ECLI:CZ:NS:2004:3.TDO.158.2004.1
sp. zn. 3 Tdo 158/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 25. února 2004 o dovolání podaném J. B., proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem sp. zn. 6 To 171/2003 ze dne 18. 8. 2003, jak7o soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Chomutově pod sp. zn. 1 T 38/2000, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Chomutově sp. zn. 1 T 38/2000 ze dne 8. 11. 2000 byl J. B. uznán vinným trestným činem zpronevěry podle §248 odst. 1, odst. 3 písm. c) trestního zákona (dále jen tr. zák.), jehož se dopustil skutky přesně popsanými ve výrokové části citovaného rozsudku. Za uvedený trestný čin mu byl uložen nepodmíněný trest odnětí svobody, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou, doplněný trestem zákazu činnosti podnikání v oboru provozování cestovní kanceláře a bylo také rozhodnuto o náhradě škody.
O odvolání, které proti tomuto rozsudku podal J. B. rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením pod sp. zn. 6 To 171/2003 ze dne 18. 8. 2003, jímž je jako nedůvodné podle §256 trestního řádu (dále jen tr. ř.) zamítl.
Proti citovanému usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem a s ním spojeného rozsudku Okresního soudu v Chomutově podal J. B. včas, prostřednictvím svého obhájce a za dodržení i dalších zákonem stanovených podmínek, dovolání, když dovolací důvod spatřuje v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku dovolatel namítl, že sice příslušné peníze jako zálohu na dohodnutou cenu za zájezdy převzal, jednalo se však o smluvní vztahy, když on sám produkoval zájezdy a v rámci příslušné smlouvy bylo možné od ní odstoupit. Zájezdy se neuskutečnily jednak proto, že poškození nedoplatili celou cenu zájezdu a jednak proto, že se dovolatel sám dostal do svízelné situace, kdy se stal účastníkem dopravní nehody a byl hospitalizován. Má za to, že takto věc měla být posuzována z hlediska občanskoprávních vztahů bez toho, že by měla být kriminalizována v okamžiku, kdy nebylo uskutečněno celé plnění ze smlouvy (uhrazení plné ceny připravovaných zájezdů). Postup soudů tak z hlediska jimi užité právní kvalifikace jeho jednání jako trestného činu zpronevěry dle §248 tr. zák. pokládá proto za nesprávný, a proto také navrhl, aby dovolací soud zrušil citované usnesení (nesprávně označeno jako rozsudek) Krajského soudu v Ústí nad Labem a stejně tak i související rozsudek Okresního soudu v Chomutově a „věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení a rozhodnutí“.
Nejvyšší státní zástupkyně v písemném vyjádření k podanému dovolání uvedla, že užitý dovolací důvod nekoresponduje s obsahem odůvodnění dovolání, neboť uváděné argumenty se týkají výlučně hodnocení důkazů z hlediska právní kvalifikace a v závislosti na tom ukládání trestu. Jde o opakování obhajoby dovolatele z řízení před oběma soudy, když na uplatněnou obhajobu odvolací soud reagoval a ve svém rozhodnutí se s ní vypořádal. Dovolatel se tak domáhá odlišného hodnocení důkazů a dovolací soud takto posouvá do pozice soudu druhé instance. Má takto za to, že dovolání bylo podáno z jiného důvodu než je vyjmenován v ustanovení §265b tr. ř., když uplatněný dovolací důvod není v souladu s obsahem jeho odůvodnění. Proto navrhla, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Touto formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je v takovém případě určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tedy zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je především vyjádřen ve výroku odsuzujícího rozsudku a je povinen také zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu se způsobem jednání, vyjádřeným v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
Východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., proto bude především popis skutku obsažený v příslušném výroku napadeného rozhodnutí ve věci samé, případně i další okolnosti relevantní obecně z hledisek norem hmotného práva.
V projednávané věci však dovolatel polemizuje s hodnocením důkazů oběma soudy, které podle něj nevzaly v úvahu občanskoprávní aspekt věci s tím, že provedené důkazy neumožnily její posun do roviny trestněprávní. Dovolatel takto nenapadá právní posouzení skutku v podobě zjištěné oběma soudy, nýbrž poukazuje na to, že z provedeného dokazování plyne, že poškození nedoplatili plnou cenu chystaných zájezdů (zaplatili pouze zálohu) a dále na to, že on sám se ocitnul ve svízelné osobní situaci. To s tím, že pokud by se tak nestalo, zamýšlené zájezdy by byly uskutečněny. Právě poukazem na tyto skutečnosti dovozuje svou odpovědnost toliko v poloze občanskoprávní a v konečném důsledku tak nesprávné hmotně právní posouzení skutku, kterým byl posléze shledán vinným trestným činem zpronevěry podle §248 tr. zák. V tomto směru však lze odkázat na citovaná rozhodnutí soudů obou stupňů, které na takto uplatněnou argumentaci také v důvodech svých rozhodnutí reagovaly, i když lze připustit, že způsobem nikoli vyčerpávajícím a úplným. Je na místě dodat, že námitky stran doplacení celé částky na připravované zájezdy v daných souvislostech nemohou mít opodstatnění, protože v dané věci šlo právě jenom o prostředky, které dovolatel získal poskytnutím záloh a tedy o prostředky, které měl k reálné dispozici a se kterými naložil v rozporu s účelem, na který mu byly poskytnuty, když na této skutečnosti nemohla ničeho změnit ani jeho svízelná situace, kterou také nemohl prostřednictvím takto získaných prostředků řešit. Takto si nepochybně přisvojil cizí věc, která mu byla svěřena a způsobil tak na cizím majetku shledanou, přesně zjištěnou škodu. Svoje osobní těžkosti tak umenšoval prostřednictvím prostředků jemu svěřených (cizích věcí), ačkoliv věděl, že k takovému postupu není oprávněn a při zjevné vědomosti, že proponované zájezdy za daných okolností nebude schopen uskutečnit a ze skutkových zjištění soudy učiněných vyplývá, že v tomto směru v rozhodné době ani žádné kroky nepodnikal. Nelze než uzavřít, že k takto formulované námitce, byť z hlediska užitého dovolacího důvodu právně relevantní, nemohl dovolací soud přihlédnout, neboť takto podané dovolání je zjevně neopodstatněné. Skutkový stav věci zjištěný po vyhodnocení provedených důkazů, jež byl popsán ve výrokové části rozsudku soudu prvního stupně a rozveden v jeho odůvodnění, obsahuje všechny základní skutkové okolnosti, které ve svém souhrnu tvoří zákonné znaky skutkové podstaty trestného činu zpronevěry podle §248 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zák. V popisu skutku je v dostatečném rozsahu předpokládaném v ustanovení §120 odst. 3 tr. zák. uvedeno v čem mělo spočívat konkrétní jednání dovolatele, vůči jakým subjektům směřovalo,jakým způsobem si přisvojil věci, které mu byly svěřeny, koho poškodil a jaká byla výše škody způsobená na cizím majetku. Z popisu skutku v rozsudku soudu prvního stupně rovněž vyplývá, že zjištěné skutkové okolnosti umožňují závěr o zavinění dovolatele ve formě přímého úmyslu (§4 písm. a/ tr. ř.), jakož i o příčinném vztahu mezi jeho jednáním a způsobeným následkem. Z odůvodnění napadeného usnesení odvolacího soudu je zřejmé, že skutkové a právní závěry soudu prvního stupně považoval za správné a shodl se s nimi. Rozhodnutím soudů obou stupňů lze ovšem vytknout, že v jejich odůvodněních, kdy posuzovaly prokázané skutečnosti podle příslušných ustanovení zákona, nebylo podrobněji rozvedeno, jakými úvahami se ve svých závěrech řídily (§125 odst. 1 tr. ř. a §134 odst. 2 tr. ř.). Tento nedostatek, který lze označit za formální, však z výše uvedených důvodů neměl v dané věci vliv na dovolatelem namítaný rozpor mezi popisem skutku a užitou právní kvalifikací.
Za daného stavu dospěl Nejvyšší soud k závěru, že napadená rozhodnutí nebyla zatížena hmotně právními vadami, s nimiž dovolatel ve smyslu uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. spojoval nesprávné právní posouzení předmětného skutku.
S poukazem na uvedené tak Nejvyššímu soudu nezbylo, než podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnout jako dovolání zjevně neopodstatněné, přičemž toto své rozhodnutí učinil za podmínek stanovených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 25. února 2004
Předseda senátu:
Mgr. Josef Hendrych
Vypracoval:
JUDr. Vladimír Jurka