ECLI:CZ:NS:2004:3.TDO.231.2004.1
sp. zn. 3 Tdo 231/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 14. dubna 2004 dovolání obviněného N. B. A. J., proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 3. 12. 2002, sp. zn. 61 To 464/2002, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 9 T 76/2002, a rozhodl takto:
Dovolání N. B. A. J. se podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 14. 10. 2002, sp. zn. 9 T 76/2002, byl obviněný N. B. A. J. uznán vinným jednak trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. d), e) tr. zákona, jednak trestným činem neoprávněného držení platební karty podle §249b tr. zákona, za které byl odsouzen podle §247 odst. 1 tr. zákona a §35 odst. 1 tr. zákona k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 12 měsíců. Podle §39a odst. 2 písm. b) tr. zákona byl pro výkon tohoto trestu zařazen do věznice s dozorem.
Podkladem výroku o vině se stalo zjištění soudu prvního stupně, že obviněný dne 26. 8. 2002 v době kolem 13.30 hodin v P., v Pizzerii odcizil kabelku poškozené občance Dánska J. B. C., kabelku v níž byly kromě osobních dokladů poškozené platební karty VISA, obě na jméno poškozené a s kabelkou utekl a tohoto jednání se dopustil přesto, že byl rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 26. 6. 2002, sp. zn. 6 T 10/02 pravomocně odsouzen pro dvojnásobný trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. d) tr. zákona k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 9 měsíců s podmíněným odkladem na dva a půl roku.
Uvedený rozsudek nenabyl bezprostředně právní moci, neboť proti němu podal jak obviněný, tak v jeho neprospěch i státní zástupce odvolání, kterým se zabýval ve veřejném zasedání konaném dne 3. 12. 2002 Městský soud v Praze. Ten svým rozsudkem sp. zn. 61 To 464/2002 z podnětu odvolání státního zástupce podle §259 odst. 2 tr. řádu napadený rozsudek doplnil o výrok, jímž se obžalovanému ukládá vedle trestu odnětí svobody podle §57 odst. 1, odst. 2 tr. zákona i trest vyhoštění na dobu 5 roků. Jinak zůstal napadený rozsudek nedotčen. Odvolání obviněného bylo podle §256 tr. řádu zamítnuto.
Prostřednictvím své obhájkyně podal obviněný ve lhůtě podle §265e tr. řádu proti rozsudku Městského soudu v Praze ve spojení s rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 dovolání, ve kterém napadá rozsudek odvolacího soudu, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání, přičemž se výslovně odkazuje na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu a dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. h) a písm. j) tr. řádu. Obviněný tvrdí, že v jeho případě došlo jednak k nesprávnému právnímu posouzení skutku, spočívajícím v nesprávné právní kvalifikaci z hlediska skutkových zjištění, jednak k uložení trestu vyhoštění, který zákon v jeho případě nepřipouští a který byl uložen, aniž byly splněny zákonné podmínky pro takový postup.
V odůvodnění svého dovolání tvrdí, že popis skutkových okolností ve výroku o vině odsuzujícího rozsudku nemá oporu ve skutkových zjištěních, že nebyl proveden jediný důkaz, z něhož by bylo lze učinit jednoznačný závěr, že kabelku získal krádeží a že poškozené byla vůbec kabelka odcizena a že nedošlo ke ztrátě jiným způsobem. V důsledku toho vyslovuje názor, že se nabízela i řada dalších právních kvalifikací, jako např. zatajení věci či podílnictví.
Existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) a analogicky i §265b odst. 1 písm. j) tr. řádu odůvodňuje poukazem na to, že je účastníkem azylového řízení, které dosud nebylo ukončeno, dále tím, že na území ČR žije již 4 roky se svou družkou A. H., s níž hodlal v době zadržení uzavřít manželství. Vyslovuje dále názor, že je splněna podmínka pro neuložení trestu vyhoštění spočívající v ustanovení §57 odst. 3 písm. d) tr. zákona.
V petitu svého dovolání navrhuje, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil rozhodnutí odvolacího soudu a aby věc přikázal tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí.
K podanému dovolání se písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství, která především konstatuje, že obsah dovolání v části týkající se právní kvalifikace jednání obviněného jako naplnění skutkové podstaty trestného činu krádeže nenaplňuje použitý dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. V části týkající se uložení trestu vyhoštění pak označuje dovolání jako zjevně neopodstatněné s tím, že argumenty dovolatele nelze akceptovat, resp. /v části, kde dovolatel odkazuje na ustanovení §57 odst. 3 písm. d) tr. zákona/ vůbec přezkoumat, neboť jde o ryze formální odkaz bez jakékoli argumentace. Z uvedených důvodů státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství navrhuje, aby bylo dovolání odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. b), e) tr. řádu.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda jsou v dané věci splněny podmínky přípustnosti podle §265a tr. řádu a shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a), h) tr. řádu, protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, směřuje proti rozsudku, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest a odvolacím soudem byl zamítnut jeho řádný opravný prostředek. Obviněný je rovněž osobou oprávněnou k podání tohoto mimořádného opravného prostředku.
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanoveních §265b tr. řádu, bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (§265i odst. 3 tr. řádu).
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Jak však z odůvodnění dovolání vyplývá, tento důvod dovolatel spatřuje v nedostatečném skutkovém zjištění, v neprovedení všech důkazů, v nesprávném hodnocení důkazů provedených a tedy, že podle jeho názoru nebyla jeho vina trestným činem krádeže náležitě prokázána v průběhu dokazování. Námitky v této části tedy směřují proti hodnocení důkazů v rámci skutkového zjištění soudu. Obviněný sice tvrdí, že do úvahy přicházela i jiná právní kvalifikace, toto své tvrzení však odvozuje až od zpochybnění skutkových zjištění soudu; domáhá se tedy cestou dovolání nepřípustného přezkoumání skutkových zjištění, jako by dovolací soud byl soudem třetího stupně.
V této souvislosti je nutno připomenout, že případy, na které dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je nutno důsledně odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Zákon tak v citovaném ustanovení jednoznačně vymezuje předmětný dovolací důvod jako důvod hmotně právní. To znamená, že dovolací soud je povinen vycházet ze skutkového zjištění nalézacího, resp. odvolacího soudu a v návaznosti na tento skutkový stav hodnotit správnost hmotně právního posouzení.
V této souvislosti tedy Nejvyšší soud konstatuje, že dovolání je podáno mimo rámec použitého dovolacího důvodu dle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu a pokud by dovolání bylo podáno pouze v této části, muselo by být odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu.
Pokud jde o tu část dovolání, ve které obviněný napadá výrok soudu o uložení trestu vyhoštění, Nejvyšší soud konstatuje, že obsah dovolání je sice v souladu s použitým dovolacím důvodem dle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, zatímco odkaz dovolatele na dovolací důvod dle §265b odst. 1 písm. j) tr. řádu není relevantní, neboť tento dovolací důvod se vztahuje výhradně na případy, kdy bylo uloženo ochranné opatření.
V části týkající se použitého dovolacího důvodu dle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu Nejvyšší soud shledal posuzované dovolání jako zjevně neopodstatněné. K tomuto závěru dospěl poté, co se neztotožnil s názorem obviněného, že v jeho případě nebyly splněny zákonné podmínky uložení trestu vyhoštění. K nenaplnění zákonných podmínek – narozdíl od názoru dovolatele – zjevně nejde, jestliže probíhá azylové řízení, které dosud nebylo ukončeno. Akceptace takového výkladu zákona by byla zjevně nepřípustnou extenzí ustanovení §57 odst. 3 písm. b) tr. zákona. Nelze akceptovat ani názor obviněného, že zamýšlený sňatek měl soud zhodnotit jako překážku uložení trestu vyhoštění z důvodu zájmu na spojování rodin ve smyslu ustanovení §57 odst. 3 písm. c) tr. zákona.
Odkaz dovolatele na ustanovení §57 odst. 3 písm. d) tr. zákona je v odůvodnění dovolání použit bez jakékoli argumentace, ryze formálně a v nepřezkoumatelné podobě. V této části tedy dovolání není podáno v souladu s ustanovením §265f odst. 1 tr. řádu, neboť není řádně odůvodněno.
S ohledem na výše uvedené skutečnosti Nejvyšší soud má za to, že posuzované dovolání je zčásti podáno z jiného důvodu, než z důvodu stanoveného zákonem a v této části tedy nebylo a nemohlo být ani věcně přezkoumáváno. V části, kde dovolání použitému dovolacímu důvodu odpovídá, jde o dovolání zjevně neopodstatněné.
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné. Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud v projednávaném případě shledal, že dovolání je v přezkoumatelné části zjevně neopodstatněné, rozhodl v souladu s výše citovaným ustanovením zákona tak, že se dovolání obviněného N. B. A. J. odmítá. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný
prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 14. dubna 2004
Předseda senátu:
Mgr. Josef H e n d r y c h