ECLI:CZ:NS:2004:3.TDO.1316.2004.1
sp. zn. 3 Tdo 1316/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 16. listopadu 2004 o dovolání podaném H. D., proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové-pobočka v Pardubicích sp. zn. 13 To 254/2003 ze dne 2. 9. 2003, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 20 T 237/2002, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) trestního řádu se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Pardubicích sp. zn. 20 T 237/2002 ze dne 26. 5. 2003 byl dovolatel uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví podle §223 trestního zákona (dále jen tr. zák.), když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za uvedený trestný čin byl odsouzen k trestu odnětí svobody, který mu byl podmíněně odložen a dále k trestu zákazu činnosti spočívajícím v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu osmnácti měsíců, přičemž bylo také rozhodnuto o poškozenou uplatněném nároku na náhradu škody.
V předmětné věci podal H. D. odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Hradci Králové-pobočka v Pardubicích usnesením sp. zn. 13 To 254/2003 ze dne 2. 9. 2003 tak, že je jako nedůvodné podle §256 trestního řádu (dále jen tr. ř.) zamítl.
Proti shora citovanému usnesení odvolacího soudu podal H. D. dovolání a to včas (poté co na výzvu soudu prvního stupně doplnil, byť ne zcela přesně, podané dovolání označením uplatněného dovolacího důvodu), prostřednictvím svého obhájce a za splnění i všech dalších, pro podání dovolání zákonem vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvod označil ten, který je uveden v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku uvedl, že provedeným dokazováním v řízení vedeném před soudy nebylo prokázáno, že spáchal skutek, který je mu kladen za vinu. V této souvislosti poukázal na to, že v kritické době selhaly brzdy jím řízeného vozu, především však na to, že z provedeného dokazování nelze jednoznačně usoudit na to, že zranění poškozené (podle závěrů znalce z oboru soudního lékařství) nebylo možné kvalifikovat jako zranění, která poškozená utrpěla právě v důsledku zjištěného skutkového stavu a tedy v souvislosti s projednávanou dopravní nehodou. Poukázal v této souvislosti na to, že znalec z oboru soudního lékařství jednoznačně neuvedl, že zranění poškozené vzniklo právě v souvislosti s posuzovanou dopravní nehodou, když soudy vycházely především ze subjektivních stesků poškozené a nezjišťovaly zdravotní stav poškozené v době před nehodou, nezabývaly se ani dostatečně zjištěním intenzity nárazu při střetu vozidel a rozsahem jejich poškození. Uzavřel, že podle jeho přesvědčení nebylo prokázáno, že k narušení zdraví poškozené došlo právě v příčinné souvislosti s posuzovanou dopravní nehodou, když v tomto směru navrhl doplnit provedené dokazování. Navrhl proto, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil citované usnesení odvolacího soudu i rozsudek soudu prvního stupně s tím, aby „žalovaný byl zproštěn obžaloby“.
K podanému dovolání se písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství České republiky (dále jen státní zástupkyně) s tím, že dovolatelem uplatněný dovolací důvod (§265b odst. 1 písm. b/ tr. ř.) nekoresponduje s obsahem odůvodnění tohoto podání, neboť jím uváděné argumenty se týkají výlučně hodnocení důkazů z hlediska právní kvalifikace a v závislosti na tom ukládání trestu. Argumentace uplatněná v podaném dovolání opakuje obhajobu dovolatele v řízení před oběma soudy, když s touto argumentací se i odvolací soud v důvodech svého rozhodnutí dostatečně vypořádal. Dovolatel se tak domáhá pouze odlišného hodnocení důkazů provedených před soudy s tím, že je naplněn zmíněný dovolací důvod. Státní zástupkyně tak má za to, že uvedené dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než je vyjmenován v ustanovení §265b tr. ř. a uplatněný dovolací důvod není v souladu s obsahem jeho odůvodnění. Proto také navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky takto podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl.
Na tomto místě je nutno připomenout, že dovolání je mimořádný opravný prostředek a jako takový ho lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. Je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který je možno považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, kdy bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí. Důvod dovolání vymezený ustanovením §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání skutkových zjištění, pokud tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě lze přijmout adekvátní právní závěry. Skutkový stav je tak při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva.
V dané věci z hlediska popisu napadeného skutku, který je obsažen v příslušném výroku soudu prvního stupně dovolatel namítl nesprávné hodnocení příčin vzniku dopravní nehody a takto i zranění poškozené, když v této souvislosti poukázal na nejednoznačné závěry obsažené ve vyjádřeních znalce z oboru soudního lékařství. Z této skutečnosti potom dovozuje svou nevinu s tím, že provedeným dokazováním nebylo prokázáno, že zjištěný skutek obsahuje všechny znaky skutkové podstaty trestného činu ublížení na zdraví podle §223 tr. zák. Oba soudy však zejména i v důvodech přijatých rozhodnutí vysvětlily z jakých důkazů vycházely. V této souvislosti nutno zdůraznit, že soudy nejsou bezvýjimečně vázány ani závěry znaleckého posudku, jehož závěry hodnotí jako každý jiný důkaz ve věci provedený. V této souvislosti potom soudy poukázaly především na to, že nijakým způsobem nebylo zjištěno, že by poškozená v minulosti utrpěla obdobné zranění krční páteře či měla v tomto směru zdravotní potíže. Dospěly tak k přijatelnému názoru, že zranění poškozené a její zdravotní potíže s krční páteří vznikly právě v důsledku předmětné dopravní nehody a tedy zaviněním dovolatele. Odpovídajícím způsobem také vysvětlily vznik samotné dopravní nehody a reagovaly v tomto směru na obhajobu uplatněnou dovolatelem v řízení před nimi. Stejně přiléhavě vysvětlily i to, proč odmítly provést další důkazy navrhované dovolatelem s tím, že byl proveden dostatek důkazů k tomu, aby soudy zjistily skutkový stav věci v rozsahu nezbytném pro zákonu odpovídající rozhodnutí.
S poukazem na uvedené tak Nejvyššímu soudu České republiky nezbylo než podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnout jako dovolání podané z jiného důvodu než je uveden v §265b tr. ř. Za podmínek stanovených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný
prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 16. listopadu 2004
Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Jurka