ECLI:CZ:NS:2004:3.TDO.1417.2003.1
sp. zn. 3 Tdo 1417/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 21. ledna 2004 dovolání podané nejvyšší státní zástupkyní v neprospěch obviněného ml. L. G., proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 17. 4. 2003, sp. zn. 1 To 22/2003, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 45 T 9/2002, a rozhodl podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. a §265l odst. 1 tr. ř. takto:
I. Rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 17. 4. 2003, sp. zn. 1 To 22/2003, se zrušuje .
Současně se zrušují i všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
II. Vrchnímu soudu v Olomouci se přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
V rámci rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 5. 11. 2002, sp. zn. 45 T 9/2002, v řízení vedeném proti obviněným V. Č., ml. L. G., ml. A. Č., ml. J. H., ml. R. S. a V. U. byl obviněný ml. L. G. uznán vinným přípravou k trestnému činu padělání a pozměňování peněz podle §7 odst. 1 tr. zák. k §140 odst. 2 alinea 2 tr. zák. Podle popisu skutku ve výrokové části rozsudku totiž obviněný ml. L. G. a obviněný ml. A. Č. „v přesně nezjištěný den koncem měsíce června 2001 společně si opatřili v P. od svého kamaráda V. Č. nejméně 2 ks padělků bankovek á 5.000,- Kč, ČNB, nezjištěných sériových čísel s tím, že V. Č. předají po jejich udání za tyto padělky částku 3.000,- Kč, a v úmyslu tyto padělky udat jako bankovky pravé, v přesně nezjištěný den měsíce června 2001 udal nejméně ml. A. Č. při nákupu zboží na tržnici v N. J. u nezjištěného vietnamského trhovce jednu z nich, přičemž obžalovaný ml. L. G. s převzatou bankovkou naložil nezjištěným způsobem.“ Za to byl obviněný odsouzen podle §140 odst. 2 tr. zák. a §79 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody na 1 rok a 6 měsíců, jehož výkon byl podle §58 odst. 1 písm. a) tr. zák. a §82 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu 3 let.
O odvolání, které obviněný ml. L. G. proti tomuto rozsudku podal, rozhodl ve druhém stupni Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 17. 4. 2003, sp. zn. 1 To 22/2003. Podle §258 odst. 1 písm. b), d), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek částečně zrušil ve všech výrocích týkajících se ml. L. G. a podle §259 odst. 3 tr. ř. sám nově rozhodl tak, že jmenovaného obviněného podle §226 písm. e) tr. ř. zprostil obžaloby pro skutek spočívající v tom, že “ml. L. G. a ml. A. Č. v přesně nezjištěný den koncem měsíce června 2001 společně si opatřili v P. od svého kamaráda V. Č. nejméně 2 ks padělků bankovek á 5.000,- Kč, ČNB, nezjištěných sériových čísel s tím, že V. Č. předají za tyto padělky částku 3.000,- Kč, a v úmyslu tyto padělky udat jako bankovky pravé je v přesně nezjištěný den měsíce června 2001 udali při nákupu zboží na tržnicích v K. a v N. J. u nezjištěných vietnamských trhovců“, ve kterém byl obžalobou spatřován trestný čin padělání a pozměňování peněz podle §140 odst. 2 tr. zák., neboť trestnost činu zanikla. Tento rozsudek nabyl právní moci dne 17. 4. 2003 /§139 odst. 1 písm. a) tr. ř./.
Citovaný rozsudek Vrchního soudu v Olomouci napadla nejvyšší státní zástupkyně ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. dovoláním podaným v neprospěch obviněného ml. L. G. směřujícím proti všem výrokům tohoto rozhodnutí. Uplatnila dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
V odůvodnění tohoto mimořádného opravného prostředku uvedla, že nelze souhlasit s výsledkem přezkumného postupu odvolacího soudu ve smyslu §254 odst. 1 tr. ř., neboť v jeho rámci zjištěný rozpor právní a skutkové věty výroku o vině obviněného ml. L. G. přípravou k trestnému činu padělání a pozměňování peněz podle §7 odst. 1 tr. zák. k §140 odst. 2 alinea 2 tr. zák. postrádá svoje opodstatnění. Pokud obviněný naložil s převzatým falzifikátem předmětné bankovky nezjištěným způsobem, pak sice nelze dovodit udání padělaných peněz jako pravých, avšak opatření falešné bankovky za uvedených okolností bylo nepochybně opatřením prostředku ke spáchání zvlášť závažného trestného činu. Konečný a původnímu účelu předchozího jednání odporující způsob naložení s falešnou bankovkou nemůže být důvodem právního závěru, že v daném případě o přípravu k trestnému činu za podmínek §7 odst. 1 tr. zák. nešlo. Důvody pro postup odvolacího soudu podle §258 odst. 1 písm. b), d) tr. ř. proto splněny nebyly. Dále dovolatelka vyjádřila nesouhlas se závěrem odvolacího soudu, že i v případě splněných podmínek jednání obviněného ve smyslu §7 odst. 1 tr. zák. došlo k zániku trestnosti jeho přípravného jednání podle §7 odst. 3 písm. a) tr. zák. Důvodem pro takový závěr není dovoláním neovlivnitelný skutkový stav věci o nezjištěném způsobu naložení s padělanou bankovkou a tomu neodporující zjištění o jejím zničení (toto zjištění učinil odvolací soud). Přes zcela správně dovozené dobrovolné upuštění od dalšího jednání ve směru dokonání připravovaného trestného činu nebyla naplněna další kumulativní podmínka zániku trestnosti přípravy spočívající v odstranění nebezpečí, které vzniklo zájmu chráněnému trestním zákonem. Odvolací soud totiž podle dovolatelky přehlédl, že obviněný ml. L. G. jednal jako spolupachatel podle §9 odst. 2 tr. zák., a pokud ve vztahu ke svému společníkovi obviněnému ml. A. Č. neučinil nic, čím by odstranil nebezpečí plynoucí z doposud účelově motivovaného opatření falešných bankovek, nezabránil mu v zásahu do zájmu chráněnému trestním zákonem, a tedy o zánik trestnosti přípravy trestného činu v jeho případě jít nemohlo. V souvislosti s tím dovolatelka odkázala na rozhodnutí č. 52/1970 Sb. rozh. tr. Dodala pak, že bez ohledu na tento zásadní závěr nemohou obstát ani následné právní úvahy odvolacího soudu ve smyslu §7 odst. 4 tr. zák., na základě kterých dospěl k vyloučení trestní odpovědnosti obviněného ml. L. G. za dokonaný trestný čin, konkrétně za jednání kvalifikovatelné podle §140 odst. 1 tr. zák. Pokud odvolací soud při aplikaci ustanovení o účinné lítosti pro kategorii mladistvých pachatelů podle §65 odst. 2 tr. zák. vycházel z horní hranice trestní sazby posuzovaného trestného činu s přihlédnutím k trestním sazbám upraveným podle §79 odst. 1 tr. zák., přehlédl, že v uvedeném směru má rozhodující význam trestní sazba obsažená v příslušné skutkové podstatě uvedené ve zvláštní části trestního zákona. Proto je třeba jeho závěr o zániku trestnosti jednání obviněného ml. L. G. odmítnout.
S ohledem na výše uvedené důvody v petitu dovolání nejvyšší státní zástupkyně navrhla, aby dovolací soud podle §265k odst. 1 tr. ř. rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 17. 4. 2003, sp. zn. 1 To 22/2003, v celém rozsahu zrušil a podle §265l odst. 1 tr. ř. věc přikázal tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí. Současně navrhla, aby dovolací soud takto rozhodl v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. b) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Do dne konání neveřejného zasedání nebylo Nejvyššímu soudu České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) doručeno vyjádření obviněného ml. L. G. k tomuto dovolání ve smyslu §265h odst. 2 tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) především zkoumal, zda dovolání bylo podáno oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání.
Nejvyšší státní zástupkyně je podle §256d odst. 1 písm. a) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost kteréhokoli výroku rozhodnutí soudu, a to ve prospěch i v neprospěch obviněného.
Dovolání je z hlediska ustanovení §265a odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. ř. přípustné, neboť bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, přičemž směřuje proti rozsudku, jímž byl obviněný obžaloby zproštěn. Dovolání také splňuje náležitosti obsahu dovolání stanovené v §265f odst. 1 tr. ř.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoli z hlediska procesních předpisů. S poukazem na uvedený dovolací důvod není možné se domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou především skutková zjištění popsaná zpravidla v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (především trestního, ale i jiných právních odvětví).
V posuzovaném případě dovolatelka spatřuje vady rozhodnutí zejména v nesprávném výkladu hmotně právního ustanovení §7 odst. 3 tr. zák. a §65 odst. 2 tr. zák Z tohoto hlediska je proto třeba považovat uplatněné dovolací námitky ve vztahu k dovolacímu důvodu podle §256b odst. 1 písm. g) tr. ř. za relevantní.
Za tohoto stavu Nejvyšší soud přezkoumal podle §265i odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost výroků rozhodnutí, proti nimž bylo dovolání podáno, v rozsahu a z (relevantních) důvodů uvedených v dovolání, jakož i řízení napadenému rozhodnutí předcházející, a dospěl k níže uvedeným závěrům.
Odvolací soud zejména zdůraznil, že při nevyvrácené obhajobě obviněného ml. L. G., že zničil padělanou bankovku (v tomto směru odvolací soud upřesnil skutková zjištění soudu nalézacího), je jeho jednání subsumovatelné pod ustanovení §7 odst. 3 písm. a) tr. zák., což znamená, že došlo k zániku trestnosti přípravy k trestnému činu (v daném případě k trestnému činu činu padělání a pozměňování peněz podle §7 odst. 1 tr. zák. k §140 odst. 2 alinea 2 tr. zák.). Dále konstatoval při posouzení věci z hlediska ustanovení §7 odst. 4 tr. zák., že by bylo možno zvažovat odpovědnost jmenovaného obviněného za trestný čin podle §140 odst. 1 tr. zák, který by byl naplněn jednáním spočívajícím v přechovávání padělané bankovky do jejího zničení. S názorem, že uvažovaný trestný čin je trestným činem s trestní sazbou odnětí svobody nepřevyšující 5 let však dovodil splnění podmínek zániku trestnosti podle §65 odst. 2 tr. zák. Na těchto závěrech založil zprošťující výrok podle §226 písm. e) tr. ř.
Podle §7 odst. 3 tr. zák. trestnost přípravy k trestnému činu zaniká, jestliže pachatel dobrovolně upustil od dalšího jednání směřujícího k spáchání trestného činu a odstranil nebezpečí, které vzniklo zájmu chráněnému tímto zákonem z podniknuté přípravy /§7 odst. 3 písm. a) tr. zák./, nebo učinil o přípravě k trestnému činu oznámení v době, kdy nebezpečí, které vzniklo zájmu chráněnému tímto zákonem z podniknuté přípravy, mohlo být ještě odstraněno. Oznámení je nutno učinit státnímu zástupci nebo policejnímu orgánu, voják může místo toho učinit oznámení veliteli nebo náčelníku /§7 odst. 3 písm. b) tr. zák./.
Z obsahu shora citovaného ustanovení lze dovodit, že v případě, má-li být trestný čin spáchán společným jednáním dvou nebo více osob (tj. ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák.) platí, že podmínky zániku trestnosti přípravy podle §7 odst. 3 tr. zák. mohou být splněny pouze tehdy, jestliže některá ze společně jednajících osob (spolupachatel) upustí dobrovolně od dalšího jednání směřujícího k spáchání trestného činu, pokud současně odstraní nebezpečí, které vzniklo zájmu chráněnému trestním zákonem z podniknuté přípravy ze strany ostatních spolupachatelů, nebo učiní o přípravě k trestnému činu oznámení v době, kdy nebezpečí, které vzniklo zájmu chráněnému trestním zákonem z podniknuté přípravy ostatních spolupachatelů, mohlo být ještě odstraněno (srov. např. rozhodnutí č. 52/1970 Sb. rozh. tr.).
V souvislosti s tím je třeba upozornit na skutkové závěry nalézacího soudu, jež odvolací soud nepovažoval (jak lze dovodit z obsahu jeho rozhodnutí) za vadné, a to na zjištění, že „obžalovaný ml. L. G. a obžalovaný ml. A. Č. v přesně nezjištěný den koncem měsíce června 2001 společně si opatřili v P. od svého kamaráda V. Č. nejméně 2 ks padělků bankovek á 5.000,- Kč, ČNB, nezjištěných sériových čísel s tím, že V. Č. předají po jejich udání za tyto padělky částku 3.000,- Kč.“ Soud prvního stupně v souvislosti s tím dále zjistil, že „v úmyslu tyto padělky udat jako bankovky pravé, v přesně nezjištěný den měsíce června 2001 udal nejméně ml. A. Č. při nákupu zboží na tržnici v N. J. u nezjištěného vietnamského trhovce jednu z nich.“
Takto popsaný skutkový stav však svědčí pro závěr, že se jmenovaní obvinění dopustili jednání v jeho první (přípravné) fázi jako spolupachatelé podle §9 odst. 2 tr. zák. (patrné je společné jednání i úmysl zahrnující rovněž tuto okolnost). Současně je z něho zřejmé, že obviněný ml. A. Č. trestný čin, k jehož spáchání společné jednání obou obviněných směřovalo, a to trestný čin padělání a pozměňování peněz podle §140 odst. 2 alinea 2 tr. zák., dokonal (ostatně byl pro tento trestný čin shora uvedeným rozsudkem Krajského soudu v Ostravě odsouzen).
Vyhodnotil-li Nejvyšší soud uvedená skutková zjištění a právní závěry, jež se nabízejí stran spolupachatelství, v kontextu výše popsaných teoretických východisek týkajících se zániku trestnosti přípravy k trestnému činu, musel námitku dovolatelky ohledně nesprávné aplikace ustanovení §7 odst. 3 tr. zák. odvolacím soudem označit za opodstatněnou.
Totéž platí pro argumentaci dovolatelky směřující proti úvahám odvolacího soudu o zániku trestnosti činu padělání a pozměňování peněz podle §140 odst. 1 tr. zák., který by mohl být v jednání obviněného ml. L. G. spatřován, podle §65 odst. 2 tr. zák. Podle tohoto zákonného ustanovení trestnost činu, na který zákon stanoví trest odnětí svobody, jehož horní hranice nepřevyšuje 5 let, spáchaného mladistvým, zaniká, jestliže mladistvý po spáchání činu
a) dobrovolně odstranil nebo napravil způsobený následek, zejména nahradil způsobenou škodu nebo učinil opatření potřebná k její náhradě,
b) svým chováním projevil účinnou snahu po nápravě, a
c) trestný čin neměl trvale nepříznivých následků pro poškozeného nebo pro společnost.
Z dikce citovaného zákonného ustanovení vyplývá, že uvedené podmínky, jejichž splněním trestnost činu spáchaného mladistvým zaniká (přímo ze zákona, nikoli na základě eventuelní úvahy soudu), musí být splněny současně. Dovolatelce je přitom nutno přisvědčit, že pro užití §65 odst. 2 tr. zák. má rozhodující význam trestní sazba obsažená v příslušné skutkové podstatě uvedené ve zvláštní části trestního zákona. Předmětné zákonné ustanovení se sice týká pouze mladistvých pachatelů, přesto však nelze aplikovat ustanovení §79 odst. 1 tr. zák., podle něhož se trestní sazby odnětí svobody stanovené v trestním zákoně u mladistvých snižují na polovinu, přičemž však horní hranice trestní sazby nesmí převyšovat pět let a dolní hranice jeden rok. Tuto zásadu upravující ukládání trestu mladistvému nelze však aplikovat na trestní sazby podle §65 odst. 2 tr. zák., jež se vztahují k určitému okruhu trestných činů (charakterizovanému trestní sankcí), s nimiž zákon spojuje možnost zániku trestnosti činu u mladistvého. Nejde totiž o ukládání trestu, ale o zánik trestnosti, tj. otázku viny. Trestný čin padělání a pozměňování peněz podle §140 odst. 1 tr. zák. je sankcionován odnětím svobody na 2 léta až 8 let. V posuzovaném případě tudíž nepřicházelo v úvahu dovodit zánik trestnosti (nebezpečnosti trestného činu pro společnost) podle uvedeného zákonného ustanovení.
Nejvyšší soud proto shledal dovolání nejvyšší státní zástupkyně důvodným. Za tohoto stavu podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 17. 4. 2003, sp. zn. 1 To 22/2003, jímž bylo vadně rozhodnuto o uplatněném řádném opravném prostředku, a v návaznosti na to podle §265k odst. 2 tr. ř. zrušil i všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §265l odst. 1 tr. ř. pak Vrchnímu soudu v Olomouci přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Nejvyšší soud takto rozhodl za podmínek ustanovení §265r odst. 1 písm. b) tr. ř. v neveřejném zasedání, když vzhledem k povaze zjištěných vad a se zřetelem k ustanovení §265m odst. 1 písm. a) tr. ř. nepřicházelo v úvahu jejich odstranění ve veřejném zasedání.
Věc se tak vrací do stádia, kdy bude zapotřebí znovu rozhodnout o řádném opravném prostředku. V novém řízení se Vrchní soud v Olomouci bude muset věcí znovu zabývat, a to v intencích rozhodnutí Nejvyššího soudu, přičemž při svém rozhodování bude vázán právním názorem vysloveným Nejvyšším soudem k výkladu relevantních hmotně právních otázek (§265s odst. 1 tr. ř.). Pro úplnost Nejvyšší soud připomíná, že podle §98 zákona č. 218/2003 Sb., o odpovědnosti mládeže za protiprávní činy a o soudnictví ve věcech mládeže a o změně některých zákonů (zákon o soudnictví ve věcech mládeže), se na řízení ve věcech, v nichž byla podána obžaloba přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, užijí dosavadní předpisy.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 21. ledna 2004
Předseda senátu:
JUDr. Eduard Teschler
Vypracoval:
JUDr. Vladimír Veselý