2004
JUDr. Ivana Štenglová, v.r.
předsedkyně senátu