ECLI:CZ:NS:2004:3.TDO.269.2004.1
sp. zn. 3 Tdo 269/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedáním konaném dne 21. dubna 2004 dovolání obviněného Ing. J. H., proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 4. 6. 2002, sp. zn. 12 To 87/02, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 2 T 25/2000, a rozhodl takto:
Dovolání Ing. J. H. se podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 8. 3. 2002, sp. zn. 2 T 25/2000, byl obviněný Ing. J. H. uznán vinným návodem k trestnému činu podvodu podle §10 odst. 1 písm. b), §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zákona a byl odsouzen podle §250 odst. 3 tr. zákona k trestu odnětí svobody v trvání 3 roků a 6 měsíců. Podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zákona byl pro výkon uloženého trestu odnětím svobody zařazen do věznice s ostrahou. Podle §228 odst. 1 tr. řádu bylo Ing. J. H. a spoluobžalovanému P.D. uloženo, aby společně a nerozdílně uhradili škodu Č. T. a.s. se sídlem P. škodu ve výši 3.315.826,- Kč, podle §229 odst. 1 tr. řádu byl tento poškozený s ostatními nároky odkázán na řízení ve věcech občansko právních.
Podkladem výroku o vině se stalo zjištění soudu prvního stupně, že „obvinění P. D. a Ing. J. H. v přesně nezjištěné době v měsíci červnu 1995 v K. H. obžalovaný Ing. J. H. navrhl obžalovanému P. D., o kterém věděl, že je zaměstnancem S. T., a.s., aby za úplatu generoval telefonní hovory na audiotextové služby do zahraničí a poskytl mu příslušná telefonní čísla, na což obžalovaný D. přistoupil a za postupně přijatou úplatu od obžalovaného Ing. H. ve výši 150.000,- Kč v době nejméně od 23. června 1995 do 25. dubna 1996 v K. H. jako mechanik S. T., a.s., na pracovišti vedlejší telefonní ústředny pomocí zařízení, které si sám zhotovil, neoprávněně generoval bloková volání na mezinárodní audiotextové služby do Karibské oblasti ve směru 001 – 809 XXX a do Izraele ve směru 00972 XX, v důsledku čehož způsobili S. T., a.s. škodu ve výši nejméně 3.315.826,- Kč“.
Uvedený rozsudek nenabyl bezprostředně právní moci, neboť proti němu oba obvinění podali odvolání, kterým se zabýval dne 4. 6. 2002 ve veřejném zasedání Vrchní soud v Praze. Ten svým rozsudkem sp. zn. 12 To 87/02 z podnětu odvolání obžalovaných napadený rozsudek podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. řádu zrušil ve výroku o výkonu uloženého trestu odnětí svobody a podle §259 odst. 3 tr. řádu znovu rozhodl tak, že podle §39a odst. 3 tr. zákona oba obžalované zařadil pro výkon uloženého trestu do věznice s dozorem.
Prostřednictvím svého obhájce podal obviněný proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze dovolání, že v něm napadá výrok o vině odsuzujícího rozsudku, jakož i výrok o povinnosti k náhradě škody. Odkazuje se při tom na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu.
Ve značně obsáhlém odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku obviněný vznáší řádu námitek proti průběhu a výsledkům dokazování, proti hodnocení důkazů především ve vztahu k výši škody, ale i ve vztahu k prokázání úmyslu spočívajícího v tom, že by jako návodce navedl pachatele ke spáchání trestného činu. Sám tvrdí, že je nevinen, že se svoji nevinu snažil po celou dobu prokázat, leč jeho námitky v průběhu dokazování nebyly soudem náležitě zhodnoceny, popřípadě nebyly provedeny ty důkazy, které navrhoval. Má za to, že v postupu soudu při dokazování a hodnocení důkazů došlo k porušení zásady in dubio pro reo. Svou argumentaci ještě doplňuje svým dopisem ze dne 10. 10. 2002, obsahujícím další údaje skutkové povahy. V petitu svého dovolání navrhuje, aby Nejvyšší soud České republiky napadený rozsudek (neuvádí který) zrušil a aby buď přikázal věc k novému projednání a rozhodnutí (neuvádí ovšem, kterému soudu), popřípadě aby sám ve věci rozhodl (opět neuvádí, jak by měl Nejvyšší soud České republiky sám ve věci rozhodnout). Současně žádá o odložení výkonu rozhodnutí ve smyslu §265o tr. řádu.
V dodatku ze dne 5. 3. 2003 ještě upřesňuje své dovolání jednak v tom, že dovoláním napadá rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ve výroku o vině v plném rozsahu týkající se jeho viny, přičemž nemění dovolací důvod; petit svého dovolání upřesňuje tak, že navrhuje zrušení rozhodnutí Vrchního soudu v Praze a přikázání věci tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí. Opakuje současně žádost o odklad výkonu rozhodnutí, ačkoli z usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 9. 12. 2003, sp. zn. 12 To 118/03-910 vyplývá, že mu byl podle §322 odst. 1 tr. řádu nástup výkonu trestu odnětí svobody odložen do 31. 3. 2004.
K podanému dovolání se písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství, který především vyslovuje pochybnost, zda dovolání nepostrádá náležitosti dle §265f odst. 1 tr. řádu a konstatuje, že v takovém případě by mělo být odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. d) tr. řádu. Pro případ, že by Nejvyšší soud České republiky shledal, že dovolání splňuje náležitosti dle §265f odst. 1 tr. řádu, navrhuje odmítnutí tohoto dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu, neboť dochází k závěru, že obsah dovolání nekoresponduje s uplatněným dovolacím důvodem ani s jiným z dovolacích důvodů, které zákon jako důvod dovolání připouští.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda jsou v dané věci splněny podmínky přípustnosti podle §265a tr. řádu a shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. řádu, protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé a směřuje proti rozsudku, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest. Obviněný je rovněž osobou oprávněnou k podání tohoto mimořádného opravného prostředku.
Dále se Nejvyšší soud zabýval otázkou, zda dovolání splňuje předepsané náležitosti dle §265f tr. řádu a v této věci konstatoval, že z textu dovolání i z jeho pozdějšího upřesnění je zřejmé, že tyto náležitosti dovolání splňuje.
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanoveních §265b tr. řádu, bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (§265i odst. 3 tr. řádu).
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V posuzovaném případě jsou dovolatelem uplatněné námitky námitkami výhradně skutkovými, které pod použitý dovolací důvod přiřadit nelze. V posuzovaném případě je zjevné, že podstatou dovolání obviněného je odlišné hodnocení provedených důkazů, než ke kterému dospěly soudy obou stupňů. Dovolatel zakládá svou argumentaci na zpochybnění skutkových zjištění soudu a teprve na tomto zpochybnění staví vlastní závěr o nesprávném právním posouzení. Obviněný tedy sice vytýká pochybení v právním posouzení skutku, tyto výtky však opírá o odlišné hodnocení důkazů, než ke kterému dospěly soudy obou stupňů při zjišťování skutkového stavu věci. Domáhá se tedy cestou dovolání nepřípustného přezkoumání skutkových zjištění v podstatě ve třetím stupni.
V této souvislosti je nutno připomenout, že případy, na které dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je nutno důsledně odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Zákon tak v citovaném ustanovení jednoznačně vymezuje předmětný dovolací důvod jako důvod hmotně právní. To znamená, že dovolací soud je povinen vycházet ze skutkového zjištění nalézacího, resp. odvolacího soudu a v návaznosti na tento skutkový stav hodnotit správnost hmotně právního posouzení.
Podle názoru Nejvyššího soudu musí dovolatel na jedné straně v souladu s ustanovením §265f odst. 1 tr. řádu v dovolání formálně odkázat na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. řádu, přičemž však na druhé straně také musí obsah konkrétně uplatněných dovolacích důvodů odpovídat důvodům, předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody uvedené v ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu. V posuzovaném případě použité námitky dovolatele uplatněnému dovolacímu důvodu neodpovídají a nelze tedy míti za to, že je dovolání podáno z důvodů odpovídajících ustanovení §265b tr. řádu.
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. řádu. Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud v projednávaném případě shledal, že dovolání nebylo podáno z důvodů uvedených v zákoně, rozhodl v souladu s výše citovaným ustanovením zákona tak, že se dovolání obviněného Ing. J. H. odmítá. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Pokud jde o žádost obviněného o odklad výkonu rozhodnutí, vzhledem k výše uvedenému rozhodnutí o odmítnutí dovolání, jakož i s ohledem na skutečnost, že požadavek obviněného není doplněn odpovídajícím návrhem předsedy senátu soudu prvního stupně dle §265h odst. 3 tr. řádu, nepovažoval Nejvyšší soud za nezbytné se otázkou dalšího odkladu výkonu rozhodnutí zabývat.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný
prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 21. dubna 2004
Předseda senátu:
Mgr. Josef H e n d r y c h