ECLI:CZ:NS:2004:3.TDO.1263.2004.1
sp. zn. 3 Tdo 1263/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 30. listopadu 2004 dovolání obviněného J. V., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 10. 5. 2004, sp. zn. 5 To 270/2004, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Karviné pod sp. zn. 6 T 44/2004, a rozhodl takto:
Dovolání J. V. se podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Karviné ze dne 26. 3. 2004, sp. zn. 6 T 44/2004, byl obviněný J. V. uznán vinným trestným činem loupeže dle §234 odst. 1 tr. zákona jako zvlášť nebezpečný recidivista dle §41 odst. 1 tr. zákona, trestným činem porušování domovní svobody dle §238 odst. 1, odst. 2 tr. zákona a trestným činem podílnictví podle §251 odst. 1 písm. a) tr. zákona. Za tyto trestné činy byl podle §234 odst. 1 tr. zákona za použití §42 odst. 1 tr. zákona, a §35 odst. 2 tr. zákona odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 10 let, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. b) tr. zákona zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Současně byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Karviné, sp. zn. 10 T 198/2003 ze dne 11. 3. 2003, který nabyl právní moci téhož dne, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž zrušením došlo, pozbyla podkladu.
Podkladem výroku o vině se stalo zjištění soudu prvního stupně, že obviněný
1) dne 20. 1. 2004 kolem 16.00 hodiny v K. – N. M., okres K., na ul. F. v obytném domě, společně s další dosud nezjištěnou osobou, bez svolení a vyzvání poškozeného P. J. vnikl do jeho přízemního bytu tak, že poté, co na zvonění poškozený otevřel vstupní dveře, na tyto dveře zatlačil, až se zcela otevřely, a poškozeného vtlačil dovnitř bytu do chodby, kam za ním vstoupil, v bytě následně opakovanými pohrůžkami pobitím, pokud mu ihned nevyhoví, i úderem pěstí do hlavy, aniž mu tak způsobil zranění, nutil poškozeného k vydání údajně dlužné finanční částky ve výši 3.000,- Kč, a když poškozený tomuto požadavku nevyhověl, neboť v domě neměl peníze na hotovosti, pod dalšími opakovanými pohrůžkami pobitím nejprve po poškozeném požadoval vydání vhodných věcí, a když toto poškozený rovněž odmítl s tím, že raději vybere peníze ze svého účtu z bankomatu, následně poškozeného donutil, aby ho doprovodil k bankomatu v K. – N. M. na nám. B., kde poškozený z obavy před pobitím vybral finanční hotovost ve výši 4.000,- Kč, z níž mu předal požadovanou finanční částku ve výši 3.000,- Kč, se kterou následně z místa odešel, a způsobil tak poškozenému P. J. škodu ve výši 3.000,- Kč;
2) dne 24. 1. 2004 kolem 13.00 hodiny v K. – N. M, okres K., na ul. F. v obytném domě, společně s další dosud nezjištěnou osobou, bez svolení a vyzvání poškozeného P. J. opětovně vnikl do jeho přízemního bytu tak, že poté, co na klepání poškozený otevřel vstupní dveře, na tyto dveře zatlačil a poškozeného vtlačil dovnitř bytu do chodby, kam za ním vstoupil, v bytě opět poškozeného opakovanými pohrůžkami pobitím nutil k okamžitému vydání další finanční hotovosti ve výši 3.000,- Kč, a jelikož poškozený ani v tomto případě neměl doma finanční hotovost, dalšími pohrůžkami pobitím ho donutil k odchodu z bytu za účelem výběru požadované finanční částky z jeho účtu z bankomatu, k čemuž však nakonec nedošlo, neboť po vyjití z domu se poškozenému P. J. podařilo utéct,
přičemž obžalovaný J. V. se jednání pod body 1) a 2) dopustil přesto, že byl rozsudkem Okresního soudu v Bruntále ze dne 13. 3. 1991, sp. zn. 1 T 14/91 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 23. 4. 1991 a 25. 4. 1991 sp. zn. 4 To 130/91 odsouzen mimo jiné i pro trestný čin loupeže podle §234 odst. 1 tr. zákona jako zvlášť nebezpečný recidivista dle §41 odst. 1 tr. zákona k souhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání osmi roků a dvou měsíců, který vykonal dne 26. 11. 1998, a k trestu zákazu pobytu v okrese Br. na dobu pět roků;
3) dne 23. 1. 2004 kolem 18.15 hodiny v K. – N. M., okres K., na tř. D. v obytném domě, společně s obžalovanou B. K. a po předchozí vzájemné dohodě ohledně odcizení vhodných věcí z bytu, nejprve obžalovaný J. V. bez svolení a vyzvání poškozeného M. Š. vnikl do jeho bytu v 1. podlaží tak, že poté, co poškozený na klepání otevřel vstupní dveře, pod nepravdivou záminkou hledání své dcery, údajně se nacházející v tomto bytě, vstoupil dovnitř do chodby bytu a následně i do dalších prostor bytu – kuchyně, obývacího pokoje a ložnice, kam ho překvapený poškozený následoval, a poté, co jej poškozený vyzval, aby byt opustil, pohrozil mu útokem tzv. „čelem“, čehož využila obžalovaná B. K., která v tomto nestřeženém okamžiku otevřenými vstupními dveřmi rovněž vnikla dovnitř bytu do chodby, kde z poličky odcizila peněženku v hodnotě 350,- Kč s finanční hotovostí 600,- Kč, různými doklady a platební kartou k účtu poškozeného M. G. C. B., načež nejprve obžalovaná B. K. a poté i obžalovaný J. V. byt poškozeného opustili, a způsobili tak poškozenému M. Š. škodu ve výši 950,- Kč.
Uvedený rozsudek nenabyl bezprostředně právní moci, neboť proti němu podal obviněný J. V. odvolání, kterým se zabýval ve veřejném zasedání konaném dne 10. 5. 2004 Krajský soud v Ostravě. Ten svým usnesením sp. zn. 5 To 270/2004 podle §258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. řádu zrušil v napadeném rozsudku právní kvalifikaci v bodě 3), jímž byl obviněný uznán vinným trestným činem podílnictví podle §251 odst. 1 písm. a) tr. zákona. Jinak zůstal napadený rozsudek nezměněn.
Prostřednictvím svého obhájce podal obviněný proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Karviné dovolání. Ačkoli bylo dovolání podáno advokátem a ačkoli dle §265e odst. 1 tr. řádu se dovolání podává u soudu, který ve věci rozhodoval v prvním stupni, o čemž byli jak obviněný, tak i jeho obhájce řádně poučeni v písemném vyhotovení usnesení odvolacího soudu, bylo dovolání podáno přímo k Nejvyššímu soudu České republiky. Jelikož dovolání nemělo zákonem stanovené náležitosti, bylo přípisem ze dne 9. 6. 2004, sp. zn. 3 Tdo 667/2004 odesláno Okresnímu soudu v Karviné k provedení odpovídajícího řízení podle §265h tr. řádu. Dopisem ze dne 7. 4. 2004 (pravděpodobně omyl v datu, zřejmě jde o přípis ze dne 7. 6. 2004) bylo obhájcem obviněného doplněno odůvodnění dovolání a na základě výzvy soudu prvního stupně z 30. 6. 2004 ještě doplněno o uvedení dovolacího důvodu, a to opět dopisem obhájce ze dne 1. 7. 2004.
Z obsahu takto komplikovaně podaného dovolání je zřejmé, že mimořádný opravný prostředek směřuje především proti výroku o vině odsuzujícího rozsudku a v závislosti na tom i proti výroku o trestu, přičemž se výslovně odkazuje na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. V odůvodnění svého dovolání obviněný uvádí, že se žádného trestného činu nedopustil, že soudy obou stupňů se dle jeho názoru přiklonily na stranu poškozeného zejména proto, že z rejstříku trestů vyplývají z minulosti sklony k páchání trestné činnosti. Dále namítá, že soud neakceptoval jeho důkazní návrhy uplatněné v rámci obhajoby a z tohoto pohledu tedy napadá provádění a hodnocení důkazů. Je přesvědčen, že tím došlo jednak k porušení práva na obhajobu, jednak k nesprávnému právnímu posouzení skutku. V petitu svého mimořádného opravného prostředku tedy navrhuje, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil předchozí rozhodnutí soudů obou stupňů a aby věc přikázal k novému projednání a rozhodnutí soudu prvního stupně.
K podanému dovolání se písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství. Konstatuje, že podané dovolání bylo podáno v rozporu s ustanovením §265d odst. 2 tr. řádu, neboť nejde o dovolání obviněného podané prostřednictvím jeho obhájce, nýbrž o dovolání podané obhájcem samotným. Z toho vyvozuje, že dovolání postrádá formální náležitosti a proto navrhuje, aby bylo odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. d) tr. řádu.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda jsou v dané věci splněny podmínky přípustnosti podle §265a tr. řádu a shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. řádu, protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé a směřuje proti rozsudku, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest. Obviněný je rovněž osobou oprávněnou k podání tohoto mimořádného opravného prostředku.
Skutečnost, že bylo dovolání podáno obhájcem obviněného a nikoli obviněným, na což upozorňuje státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství, nepovažuje Nejvyšší soud za vadu, která by měla vést k odmítnutí podle §265i odst. 1 písm. d) tr. řádu. Nejvyšší soud je toho názoru, že se v této souvislosti nejedná o nedostatek obsahových náležitostí dle §265f odst. 1 tr. řádu. Skutečnost, že dovolání je podáváno obhájcem obviněného, je běžnou praxí vyplývající z toho, že obhájce jednak jedná na základě plné moci obviněného, jednak přímo podpis obviněného na dovolání není nutný, narozdíl např. od dovolání podaného nejvyšším státním zástupcem, kde je jeho osobní podpis nutný, neboť jde o opravný prostředek, který může podat výlučně on sám. Je sice skutečností, že podanému dovolání zprvu chybělo uvedení konkrétního dovolacího důvodu s odkazem na příslušné ustanovení tr. řádu, nicméně tato vada byla řádně v zákonné lhůtě odstraněna a Nejvyšší soud tak dospěl k závěru, že dovolání potřebné zákonné náležitosti splňuje.
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanoveních §265b tr. řádu, bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (§265i odst. 3 tr. řádu).
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Jak však z odůvodnění dovolání vyplývá, obviněný v něm sice formálně uplatňuje zmíněný dovolací důvod, ale svoje námitky staví pouze na tom, že nesouhlasí se skutkovými zjištěními soudu, zpochybňuje způsob provádění důkazů, vyslovuje nespokojenost s tím, že nebyly provedeny všechny důkazy, které byly v rámci obhajoby navrženy a prosazuje odlišné hodnocení důkazů, než ke kterému dospěly soudy obou stupňů při zjišťování skutkového stavu. Tím, že se obviněný cestou dovolání domáhá nepřípustného přezkoumání skutkových zjištění a nového provádění důkazů, usiluje o navození takové procesní situace, kdy staví dovolací soud do pozice soudu třetího stupně.
V této souvislosti je nutno připomenout, že případy, na které dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, je nutno důsledně odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Zákon tak v citovaném ustanovení jednoznačně vymezuje předmětný dovolací důvod jako důvod hmotně právní. To znamená, že dovolací soud je povinen vycházet ze skutkového zjištění nalézacího, resp. odvolacího soudu a v návaznosti na tento skutkový stav hodnotit správnost hmotně právního posouzení.
Podle názoru Nejvyššího soudu musí dovolatel na jedné straně v souladu s ustanovením §265f odst. 1 tr. řádu v dovolání formálně odkázat na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. řádu, přičemž však na druhé straně také musí obsah konkrétně uplatněných dovolacích důvodů odpovídat důvodům, předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody uvedené v ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu. V posuzovaném případě použité námitky dovolatele uplatněnému dovolacímu důvodu neodpovídají a nelze tedy míti za to, že je dovolání podáno z důvodů odpovídajících ustanovení §265b tr. řádu.
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. řádu. Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud v projednávaném případě shledal, že dovolání nebylo podáno z důvodů uvedených v zákoně, rozhodl v souladu s výše citovaným ustanovením zákona tak, že se dovolání obviněného J. V. odmítá. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný
prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 30. listopadu 2004
Předseda senátu:
Mgr. Josef H e n d r y c h