ECLI:CZ:NS:2004:3.TDO.297.2004.1
sp. zn. 3 Tdo 297/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 21. dubna 2004 dovolání obviněného T. H. Q. ,proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 23. 4. 2003, sp. zn. 4 To 232/2003, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Děčíně pod sp. zn. 4 T 59/2002, a rozhodl takto:
Dovolání T. H. Q. se podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Děčíně ze dne 7. 3. 2003, sp. zn. 4 T 59/2002, byl obviněný T. H. Q. uznán vinným trestným činem porušování autorského práva, práv souvisejících s právem autorským a práv k databázi podle §152 odst. 1 tr. zákona, za který byl odsouzen podle §152 odst. 1 tr. zákona k trestu odnětí svobody v trvání 6 měsíců. Podle §58 odst. 1, §59 odst. 1 tr. zákona byl výkon tohoto trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 18 měsíců. Podle §229 odst.1 tr. řádu byla poškozená firma I. Č. M. f. f. p. P., odkázána se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Podkladem výroku o vině se stalo zjištění soudu prvního stupně, že obviněný společně s H. N. N., ve V., okr. D., dne 3. 10. 2001 v dopoledních hodinách ve stánku na tržnici u benzínového čerpadla V. D. bez souhlasu autorů, výkonných umělců a výrobců zvukových záznamů a bez souhlasu distributorů pro území České republiky nabízeli k prodeji nejméně 238 pirátských kompaktních disků (CD) včetně obalů s nahrávkami zahraniční hudby, které zakoupil H. N. N a tak způsobili držitelům autorských práv zastoupených I. Č. P., škodu nejméně 71.400,- Kč.
Uvedený rozsudek nenabyl bezprostředně právní moci, neboť proti němu podal obviněný T. H. Q. odvolání, kterým se zabýval dne 23. 4. 2003 v neveřejném zasedání Krajský soud v Ústí nad Labem. Ten svým usnesením sp. zn. 4 To 232/2003 odvolání obviněného podle §256 tr. řádu zamítl.
Prostřednictvím svého obhájce podal obviněný proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Děčíně dovolání, z jehož obsahu je zřejmé, že v něm napadá odsuzující rozsudek i usnesení odvolacího soudu v plném rozsahu, přičemž se výslovně odkazuje na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu.
V odůvodnění svého mimořádného prostředku opakuje argumenty uplatněné již ve svém odvolání, tedy že s prodávanými CD neměl nic společného, nebyl jejich vlastníkem, pouze umožnil jejich prodej ve svém stánku. Tvrdí, že jeho obhajoba nebyla provedeným dokazováním vyvrácena a že provedené důkazy netvoří ucelený řetězec. Vyslovuje názor, že o jeho vině existují pochybnosti, které měly být soudem vyloženy v jeho prospěch. V petitu svého dovolání proto navrhuje, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a aby sám ve věci rozhodl tak, že obviněného zprostí obžaloby.
K podanému dovolání se písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství, která konstatuje, že dovolatel uplatnil ve svém mimořádném opravném prostředku výhradně jen takové námitky, které směřují proti hodnocení důkazů a z nich vyvozeným skutkovým zjištěním a že neuplatnil žádnou námitku, která by se týkala právní kvalifikace skutku, který byl zjištěn soudem prvního stupně a z něhož vycházel i soud odvolací. Proto navrhuje, aby podané dovolání bylo odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda jsou v dané věci splněny podmínky přípustnosti podle §265a tr. řádu a shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a), h) tr. řádu, protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, směřuje proti rozsudku, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest a odvolacím soudem byl zamítnut jeho řádný opravný prostředek. Obviněný je rovněž osobou oprávněnou k podání tohoto mimořádného opravného prostředku.
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanoveních §265b tr. řádu, bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (§265i odst. 3 tr. řádu).
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Jak však z odůvodnění dovolání vyplývá, tento důvod dovolatel spatřuje výhradně v nesprávném hodnocení provedených důkazů v rámci skutkového zjištění soudu. Obviněný nevytýká konkrétní pochybení v právním posouzení skutku, tedy nesprávnou právní kvalifikaci již stabilizovaného skutkového základu, nebo jinak vadné hmotně právní posouzení věci, nýbrž prosazuje odlišné hodnocení důkazů, než ke kterému dospěly soudy obou stupňů při zjišťování skutkového stavu. Navíc poukazuje na to, že obhajobě nebylo vyhověno v provedení těch důkazů, které na právní posouzení věci nemohly mít vliv, což konstatoval ve svém rozhodnutí a náležitě vysvětlil již odvolací soud. Tím, že se obviněný cestou dovolání domáhá nepřípustného přezkoumání skutkových zjištění, v podstatě usiluje o navození takové procesní situace, jako by dovolací soud byl soudem třetího stupně.
V této souvislosti je nutno připomenout, že případy, na které dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je nutno důsledně odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Zákon tak v citovaném ustanovení jednoznačně vymezuje předmětný dovolací důvod jako důvod hmotně právní. To znamená, že dovolací soud je povinen vycházet ze skutkového zjištění nalézacího, resp. odvolacího soudu a v návaznosti na tento skutkový stav hodnotit správnost hmotně právního posouzení.
Podle názoru Nejvyššího soudu musí dovolatel na jedné straně v souladu s ustanovením §265f odst. 1 tr. řádu v dovolání formálně odkázat na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. řádu, přičemž však na druhé straně také musí obsah konkrétně uplatněných dovolacích důvodů odpovídat důvodům, předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody uvedené v ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu. V posuzovaném případě použité námitky dovolatele uplatněnému dovolacímu důvodu neodpovídají a nelze tedy míti za to, že je dovolání podáno z důvodů odpovídajících ustanovení §265b tr. řádu.
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. řádu. Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud v projednávaném případě shledal, že dovolání nebylo podáno z důvodů uvedených v zákoně, rozhodl v souladu s výše citovaným ustanovením zákona tak, že se dovolání obviněného T. H. Q. odmítá. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný
prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 21. dubna 2004
Předseda senátu:
Mgr. Josef H e n d r y c h