ECLI:CZ:NS:2004:3.TDO.295.2004.1
sp. zn. 3 Tdo 295/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 7. dubna 2004 o dovolání podaném P. R., proti rozsudku Městského soudu v Praze, sp. zn. 8 To 305/2003 ze dne 11. 9. 2003, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1, sp. zn. 8 T 196/2000, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) trestního řádu se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1, sp. zn. 8 T 196/2000 ze dne 25. 6. 2003 byl dovolatel uznán vinným trestným činem vydírání podle §235 odst. 1 trestního zákona (dále jen tr. zák.), když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za uvedený trestný čin byl dovolatel odsouzen k trestu odnětí svobody, který mu byl podmíněně odložen na zkušební dobu tří let.
O odvolání, které proti citovanému rozsudku podal P. R., rozhodl ve druhém stupni Městský soud v Praze rozsudkem sp. zn. 8 To 305/2003 ze dne 11. 9. 2003 a to tak, že podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 trestního řádu (dále jen tr. ř.) napadený rozsudek zrušil ve výroku o trestu a podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že při nezměněném výroku o vině trestným činem vydírání podle §235 odst. 1 tr. zák. odsoudil dovolatele k trestu odnětí svobody v trvání šesti měsíců, který mu podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání jednoho roku.
Proti oběma uvedeným rozhodnutím podal včas, prostřednictvím svého obhájce a za dodržení i ostatních zákonem stanovených podmínek P. R. dovolání s tím, že dovolací důvod spatřuje v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V důvodech tohoto mimořádného opravného prostředku v podstatě opakoval argumentaci, kterou užil v rámci odvolacího řízení a jejíž podstata spočívala v tvrzení, že trestného činu, kterým byl posléze oběma soudy shledán vinným, se nedopustil. V této souvislosti opakovaně poukázal na nepřesvědčivost svědeckých výpovědí učiněných poškozeným a naopak na výpovědi svědků, kteří byli v kritické době na místě, kde měl dovolatel předmětný trestný čin spáchat, když poukázal i na reálnost dluhu, který měl vymáhat. S ohledem na uvedené navrhl, aby „dovolací soud zrušil obě rozhodnutí ve všech jeho výrocích a přikázal věc soudu prvého stupně k novému projednání a rozhodnutí s tím, aby jak soud prvého stupně, tak příp. soud odvolací projednal věc v jiném složení senátu“.
K projednávané věci se písemně vyjádřil i státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství. V tomto vyjádření poukázal na to, že dovolatel vyjádřil přesvědčení, že příslušná soudní rozhodnutí vycházejí z nesprávného posouzení důkazů, obsáhle rozebírá důkazní situaci se zdůrazněním nehodnověrnosti výpovědi poškozeného. Námitky dovolatele tak směřují výlučně proti hodnocení důkazů soudy a takto se nekryjí se žádným v zákoně uvedeným dovolacím důvodem a to ani po stránce obsahové. S ohledem na uvedené, (když dovolací soud konstatuje, že na výzvu soudu dovolatel formální vady dovolání odstranil) potom navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu než je uveden v ustanovení §265b tr. ř.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném hmotně právním posouzení. Zákon tím vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. To znamená, že s poukazem na uvedený dovolací důvod není možné se domáhat přezkoumání skutkových zjištění na nichž je napadené rozhodnutí vybudováno, samozřejmě za předpokladu, že skutková zjištění plynoucí z provedeného dokazování nejsou v extrémním nesouladu s jejich hodnocením. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání jako mimořádném opravném prostředku hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly řádně právně posouzeny, tedy zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. V posuzované věci dovolatele se o takový případ nejedná, když jeho námitky směřují výlučně do oblasti skutkových zjištění, když ten má za to, že provedené dokazování a závěry z něj plynoucí neumožnily soudům dospět k názoru, který posléze v rámci své rozhodovací činnosti vyjádřily. V této souvislosti je na místě připomenout, že soudy vysvětlily proč uvěřily nakonec právě výpovědi poškozeného a nikoliv výpovědím dalších osob a učiněná skutková zjištění tak ve svém souhrnu odpovídají právním závěrům, které soudy také ve svých rozhodnutích vyjádřily. Je na místě shrnout, že dovolací důvod (§265b odst. 1 písm. g/ tr. ř.) je ve skutečnosti dovolatelem spatřován ve vadně zjištěném skutkovém stavu věci, jehož důsledkem mělo být následně vadné hmotně právní posouzení věci. V rámci podaného mimořádného opravného prostředku se tak dovolatel domáhá revize skutkových zjištění učiněných soudem nalézacím a potvrzených soudem odvolacím, kterou však pod tvrzený dovolací důvod podřadit nelze (k tomu i rozhodnutí Ústavního soudu České republiky sp. zn. III.ÚS 732/02, I.ÚS 412/02).
S poukazem na uvedené tak Nejvyššímu soudu nezbylo než podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnout jako dovolání podané z jiného důvodu než z toho, který je vymezen zákonem, přičemž tak učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný
prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 7. dubna 2004
Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Jurka