ECLI:CZ:NS:2004:3.TDO.1451.2003.1
sp. zn. 3 Tdo 1451/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 28. ledna 2004 dovolání obviněných R. Z. a D. V. proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 18. 6. 2003, sp. zn. 3 To 159/2002, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, pod sp. zn. 29 T 11/2000, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání R. Z. a D. V. o d m í t a j í .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, ze dne 29. 3. 2002, sp. zn. 29 T 11/2000 byli uznáni vinnými
- obviněný R. Z. trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 4 tr. zákona, ve znění novely provedené zákonem č. 265/2001 Sb., za který byl odsouzen podle §250 odst. 4 tr. zákona k trestu odnětí svobody v trvání 8 roků, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 3 tr. zákona zařazen do věznice s ostrahou. Podle §49 odst. 1 tr. zákona, §50 odst. 1 tr. zákona mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu soukromého podnikání jako fyzické osoby v předmětu podnikání koupě a prodej zboží za účelem jeho dalšího prodeje a prodej v trvání 6 roků;
- obviněný D. V. trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zákona ve znění novely provedené zákonem č. 265/2001 Sb., za který byl odsouzen podle §250 odst. 3 tr. zákona k trestu odnětí svobody v trvání 4 roků, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zákona zařazen do věznice s ostrahou. Podle §49 odst. 1 tr. zákona, §50 odst. 1 tr. zákona mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu soukromého podnikání jako fyzické osoby v předmětu podnikání koupě zboží za účelem jeho dalšího prodeje a prodej v trvání 6 roků.
Podkladem výroku o vině obou obviněných se stalo zjištění soudu prvního stupně podrobně popsané ve výroku odsuzujícího rozsudku
Uvedený rozsudek nenabyl bezprostředně právní moci, neboť proti němu podali oba obvinění odvolání, kterými se zabýval ve veřejném zasedání dne 18. 6. 2003 Vrchní soud v Olomouci. Ten svým usnesením sp. zn. 3 To 159/2002 odvolání obou obviněných podle §256 tr. řádu zamítl.
Prostřednictvím svých obhájců podali oba obvinění proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, ve lhůtě podle §265e tr. řádu dovolání.
Obviněný R. Z. ve svém dovolání napadá odsuzující rozsudek v plném rozsahu, přičemž se odkazuje na dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. e) a g) tr. řádu. Tvrdí, že celé trestní řízení trpělo průtahy, jejichž zavinění nebylo na jeho straně a že tedy délka tohoto trestního řízení neodpovídá přiměřené době, jak je nazírána z hlediska dodržení práva na spravedlivý proces. Z toho dovozuje, že jeho trestní stíhání je dle ustanovení §11 odst. 1 písm. j) tr. řádu nepřípustné. Dále vyslovuje názor, že skutky, pro které byl uznán vinným napadeným rozsudkem, nejsou trestnými činy, neboť má za to, že se jednalo pouze o porušení povinností z obchodněprávních závazkových vztahů v občanskoprávní rovině. Dle jeho názoru nemůže být řeči o jakémkoli sebeobohacení uvedením dodavatelů v omyl, stejně jako o úmyslu takto jednat, třebas úmyslu eventuálním. K tomu uvádí, že žádná podobná skutková zjištění soudy obou instancí neučinily, třebaže je v rámci odůvodnění svých rozhodnutí mají bez dalšího za prokázaná. V petitu svého dovolání navrhuje, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil rozhodnutí obou soudů a aby věc přikázal soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí, a to v jiném složení senátu. Pro případ, že by nebyl uplatněn dovolací důvod dle §265b odst. 1 písm. e) tr. řádu, navrhuje, aby dovolací soud zrušil předchozí rozhodnutí soudů obou stupňů a sám ve věci rozhodl tak, že jej zprostí obžaloby.
Obviněný D. V. napadá ve svém dovolání výrok o vině odsuzujícího rozsudku, přičemž se odkazuje na dovolací důvod dle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Tvrdí, že soud prvního stupně se dopustil nesprávného posouzení skutku, když v průběhu dokazování nebyl prokázán podstatný znak trestného činu, tj. že nebyl prokázán úmysl. Poukazuje při tom i na odůvodnění odsuzujícího rozsudku. Dále namítá absenci dalšího znaku skutkové podstaty trestného činu podvodu, tj. způsobené škody, za kterou by měl obviněný odpovídat. V petitu svého dovolání navrhuje, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil rozhodnutí obou soudů a aby věc přikázal soud prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí.
K oběma dovoláním se písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství, který označuje obě dovolání za zjevně neopodstatněná. K námitce obviněného Z. ohledně délky trestního řízení upozorňuje na řešení této záležitosti již odvolacím soudem, s jehož závěry v této věci bez výhrad souhlasí. Stejně tak upozorňuje, že oba soudy se dostatečně vypořádaly s otázkou zavinění a konstatuje, že o úmyslném zavinění trestného činu nelze pochybovat.
K námitkám obviněného V. uvádí, že dovolatel vychází z mylné představy o potřebě prokázat přímý úmysl (resp. že nedostačuje prokázání eventuálního úmyslu) k tomu, aby mohla být použita právní kvalifikace dle §250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zákona. Pokud jde o námitku tohoto obviněného týkající se absence znaku trestného činu způsobené škody v bodech II/C, K, L, O výroku o vině, označuje tuto námitku za neodpovídající pravdě, neboť ve všech citovaných skutkových větách je škoda vzniklá jednáním obviněného V. (zčásti ve spolupachatelství s obviněným R. Z.) uvedena.
S ohledem na výše uvedené závěry státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství navrhuje, aby obě podaná dovolání byla odmítnuta podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda jsou v dané věci splněny podmínky přípustnosti podle §265a tr. řádu a shledal, že dovolání jsou přípustná podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a), h) tr. řádu, protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadají pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, směřují proti rozsudku, jímž byli obvinění uznáni vinnými a uložen jim trest a odvolacím soudem byl zamítnut jejich řádný opravný prostředek. Obvinění jsou rovněž osobami oprávněnými k podání tohoto mimořádného opravného prostředku.
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanoveních §265b tr. řádu, bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněné dovolací důvody lze považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (§265i odst. 3 tr. řádu).
V této věci Nejvyšší soud shledal, že u obou obviněných se o naplnění dovolacího důvodu dle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu jedná pouze zčásti, neboť zčásti jsou v obou dovoláních napadána skutková zjištění soudu, která ovšem v řízení o dovolání přezkoumávat nelze a naopak dovolací soud je učiněnými skutkovými zjištěními vázán. Jelikož však u obou dovolání je v rámci uplatněného dovolacího důvodu dle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu zčásti napadáno i právní posouzení skutku, u dovolání obviněného Z. je i dovolací důvod dle §265b odst. 1 písm. e) uplatněn v souladu se zákonem, dospěl Nejvyšší soud k závěru, že obě dovolání jsou přezkoumatelná a není tudíž dán postup podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu.
Pokud jde o samotný obsah námitek odpovídajících uplatněným dovolacím důvodům, dospěl Nejvyšší soud k názoru, že obě podaná dovolání je nutno považovat za zjevně neopodstatněná.
Skutková zjištění nalézacího soudu jsou v odsuzujícím rozsudku řádně uvedena, přičemž právní kvalifikace jednání obou dovolatelů odpovídá těmto skutkovým zjištěním. Jak vyplývá z přiloženého spisového materiálu i z odůvodnění napadených rozhodnutí, soudy obou stupňů se v dostatečné míře zabývaly otázkou zavinění obviněných. V popisu skutku je zcela zřetelně popsán jejich podvodný úmysl a ze skutkové věty rovněž vyplývají i zbývající zákonné znaky skutkové podstaty trestného činu, jímž byli oba obvinění uznáni vinnými. S názory obviněných, že jejich jednání popsané ve výroku odsuzujícího rozsudku nenaplnilo všechny zákonné znaky skutkové podstaty trestného činu podvodu, se proto nelze ztotožnit. Stejný závěr je nutno přijmout pokud jde o tvrzení obviněného Z., že se z jeho strany jednalo toliko o porušení obchodněprávních vztahů bez trestněprávních důsledků.
Zjevně neopodstatněná je i námitka obviněného Z. týkající se délky trestního stíhání. Stejnou námitku obviněný již uplatnil v rámci odvolacího řízení a zabýval se jí odvolací soud. Ten se s ní řádně vypořádal v odůvodnění usnesení (str. 33 a 34),přičemž srozumitelně vysvětlil své odmítavé stanovisko. Rovněž Nejvyšší soud nedospěl k přesvědčení, že by s ohledem na samotnou délku trestního řízení v posuzovaném případě nastal důvod k postupu podle §11 odst. 1 písm. j) tr. řádu, kterého se obviněný Z. domáhá. S jeho zjednodušujícím výkladem judikatury Mezinárodního soudu pro lidská práva a jejího vztahu k obsahu mezinárodní smlouvy, kterou je Česká republika vázána, se zjevně nelze ztotožnit.
Dne 5. 1. 2004 bylo Nejvyššímu soudu předloženo podání obviněného D. V., kterým žádá o odložení výkonu rozhodnutí. Poněvadž návrh na odklad výkonu rozhodnutí podal pouze dovolatel (a nikoliv za podmínek §265h odst. 3 tr. řádu předseda senátu soudu prvního stupně), nebylo zapotřebí rozhodnout o zamítnutí návrhu samostatným výrokem, neboť šlo pouze o podnět k postupu podle §265o odst. 1 tr. řádu, kterému Nejvyšší soud nevyhověl.
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné. Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud v projednávaném případě shledal obě dovolání zjevně neopodstatněnými, rozhodl v souladu s výše citovaným ustanovením zákona tak, že dovolání obviněných R. Z. a D. V. odmítl. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný
prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 28. ledna 2004
Předseda senátu:
Mgr. Josef H e n d r y c h