ECLI:CZ:NS:2004:3.TDO.1364.2004.1
sp. zn. 3 Tdo 1364/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 15. prosince 2004 o dovolání podaném J. K., proti usnesení Krajského soudu v Praze sp. zn. 10 To 89/2004 ze dne 23. 3. 2004, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. 3 T 46/2003, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Příbrami sp. zn. 3 T 46/2003 ze dne 27. 8. 2003 byl dovolatel uznán vinným trestným činem podílnictví podle §251 odst. 1 písm. a) trestního zákona (dále jen tr. zák.) pro skutek podrobně popsaný ve výrokové části citovaného rozsudku. Za to byl odsouzen k trestu odnětí svobody, který mu byl podmíněně odložen.
O odvolání, které proti tomuto rozsudku podal J. K., rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Praze usnesením sp. zn. 10 To 89/2004 ze dne 23. 3. 2004 a to tak, že podané odvolání podle §256 trestního řádu (dále jen tr. ř.) zamítl.
Proti citovanému usnesení Krajského soudu v Praze podal J. K. dovolání a to včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění všech dalších, zákonem vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvod označil ten, který je vymezen ustanovením §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V důvodech svého dovolání namítl, že nesprávnost právního posouzení skutku krajským soudem spočívá především v nesprávném právním posouzení subjektivní stránky trestného činu podílnictví podle §252 odst. 1 písm. a) tr. zák. To s tím, že ze žádného z provedených důkazů nelze dovodit, že dovolatel musel mít povědomost o hodnotě samotných odcizených věcí (pozinkovaných plechů), když on sám nemá v této souvislosti příslušné odborné vzdělání a nebyl tak schopen posoudit kvalitu výrobků a materiálu používaného společností, které byly pozinkované plechy odcizeny. Namítl tedy, že neměl vědomost o hodnotě odcizené věci a tedy o tom, že tato má hodnotu odpovídající škodě nikoli nepatrné. S ohledem na již zmíněnou absenci subjektivní stránky uvedeného trestného činu, kterým byl shledán vinným, proto v doplnění podaného dovolání navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Praze sp. zn. 10 To 89/2004 ze dne 23. 3. 2004 a také rozsudek Okresního soudu v Příbrami sp. zn. 3T 46/2003 ze dne 27. 8. 2003 a dále, aby podle ustanovení §265l odst. 1 tr. ř. Okresnímu soudu v Příbrami přikázal věc k novému projednání a rozhodnutí.
K takto podanému dovolání se vyjádřil i státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství České republiky. Uvedl v něm, že co se týče odkazu na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze vytýkat toliko vady právní a námitky týkající se skutkového zjištění, tedy hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování atd., povahu právně relevantních námitek nemají. V tomto směru poukázal na výjimku ve směru zásahu do skutkového zjištění, ovšem pouze tehdy, jestli existuje extrémní nesoulad mezi vykonanými skutkovými zjištěními a právními závěry soudu, když současně učiní-li dovolatel zmíněný nesoulad předmětem podaného dovolání. Podle jeho názoru však o takový případ v předmětné věci nejde, když z provedeného dokazování je zřejmé, že soudy vycházely z konkrétních výpovědí svědků P. R. a ing. P. H. a s ohledem na konkrétní okolnosti případu tak neměly sebemenší pochybnosti o tom, že dovolatel věděl, že kupuje ukradený materiál nikoli bezvýznamné hodnoty a učinily tak zcela správná a vnitřně logická skutková zjištění. S poukazem na uvedené proto navrhl, aby dovolací soud takto podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné.
Na tomto místě ju nutné uvést, že dovolání je mimořádným opravným prostředkem a jako takové ho lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Dovolání je tak v uvedeném směru určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. To znamená, že s poukazem na uvedený dovolací důvod není možné se domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na kterých je napadené rozhodnutí založeno. Skutkový stav je takto při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tedy právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. To samozřejmě za nezbytného předpokladu, že skutkový děj byl ustaven co do svého rozsahu i obsahu způsobem, který umožnil soudům z něj také vycházet a právně také příslušný skutek zákonu odpovídajícím způsobem kvalifikovat. Pokud by dovolání bylo podáno jen z těchto důvodů, bylo by nutno je odmítnout podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. s tím, že jde o dovolání, které bylo podáno z jiného důvodu než je uveden v §265b tr. ř. Část dovolacích argumentů v posuzované věci však směřuje i do právního posouzení skutku popsaného v rozhodnutí soudu prvního stupně, když dovolatel namítl absenci zákonem vyžadované subjektivní stránky trestné činnosti kladené mu za vinu s tím, že jednáním popsaným ve skutkové větě napadeného rozsudku se nedopustil trestného činu podílnictví podle §251 odst. 1 písm. a) tr. zák., neboť nebyla prokázána jeho vědomost o tom, že se jednalo o materiál odcizený a zejména jeho vědomost o hodnotě odcizených pozinkovaných plechů. K této námitce (soudy konstatovaného zavinění ve formě nepřímého úmyslu) nutno poukázat na závěry v tomto směru vyjádřené v rozhodnutí soudů obou stupňů, které vycházejí z provedeného dokazování a z něj se odvíjejících skutkových zjištění. V těchto souvislostech lze souhlasit s argumentací uvedenou v důvodech napadených rozhodnutí, kdy provedeným dokazováním bylo zjištěno, že dovolatel se domluvil s řadovým dělníkem poškozené firmy, věděl, že k činu došlo po pracovní době v této firmě, kdy objekt firmy byl uzamčen a zabezpečen. Stejně tak bylo prokázáno, že dovolatel (byť pouze pomáhá své matce, která sběrnu druhotných surovin vede) často vykupoval barevné kovy a v tomto směru se nepochybně orientuje a věděl tedy i v posuzované věci, že cena nabízeného (odcizeného) zboží vzhledem k jeho kvalitě (ale i množství) rozhodně neodpovídá ceně, za kterou odcizené zboží odkoupil. Jeho tvrzení, že stran znalostí (povědomosti) o hodnotě pozinkovaných plechů je naprostý laik, je s ohledem i na výpovědi samotného dovolatele a jeho činnost ve zmíněné sběrně naprosto nevěrohodné a jeho argumentaci v souvislosti s namítanou absencí subjektivní stránky trestného činu, jímž byl shledán vinným, nelze takto akceptovat.
S poukazem na uvedené tak Nejvyššímu soudu České republiky nezbylo než podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnout jako zjevně neopodstatněné, přičemž tak učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 15. prosince 2004
Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Jurka