ECLI:CZ:NS:2004:3.TDO.1506.2003.1
sp. zn. 3 Tdo 1506/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 28. ledna 2004 dovolání obviněné PaeDr. J. W., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 24. 7. 2003, sp. zn. 8 To 126/2003, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 2 T 10/2002, a rozhodl takto:
Dovolání PaeDr. J. W. se podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 9. 10. 2002, sp. zn. 2 T 10/2002, byla obviněná PaeDr. J. W. uznána vinnou trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zákona a byla odsouzena podle §250 odst. 2 tr. zákona za použití §45 odst. 1, 2 tr. zákona a §45a odst. 1 tr. zákona k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 100 hodin. Podle §53 odst. 1 tr. zákona byl obviněné uložen peněžitý trest ve výměře 100.000,- Kč. Podle §54 odst. 3 tr. zákona byl obviněné pro případ, že by ve stanovené lhůtě nebyl peněžitý trest vykonán, stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání 1 roku. Podle §229 odst. 1 tr. řádu byla poškozená V. V., odkázána se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Podkladem výroku o vině se stalo zjištění soudu prvního stupně, že obviněná v přesně nezjištěné době v měsíci červnu 2001, po smrti Ing. I. V., který zemřel dne 11. 6. 2001, vylákala od matky zemřelého B. V. v jejím bytě v P., klíče od osobního automobilu tov. zn. VW Golf 1.9 GLD, který patřil do vlastnictví zemřelého a klíčky od garáže v P., kde byl automobil zaparkován, tento automobil si poté odvezla, užívala jej a dne 8. 8. 2001 jej za pomoci padělané kupní smlouvy a padělané plné moci administrativně nechala převést na svoji osobu, a tím způsobila škodu ve výši 98.700,- Kč poškozené V. V., která je jako dcera zemřelého Ing. I. V. jeho jedinou dědičkou.
Uvedený rozsudek nenabyl bezprostředně právní moci, neboť proti němu podala obviněná odvolání, kterým se zabýval dne 24. 7. 2003 ve veřejném zasedání Městský soud v Praze. Ten svým usnesením sp. zn. 8 To 126/2003 podle §256 tr. řádu odvolání obviněné zamítl.
Prostřednictvím svého obhájce podala obviněná ve lhůtě podle §265e tr. řádu proti usnesení Městského soudu v Praze ve spojení s rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 dovolání, ve kterém napadá rozhodnutí soudů prvního i druhého stupně v celém rozsahu, přičemž se výslovně odkazuje na dovolací důvody dle ust. §265b odst. 1 písm. g), k) tr. řádu.
V odůvodnění svého dovolání tvrdí, že oba soudy nesprávně právně a skutkově posoudily důkazní stav věci v její neprospěch, dále že soud druhého stupně neumožnil obhajobě provést další důkazy, že provedené důkazy byly nesprávně vyhodnoceny, navíc že soud druhého stupně nerozhodoval na základě důkazů před ním provedených, ale že se spokojil s výpověďmi z přípravného řízení. Dále namítá, že se soudy obou stupňů náležitě nevypořádaly s jejími tvrzeními ohledně držení originálních dokladů od vozidla. Napadá-li provedený znalecký posudek PhDr. V. M. a vyslovuje názor, že soud prvního stupně si měl v rámci objektivity vyžádat i jiný znalecký posudek. Dále napadá i uložený trest, který považuje za nepřiměřeně přísný, neodpovídající jejím majetkovým poměrům a životní situaci. V petitu svého dovolání navrhuje, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil rozsudek soudu prvního stupně i usnesení odvolacího soudu, aniž by navrhovala jakýkoli další postup.
K podanému dovolání se písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství, která konstatuje, že námitky obsažené v dovolání směřují výhradně do oblasti skutkových zjištění soudů, v rámci řízení o dovolání nepřezkoumatelných a vyslovuje tedy závěr, že dovolání je podáno z jiného důvodu, než které zákon jako důvody k dovolání připouští. Proto navrhuje, aby bylo dovolání odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda jsou v dané věci splněny podmínky přípustnosti podle §265a tr. řádu a shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a), h) tr. řádu, protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, směřuje proti rozsudku, jímž byla obviněná uznána vinnou a uložen jí trest a odvolacím soudem byl zamítnut její řádný opravný prostředek. Obviněná je rovněž osobou oprávněnou k podání tohoto mimořádného opravného prostředku.
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanoveních §265b tr. řádu, bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněné dovolací důvody lze považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (§265i odst. 3 tr. řádu).
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Jak však z odůvodnění dovolání vyplývá, tento důvod obviněná spatřuje v neprovedení všech důkazů, v nesprávném hodnocení důkazů provedených a tedy, že podle jejího názoru nebyla její vina náležitě prokázána v průběhu dokazování. Námitky tedy směřují proti hodnocení důkazů v rámci skutkového zjištění soudu. Obviněná nevytýká konkrétní pochybení v právním posouzení skutku, tedy nesprávnou právní kvalifikaci již stabilizovaného skutkového základu, nebo jinak vadné hmotně právní posouzení věci, nýbrž prosazuje odlišné hodnocení důkazů, než ke kterému dospěly soudy obou stupňů při zjišťování skutkového stavu. Domáhá se tedy cestou dovolání nepřípustného přezkoumání skutkových zjištění, jako by dovolací soud byl soudem třetího stupně.
V této souvislosti je nutno připomenout, že případy, na které dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je nutno důsledně odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Zákon tak v citovaném ustanovení jednoznačně vymezuje předmětný dovolací důvod jako důvod hmotně právní. To znamená, že dovolací soud je povinen vycházet ze skutkového zjištění nalézacího, resp. odvolacího soudu a v návaznosti na tento skutkový stav hodnotit správnost hmotně právního posouzení.
Důvod dovolání dle §265b odst. 1 písm. k) tr. řádu v platném znění je dán v případě, že v rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný. Ačkoli se obviněná ve svém dovolání výslovně i na toto ustanovení zákona odkazuje, samotné dovolání neobsahuje jedinou námitku, která by tomuto dovolacímu důvodu odpovídala.
Podle názoru Nejvyššího soudu musí dovolatel na jedné straně v souladu s ustanovením §265f odst. 1 tr. řádu v dovolání formálně odkázat na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. řádu, přičemž však na druhé straně také musí obsah konkrétně uplatněných dovolacích důvodů odpovídat důvodům, předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody uvedené v ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu. V posuzovaném případě použité námitky dovolatelky uplatněným dovolacím důvodům neodpovídají a nelze tedy míti za to, že je dovolání podáno z důvodů odpovídajících ustanovení §265b tr. řádu.
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. řádu. Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud v projednávaném případě shledal, že dovolání nebylo podáno z důvodů uvedených v zákoně, rozhodl v souladu s výše citovaným ustanovením zákona tak, že dovolání obviněné PaeDr. J. W. odmítl. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný
prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 28. ledna 2004
Předseda senátu:
Mgr. Josef H e n d r y c h