ECLI:CZ:NS:2004:3.TDO.1334.2004.1
sp. zn. 3 Tdo 1334/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 15. 12. 2004 dovolání obviněných V. T . a R. V. , , proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 26. 4. 2004, sp. zn. 6 To 233/2004, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Lounech pod sp. zn. 2 T 143/2003, a rozhodl takto:
Dovolání V. T. se podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítá .
Dovolání R. V. se podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu odmítá.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Lounech ze dne 3. 3. 2004, sp. zn. 2 T 143/2003, byl obviněný V. T. uznán vinným pokračujícím trestným činem loupeže podle §234 odst. 1 tr. zákona a obviněná R. V. uznána vinnou pokračujícím trestným činem loupeže podle §234 odst. 1 tr. zákona jako zvlášť nebezpečný recidivista podle §41 odst. 1 tr. zákona.
Za tyto trestné činy byl obviněný V. T. odsouzen podle §234 odst. 1 tr. zákona k trestu odnětí svobody v trvání 6 roků, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zákona zařazen do věznice s ostrahou, obviněná R. V. podle §234 odst.1 tr. zákona a §42 odst. 1 tr. zákona k trestu odnětí svobody v trvání 10 roků, pro jehož výkon byla podle §39a odst. 2 písm. d) tr. zákona zařazena do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle §228 odst. 1 tr. řádu bylo oběma obviněným uloženo, aby společně a nerozdílně uhradili poškozeným O. G., částku 29.000,- Kč a R. J., částku 1.500,- Kč na náhradu škody.
Podkladem výroku o vině se stalo zjištění soudu prvního stupně, že obvinění V. T. a R. V.
1) dne 11. 10. 2002 kolem 23.25 hodin na kruhovém objezdu u OD K. v P. fyzicky napadli O. G., kterou nejprve oslovili, poté ji udeřili nezjištěným předmětem zezadu do hlavy a po pádu poškozené na zem jí odcizili 5 prstenů, řetízek s třemi přívěsky, vše v celkové hodnotě 29.000,- Kč, přičemž poškozená utrpěla zranění, které si vyžádalo lékařské ošetření a další léčení,
2) dne 22. 10. 2002 kolem 20.45 hodin v G. ulici v P. fyzicky napadli R. J., kterého nejprve oslovili a poté mu R. V. stříkla do očí neznámou látku, přetáhla mu přes hlavu bundu a společně pak udeřili R. J. do hlavy, přitom mu odcizili tašku s peněženkou s finanční hotovostí cca 1.000,- Kč, osobními doklady a oblečením, které posléze odhodili, tímto jednáním způsobili R. J. zranění, které si vyžádalo lékařské ošetření,
3) dne 23. 10. 2002 kolem 02.40 hodin na cyklistické stezce mezi ulicemi H. a B. v P. fyzicky napadli F. F., kterého nejprve oslovili, poté mu obžalovaná R. V. nastříkala do očí neznámou látku, obžalovaný V. T. udeřil poškozeného pěstí do obličeje a když tento upadl na zem ještě ho několikrát kopl a přitom mu odcizili tašku s osobními věcmi a na výzvu jim poškozený vydal peněženku s finanční hotovostí 420,- Kč, a dalšími osobními doklady, přitom způsobili poškozenému F. F. zranění, které si vyžádalo lékařské ošetření,
přičemž obžalovaná R. V. již byla pro trestný čin loupeže dle §234 odst. 1 tr. zákona pravomocně odsouzena Obvodním soudem pro Prahu 8, a to rozsudkem z 11. 10. 1995, sp. zn. 4 T 24/95 a uložený nepodmíněný trest odnětí svobody si odpykala dne 18. 10. 1998.
Uvedený rozsudek nenabyl bezprostředně právní moci, neboť proti němu oba obvinění podali odvolání, kterým se zabýval ve veřejném zasedání konaném dne 26. 4. 2004 Krajský soud v Ústí nad Labem. Ten svým usnesením sp. zn. 6 To 233/2004 odvolání obou obviněných podle §256 tr. řádu zamítl.
Prostřednictvím svých obhájců podali oba obvinění ve lhůtě podle §265e tr. řádu proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Lounech dovolání.
Obviněný V. T. ve svém mimořádném opravném prostředku brojí proti výroku odvolacího soudu, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání s tím, že vznáší námitky proti výroku o vině odsuzujícího rozsudku a vyslovuje názor, že došlo u obou soudů k nesprávnému právnímu posouzení skutku, přičemž se odkazuje na dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. řádu. V odůvodnění svého dovolání namítá, že rozhodnutí soudu spočívá na nesprávném právním posouzení dílčího skutku pod bodem č. 3 rozsudku soudu prvního stupně jako trestného činu loupeže, když dle jeho názoru mělo být kvalifikováno jako trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. d) tr. zákona, protože jeho incident s poškozeným F. nebyl motivován a prvoplánově spojován se získáním peněz, tohoto poškozeného napadl po jeho incidentu s obviněnou V. U ostatních dílčích výroků o vině vznáší námitky proti hodnocení provedených důkazů a postupu při dokazování a rovněž námitky procesního charakteru (protokolace výpovědí).
V petitu svého dovolání navrhuje, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil rozhodnutí Krajského soudu v Ústí nad Labem a aby věc přikázal tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí.
K dovolání obviněného V. T. se písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství. Upozorňuje na skutečnost, že podstatou mimořádného opravného prostředku obviněného jsou námitky proti skutkovým zjištěním soudu a teprve následně tvrzení o nesprávném právním posouzení, což neodpovídá uplatněným dovolacím důvodům ani jiným z dovolacích důvodů uvedených v §265b tr. řádu. Proto navrhuje, aby toto dovolání bylo odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu.
Obviněná R. V. ve svém dovolání napadá právní posouzení ze strany obou soudů v otázce naplnění znaku zvlášť nebezpečné recidivy a odkazuje se při tom na dovolací důvod dle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Vyslovuje názor, že v jejím případě nebyla naplněna materiální podmínka znaku zvlášť nebezpečné recidivy, neboť nebyly zjištěny a uvedeny žádné přitěžující okolnosti, které by takové právní posouzení odůvodňovaly. V této souvislosti připomíná, že původním rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 jí byl uložen podmíněný trest, z čehož lze dle jejího názoru dovodit, že její tehdejší trestná činnost se nevyznačovala zvýšenou nebezpečností pro společnost a že se ani vzdáleně neblížila svojí nebezpečností zvlášť závažnému trestnému činu.
V petitu svého dovolání navrhuje, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil rozhodnutí Krajského soudu v Ústí nad Labem a aby věc přikázal tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí.
Rovněž k dovolání R. V. se písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství. Připomíná, že dovolatelka byla v minulosti odsouzena pro trestný čin loupeže podle §234 odst. 1 tr. zákona spáchaný 5 skutky obdobným způsobem jako trestný čin nyní posuzovaný. Má za nepochybné, že výkon předchozího trestu na ni kladný vliv neměl a že znak zvlášť nebezpečné recidivy byl naplněn i po stránce materiální. Dovolání považuje za zjevně neopodstatněné, a proto navrhuje jeho odmítnutí podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda jsou v dané věci splněny podmínky přípustnosti podle §265a tr. řádu a shledal, že dovolání jsou přípustná podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a), h)tr. řádu, protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadají pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, směřují proti rozsudku, jímž byli obvinění uznáni vinnými a uložen jim trest a soudem druhého stupně byl zamítnut jejich řádný opravný prostředek. Obvinění jsou rovněž osobami oprávněnými k podání tohoto mimořádného opravného prostředku.
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanoveních §265b tr. řádu, bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněné dovolací důvody lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (§265i odst. 3 tr. řádu).
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Pokud jde o dovolání V. T., z jeho odůvodnění vyplývá, že obviněný v něm sice formálně uplatňuje zmíněný dovolací důvod, ale svoje námitky staví pouze na tom, že nesouhlasí se skutkovými zjištěními soudu, zpochybňuje způsob provádění důkazů a prosazuje jejich odlišné hodnocení, než ke kterému dospěly soudy obou stupňů při zjišťování skutkového stavu.
V této souvislosti je nutno připomenout, že případy, na které dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je nutno důsledně odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Zákon tak v citovaném ustanovení jednoznačně vymezuje předmětný dovolací důvod jako důvod hmotně právní. To znamená, že dovolací soud je povinen vycházet ze skutkového zjištění nalézacího, resp. odvolacího soudu a v návaznosti na tento skutkový stav hodnotit správnost hmotně právního posouzení.
I pokud jde o uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu, není obsah dovolání s tímto dovolacím důvodem v souladu, neboť ani v rámci tohoto dovolacího důvodu (stejně jako v rámci kteréhokoli jiného z dovolacích důvodů uvedených v §265b odst. 1 tr. řádu) se nelze domáhat přehodnocení skutkových zjištění soudu.
Podle názoru Nejvyššího soudu musí dovolatel na jedné straně v souladu s ustanovením §265f odst. 1 tr. řádu v dovolání formálně odkázat na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. řádu, přičemž však na druhé straně také musí obsah konkrétně uplatněných dovolacích důvodů odpovídat důvodům, předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody uvedené v ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu. V posuzovaném případě použité námitky dovolatele žádnému z uplatněných dovolacích důvodů neodpovídají a nelze tedy míti za to, že je dovolání podáno z důvodů odpovídajících ustanovení §265b tr. řádu.
Pokud jde o dovolání R. V., je obsah jejích námitek s použitým dovolacím důvodem v souladu, neboť obviněná se domáhá přehodnocení právní kvalifikace skutku, konkrétně právního posouzení znaku zvlášť nebezpečné recidivy. Přezkoumáním námitek dovolatelky však dospěl Nejvyšší soud k závěru, že se jedná o dovolání zjevně neopodstatněné. Z přiloženého spisového materiálu i z odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů je zcela zjevné, že podmínky k posouzení znaku zvlášť nebezpečné recidivy u obviněné R. V. byly zcela naplněny, a to jak z hlediska podmínek formálních, tak i z hlediska podmínek materiálních. Jak vyplývá z odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu, ten se namítanou problematikou zvlášť nebezpečné recidivy dostatečně zabýval již v rámci odvolacího řízení, přičemž jeho závěry jsou natolik přesvědčivé, že Nejvyššímu soudu nezbylo, než se s nimi zcela ztotožnit.
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. řádu.
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné.
Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud v případě dovolání V. T. shledal, že nebylo podáno z důvodů uvedených v zákoně, a že dovolání R. V. je zjevně neopodstatněné, rozhodl v souladu s výše citovanými ustanoveními zákona tak, že dovolání obviněných V. T. a R. V. odmítl. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu rozhodl o odmítnutí dovolání v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 15. prosince 2004
Předseda senátu:
Mgr. Josef H e n d r y c h