ECLI:CZ:NS:2004:3.TDO.298.2004.1
sp. zn. 3 Tdo 298/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 19. května 2004 o dovolání podaném M. V., proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové sp. zn. 11 To 571/2003 ze dne 8. 12. 2003, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Trutnově pod sp. zn. 2 T 384/2001, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Trutnově sp. zn. 2 T 384/2001 ze dne 29. 9. 2003 byl M. V. uznán vinným trestnými činy zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle §125 odst. 2 trestního zákona (dále jen tr. zák.) a porušování povinností při správě cizího majetku podle §255 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zák., jichž se dopustil skutky přesně popsanými ve výrokové části citovaného rozsudku. Za uvedené trestné činy mu byl uložen úhrnný trest odnětí svobody, který mu byl podmíněně odložen na zkušební dobu tří roků a poškozený byl se svým nárokem na náhradu škody odkázán na řízení ve věcech občanskoprávních.
O odvolání, které proti tomuto rozsudku podal M. V., rozhodl Krajský soud v Hradci Králové usnesením pod sp. zn. 11 To 571/2003 ze dne 8. 12. 2003, jímž je jako nedůvodné (společně s odvoláním podaným státním zástupcem) podle §256 trestního řádu (dále jen tr. ř.) zamítl.
Proti citovanému usnesení Krajského soudu v Hradci Králové podal M. V. včas, prostřednictvím svého obhájce a za dodržení i dalších zákonem stanovených podmínek dovolání, když dovolací důvod spatřuje v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Zde je na místě uvést, že v dovolání označil dovolatel ustanovení §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., avšak s tím, že „napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku a současně též na nesprávném hmotně právním posouzení“. Z takto určitě uvedeného popisu dovolacího důvodu je pak zjevné, že jde o dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., a proto také dovolací soud jej bez dalšího akceptoval, aniž by se dále zabýval tímto formálním pochybením. V důvodech svého mimořádného opravného prostředku stran trestného činu zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle §125 odst. 2 tr. zák. namítl, že se v této souvislosti nedopustil protiprávního jednání s tím, že důkazy v tomto směru vedené neumožnily soudům učinit spolehlivý závěr o jeho vině. Takto poukázal na rozpory ve svědeckých výpovědí ve věci učiněných a to jak na rozpory mezi výpověďmi jednotlivých svědků, tak i na vnitřní nesoulad ve výpovědi svědka jediného. To s tím,že celou trestní věcí se prolíná obchodní spor se snahou dovolatele zdiskreditovat a odstranit jej z vedení příslušné společnosti. V této souvislosti poukázal i na nepřesvědčivost znaleckého posudku z oboru písmoznalectví a celkově tak vznikly stran jeho viny pochybnosti vážné do té míry, že soud druhého stupně měl „postupovat podle zásady in dubio pro reo“. K trestnému činu porušování povinnosti při správě cizího majetku podle §255 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák. pak namítl, že nedošlo ke způsobení škody, když odvolací soud se zabýval tím, že poplatky za uložení odpadu byly dovolatelem použity k jiném účelu než stanoví zákon. Má za to,že nevznikla žádná škoda (zmenšení majetku poškozeného), ale jde o dluh vůči majetku O. ú. D. B, který se nezaplacením správních poplatků nezmenšil. Vždy šlo o pohledávku, která nadále existuje, lze ji vymáhat žalobou o zaplacení. Uvedl také, že zmíněný obecní úřad tuto svou pohledávku postoupil třetí osobě. Uzavřel takto, že pokud nevznikla škoda, nemůže být naplněna skutková podstata trestného činu podle §255 tr. zák. S poukazem na uvedené pak navrhl, aby „napadené rozhodnutí bylo zrušeno a aby buď bylo ve věci nově rozhodnuto tak, že budu z obžaloby zproštěn, nebo aby věc byla přikázána Krajskému soudu v Hradci Králové, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl“.
K podanému dovolání se písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství v Brně. V něm uvedla, že pokud jde o skutek soudy právně kvalifikovaný jako trestný čin zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle §125 odst. 2 tr. zák. tak dovolatel zpochybnil význam ve věci provedených důkazů s tím, že popírá svou vinu, když v pozadí případu jsou zejména nedobré obchodní vztahy a konkurenční boj. Neuplatnil tedy žádnou námitku, která by se týkala právní kvalifikace skutku, jak k ní dospěly oba soudy. Uplatněné námitky se v tomto směru nevážou ke skutkovému stavu zjištěnému soudy, ale k jinému skutkovému stavu a takto vlastně sledují změnu učiněných skutkových zjištění a teprve v návaznosti na to i změnu právního posouzení. Takto uplatněné námitky však nekorespondují s uplatněným dovolacím důvodem stanoveným v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Za relevantně uplatněné námitky lze považovat ty, které směřují vůči skutku právně kvalifikovanému jako trestný čin porušování povinnosti při správě cizího majetku podle §255 odst. 1, 2 tr. zák., když dovolatel namítl, že chybí zákonný znak způsobení škody, když za škodu nelze považovat dluh resp. pohledávku, která v souvislosti s jeho jednáním vznikla obci D. B. V této souvislosti zdůraznila, že objektem trestného činu podle §255 tr. zák. jsou majetková práva v nejširším smyslu, když předmětem trestně právní ochrany jsou nejen věci, ale též další majetkové hodnoty, přičemž majetkem se rozumí souhrn všech majetkových hodnot, tedy věcí, pohledávek a jiných práv a penězi ocenitelných jiných hodnot. Škodou jsou tedy i pohledávky, ať již ze závazkových právních vztahů nebo (jak je tomu i v předmětné věci), pohledávky vzniklé ze zákona. V tomto smyslu tedy i peníze uložené na bankovním účtu, které nebyly oprávněnému vyplaceny. Výklad pojmu vzniku škody tak v dané věci soudy vyložily v souladu se zákonem a jednání dovolatele tak mělo za následek způsobení škody z hlediska skutkové podstaty trestného činu porušování povinnosti při správě cizího majetku podle §255 tr. zák. To proto, že dovolatel, jako provozovatel skládky, neodvedl vybrané poplatky jejich příjemci, jak mu ukládá §30 odst. 2 zákona č. 125/1997 Sb., o odpadech, a to v souladu s ustanovením §1 odst. 2 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění novel, když poplatky takto představují pohledávku oprávněných osob a jako takové jsou součástí jejich majetku. S ohledem na uvedené proto navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Dovolání je tak určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva a nezabývá se tak případnými námitkami procesního charakteru. Východiskem pro do úvahy přicházející existenci označeného dovolacího důvodu jsou především skutková zjištění popsaná v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, případně i další, soudy zjištěné okolnosti relevantní z hledisek norem hmotného práva. Jestliže dovolatel v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v souvislosti s trestným činem zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle §125 odst. 2 tr. zák. poukazuje na to, že nebyly řádně vyhodnoceny všechny důkazy potřebné k náležitému objasnění věci, přičemž polemizuje se skutkovými úvahami a závěry soudů, jde o námitky, které vzhledem k výše uvedeným skutečnostem pod uvedený dovolací důvod podřadit nelze. Pokud by tedy dovolání bylo podáno jen z těchto důvodů, bylo by nutné je odmítnout podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. s tím, že bylo podáno z jiného důvodu než je uveden v ustanovení §265b tr. ř.
Část dovolacích námitek však směřuje i do právního posouzení skutku ve kterém je soudy spatřován trestný čin porušování povinnosti při správě cizího majetku podle §255 tr. zák., když dovolatel vyjádřil názor, že předmětný skutek neměl být posouzen jako trestný čin, neboť chybí zákonný znak, kterým je způsobení škody, když takto za škodu nelze považovat dluh, případně pohledávku, která v souvislosti s jeho jednáním vznikla dalšímu subjektu. Tyto námitky týkající se správnosti aplikace hmotného práva je třeba považovat z hlediska uplatněného dovolacího důvodu za relevantní, současně však podle přesvědčení dovolacího soudu za zjevně neopodstatněné. Objektem trestného činu podle §255 tr. zák. je cizí majetek, kdy oproti jiným majetkovým trestným činům jsou předmětem jeho ochrany i další majetkové hodnoty (kromě věcí), a to také pohledávky nebo jiná práva a penězi ocenitelné jiné hodnoty. Tak tomu bylo i v posuzované věci, kdy škodou jsou i pohledávky, v daném případě vzniklé ze zákona a povahu pohledávky mají i peníze nejen jako takové, ale i ty, které jsou uloženy na bankovním účtu a které nebyly oprávněnému v souladu s příslušným zákonem vyplaceny. V posuzované věci je tímto zákonem zákon č. 125/1997 Sb., o odpadech, když povinnost odvést vybrané poplatky byla dovolateli, jako provozovateli skládky na adresu jejich příjemci stanovena v §30 odst. 2 citovaného zákona, a to v souladu s ustanovením §1 odst. 2 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění novel. V daném případě tak nepochybně jde o pohledávku oprávněného subjektu (obec D. B.), která je součástí jeho majetku.
S poukazem na uvedené tak Nejvyššímu soud České republiky nezbylo, než podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnout jako zjevně neopodstatněné, přičemž tak učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný
prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 19. května 2004
Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Jurka