ECLI:CZ:NS:2004:3.TDO.221.2004.1
sp. zn. 3 Tdo 221/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 14. dubna 2004 dovolání obviněného Ing. A. B., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, ze dne 4. 11. 2003, sp. zn. 2 To 713/2003, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 6 T 159/2002, a rozhodl takto:
Dovolání Ing. A. B. se podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Olomouci ze dne 30. 5. 2003, sp. zn. 6 T 159/2002, byl obviněný Ing. A. B. uznán vinným trestným činem zatajení věci podle §254 odst. 1 tr. zákona, za který byl podle §254 odst. 2 tr. zákona odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 20 měsíců. Podle §58 odst. 1, §59 odst. 1 tr. zákona byl výkon tohoto trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 2 a půl roku. Podle §53 odst. 1 tr. zákona mu byl uložen peněžitý trest ve výši 100.000,- Kč. Podle §54 odst. 3 tr. zákona mu byl pro případ, že by uložený peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě zaplacen, stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání 6 měsíců. Podle §228 odst. 1 tr. zákona mu dále byla uložena povinnost zaplatit na náhradě škody poškozeným manželům Z. V. a Š. V. , částku 726.620,- Kč. Podle §229 odst. 2 tr. řádu pak byli poškození Z. a Š. V. odkázáni se zbytkem svého nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Podkladem výroku o vině se stalo zjištění soudu prvního stupně, že poté, co dne 9. 2. 1998 v P. byly pochybením Katastrálního úřadu v P. převedeny na manžele Ing. A. a B. B. nemovitosti: budova občanské vybavenosti – prodejna potravin, budova občanské vybavenosti – sklad a dále parc., zapsané v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu v P., pro k.ú. S. u P., obec S., v hodnotě 726.620,- Kč, kteréžto manželé Z. V. a Š. V. poskytli jako zajištění půjčky ve výši 300.000,- Kč, kterou dle smlouvy o půjčce získali od manželů Ing. A. a B. B., se splatností 60-ti dnů, kdy o převodu vlastnického práva se obžalovaný Ing. A. B. dověděl dne 13. 3. 1998, tedy ještě ve lhůtě splatnosti půjčky, neučinil obž. Ing. A. B. ničeho pro nápravu pochybení katastrálního úřadu a ani poté, co byla půjčka poskytnutá manželům V., v termínu a v plné výši vrácena, a to dle požadavku Ing. A. B. na účet, vedený u B. H. a.s. na jméno jeho bratra J. B., přestože dle dohody byl povinen společně se svojí manželkou po uhrazení půjčky odstoupit od kupní smlouvy týkající se výše uvedených nemovitostí, takto neučinil a uvedené nemovitosti dne 4. 5. 1998 kupní smlouvou ve formě notářského zápisu převedl společně se svojí manželkou na obec S. za částku 800.000,- Kč.
Uvedený rozsudek nenabyl bezprostředně právní moci, neboť proti němu podal obviněný odvolání, kterým se zabýval dne 4. 11. 2003 ve veřejném zasedání Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci. Ten svým usnesením sp. zn. 2 To 713/2003 podle §256 tr. řádu odvolání obviněného zamítl.
Prostřednictvím svého obhájce podal obviněný proti usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Olomouci dovolání, ve kterém napadá výroky soudů obou stupňů v celém rozsahu, přičemž se odkazuje na dovolací důvody dle §265b odst. 1 písm. b) a g) tr. řádu.
Dovolací důvod dle §265b odst. 1 písm. b) tr. řádu spatřuje v pochybnostech o nepodjatosti a nestrannosti vyloučeného orgánu týkající se soudce Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci JUDr. J. M. Je toho názoru, že tento soudce měl být z důvodů, které podrobně v odůvodnění svého dovolání vysvětluje, vyloučen z projednávání věci a jestliže se tak nestalo, má za to, že jako odsouzený byl dotčen na svých právech.
Existenci dovolacího důvodu dle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu odůvodňuje tím, že dle jeho názoru z provedeného dokazování nevyplynulo naplnění znaků skutkové podstaty trestného činu zatajení věci. Zejména vyslovuje názor, že nebyla naplněna skutková okolnost, že k převodu vlastnického práva k nemovitostem došlo bez přivolení manželů V., resp. proti jejich vůli či souhlasnému projevu vůle. K tomu uvádí, že samotná kupní smlouva neobsahuje žádnou odkládací podmínku, která by bránila převodu nemovitostí, či podmínku odkladu účinnosti kupní smlouvy a že tedy převod nesplňuje pojmové znaky zatajení věci. Jako podpůrný argument uvádí, že pro stejný skutek byla obviněna i manželka obviněného, která však byla na základě stejné skutkové situace obžaloby zproštěna.
V petitu svého dovolání navrhuje, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil rozhodnutí obou soudů a všechna další rozhodnutí na ně navazující a aby věc vrátil
státnímu zástupci k došetření, popřípadě aby zrušil usnesení odvolacího soudu pro podjatost soudce.
V textu dovolání také navrhuje, aby bylo rozhodnuto o odkladu výkonu peněžitého trestu a o výkonu náhrady škody do doby rozhodnutí o dovolání. K této žádosti ovšem není připojen odpovídající návrh předsedy senátu soudu prvního stupně učiněný podle §265h odst. 3 tr. řádu.
K podanému dovolání se písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství. Ten konstatuje, že dovolání je zčásti podáno mimo rámec použitých dovolacích důvodů, neboť napadá hodnocení důkazů v rámci skutkových zjištění soudů a tato zjištění zpochybňuje. V této části je tedy nutno dovolání považovat za dovolání podané z jiných důvodů, než které jsou uvedeny v §265b tr. řádu.
Tu část dovolání, ve které obviněný vznáší námitky v souladu s uplatněnými dovolacími důvody, označuje za zjevně neopodstatněnou, a to jak pokud jde o námitku směřující k podjatosti soudce uplatněnou v rámci dovolacího důvodu dle §265b odst. 1 písm. b) tr. řádu, tak i pokud jde o námitky proti právnímu posouzení v rámci dovolacího důvodu dle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Z tohoto důvodu navrhuje, aby dovolání bylo odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu jako zjevně neopodstatněné.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda jsou v dané věci splněny podmínky přípustnosti podle §265a tr. řádu a shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a), h) tr. řádu, protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, směřuje proti rozsudku, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest a odvolacím soudem byl zamítnut jeho řádný opravný prostředek. Obviněný je rovněž osobou oprávněnou k podání tohoto mimořádného opravného prostředku.
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanoveních §265b tr. řádu, bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněné dovolací důvody lze považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (§265i odst. 3 tr. řádu).
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. b) tr. řádu je dán tehdy, jestliže ve věci rozhodl vyloučený orgán; tento důvod však nelze uplatnit, jestliže tato okolnost byla tomu, kdo podává dovolání, již v původním řízení známa a nebyla jím před rozhodnutím orgánu druhého stupně namítnuta. V posuzovaném případě je zcela zjevné, že u soudce JUDr. M nebyly dány žádné závažné důvody, pro které by měl buď s ohledem na jeho poměr k projednávané věci nebo s ohledem na jeho poměr k osobám uvedeným v ustanovení §30 odst. 1 tr. řádu být vyloučen z projednávání věci z toho důvodu, že by mu takové okolnosti bránily ve věci nestranně a objektivně rozhodnout. Nelze tedy akceptovat námitku dovolatele, že měl být údajně dotčen na svých právech.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Jak však z odůvodnění dovolání vyplývá, tento důvod dovolatel spatřuje mimo jiné v nedostatečném skutkovém zjištění, v nesprávném hodnocení provedených důkazů a tedy v tom, že podle jeho názoru nebyla jeho vina trestným činem zatajení věci náležitě prokázána v průběhu dokazování, resp. že nebylo prokázáno naplnění znaků skutkové podstaty tohoto trestného činu. Námitky v této části tedy směřují proti hodnocení důkazů v rámci skutkového zjištění soudu. Obviněný se tedy v této části cestou dovolání domáhá nepřípustného přezkoumání učiněných skutkových zjištění.
V této souvislosti je nutno připomenout, že případy, na které dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je nutno důsledně odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Zákon tak v citovaném ustanovení jednoznačně vymezuje předmětný dovolací důvod jako důvod hmotně právní. To znamená, že dovolací soud je povinen vycházet ze skutkového zjištění nalézacího, resp. odvolacího soudu a v návaznosti na tento skutkový stav hodnotit správnost hmotně právního posouzení.
Pokud jde o námitku dovolatele týkající se možného použití jiné právní kvalifikace jeho jednání, (konkrétně dle §250 tr. zákona), jde o námitku zjevně neopodstatněnou. V posuzovaném případě byla dle přesvědčení Nejvyššího soudu použita právní kvalifikace odpovídající učiněným skutkovým zjištěním, vyjádřeným v tzv. skutkové větě výroku o vině napadeného rozsudku. V této skutkové větě není popsáno žádné podvodné jednání obviněného, které by předcházelo povolení vkladu vlastnického práva k v rozsudku označeným nemovitostem. Konečně dovolací soud považuje za nutné konstatovat, že i v případě opodstatněnosti takové námitky by muselo být dovolání odmítnuto, neboť s ohledem na trestní sazbu uvedenou v ustanovení §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zákona by šlo o změnu napadeného rozhodnutí v neprospěch obviněného (265p odst. 1 tr. řádu). Lze tedy uzavřít, že v posuzované věci k pochybení ohledně právní kvalifikace jednání obviněného nedošlo.
S ohledem na výše uvedené skutečnosti Nejvyšší soud dospěl k závěru, že podané dovolání je zčásti podáno z jiného důvodu, než z důvodu stanoveného zákonem (část, ve které obviněný brojí proti skutkovým zjištěním). V této části tedy nebylo a nemohlo být věcně přezkoumáváno. V části, kde dovolání použitému dovolacímu důvodu odpovídá, pak jde o dovolání zjevně neopodstatněné.
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné. Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud v projednávaném případě shledal, že dovolání je v přezkoumatelné části zjevně neopodstatněné, rozhodl v souladu s výše citovaným ustanovením zákona tak, že se dovolání obviněného Ing. A. B. odmítá. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Poněvadž návrh na odklad rozhodnutí podal dovolatel a nikoliv předseda senátu soudu prvního stupně, jenž je k tomu v souladu s ustanovením §265h odst. 3 tr. řádu oprávněn, nebylo zapotřebí rozhodnout o tomto návrhu samostatným výrokem. Předmětnou část podání dovolatele lze proto považovat pouze za podnět k postupu podle §265o odst. 1 tr. řádu, pro který však Nejvyšší soud neshledal podmínky.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný
prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 14. dubna 2004
Předseda senátu:
Mgr. Josef H e n d r y c h