ECLI:CZ:NS:2004:3.TDO.300.2004.1
sp. zn. 3 Tdo 300/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 1. dubna 2004 o dovolání, podaném obviněným M. V. ,proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 13. 11. 2002, sp. zn. 6 To 323/2002, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Opavě pod sp. zn. 4 T 151/99, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Opavě ze dne 28. 2. 2002, sp. zn. 4 T 151/99, byl obviněný M. V. uznán vinným trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák., který po skutkové stránce spočíval v tom, že „dne 10. 9. 1998 v O. jako jednatel společnosti S. N., spol. s. r. o. O., aby docílil splnění dodávky zboží ve fakturační ceně Kč 221.037,--, objednaného touto společností u společnosti T. L. C., spol. s r.o. P., podmíněné úhradou fakturované částky předem, odeslal na adresu zmíněného dodavatele potvrzení Č. o. b., a. s. pobočky O. z téhož dne, že u ní společnost S. N., s.r.o. O. podala příkaz k úhradě stejné částky ve prospěch účtu společnosti T. L., s.r.o. P., jehož krytí je zajištěno, aniž však ve skutečnosti za ono zboží hodlal zaplatit, když pak společnost T. L., s.r.o. P. na podkladě dotčeného potvrzení zboží vydala, příkaz k jeho úhradě v její prospěch zrušil, nezaplatil jí ani dodatečně a způsobil tak na jejím majetku škodu ve výši Kč 221.037,-“ Za tento trestný čin byl obviněnému podle §250 odst. 2 tr. zák. uložen trest odnětí svobody v trvání osmnácti měsíců, jehož výkon mu byl podle §58 odst. 1 tr. zák. a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou let. O uplatněném nároku poškozeného na náhradu škody soud rozhodl tak, že obviněný je podle §228 odst. 1 tr. ř. povinen zaplatit společnosti T. L. s.r.o. se sídlem P. náhradu škody ve výši 221.037,- Kč s úrokem 13 % počínaje dnem 28. 5. 1998.
Předmětný rozsudek napadl obviněný odvoláním, o němž ve druhém stupni rozhodl Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 13. 11. 2002, sp. zn. 6 To 323/2002, jímž podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. zrušil v napadeném rozsudku celý výrok o trestu. Za podmínek §259 odst. 3 tr. ř. pak sám ve věci rozhodl tak, že podle §250 odst. 2 tr. zák. se obviněný odsuzuje k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku. Podle §58 odst. 1 tr. zák., §59 odst. 1 tr. zák. mu výkon tohoto trestu podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání osmnácti měsíců. V ostatních výrocích zůstal napadený rozsudek nezměněn. Rozsudek odvolacího soudu a v nezrušené části rozsudek soudu prvního stupně nabyly právní moci dne 13. 11. 2002 (§139 odst. 1 písm. a/ tr. ř.).
Proti shora citovanému rozsudku odvolacího soudu podal obviněný M. V. prostřednictvím svého obhájce ve lhůtě uvedené v ustanovení §265e odst. 1 tr. ř. dovolání, a to do všech jeho výroků, přičemž uplatněnými dovolacími důvody byly důvody uvedené v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) a k) tr. ř.
V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku dovolatel uvedl, že z popisu skutku v odsuzujícím rozsudku soudu prvního stupně není jednoznačně zřejmé, v čem měl spočívat jeho úmysl se ke škodě cizího majetku obohatit, ani skutečnost, že inkriminovaným jednáním obohatil sebe, jak je uvedeno v právní větě výroku rozsudku. V uvedené souvislosti poukázal dovolatel na to, že jednal za právnickou osobu (S. N. spol. s.r.o.), což znamená, že pokud vůbec došlo k obohacení, stalo se tak nikoli v jeho prospěch. V uvedené skutečnosti podle jeho názoru spočívá (ve smyslu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g/ tr. ř.) nesprávné právní posouzení skutku soudy obou stupňů. Dovolatel k uplatněnému důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. dále namítl, že neúplnost výroku o náhradě škody z rozsudku soudu prvního stupně ve znění dovoláním napadeného rozsudku odvolacího soudu je nutno spatřovat v tom, že v předmětném výroku není uveden přesný název poškozené společnosti. Správně má být totiž uvedeno T. L. C., s. r. o. a nikoli pouze T. L., s.r.o.
S ohledem na výše uvedené skutečnosti obviněný v petitu dovolání navrhl, aby dovolací soud „napadený rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 13. 11. 2002, sp. zn. 6 To 323/2002, zrušil a věc vrátil tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí,“
K dovolání obviněného se za podmínek §265h odst. 2 tr. ř. vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“) a uvedla, že zpochybnění právní kvalifikace posuzovaného skutku je podřaditelné pod dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Podle názoru státní zástupkyně lze však ze skutkových zjištění soudu (učiněných na podkladě vyhodnocení provedených důkazů), popsaných jak ve skutkové větě rozsudku soudu prvního stupně, tak v odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů, dovodit, že obviněný (dovolatel) jednal v úmyslu za zboží nezaplatit, což neučinil ani dodatečně a poškozenému způsobil škodu ve výši 221.037,- Kč. Právní posouzení stíhaného skutku proto podle státní zástupkyně odpovídalo všem zákonným znakům skutkové podstaty trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák. K námitce dovolatele týkající se neúplnosti výroku o náhradě škody se státní zástupkyně omezila na konstatování, že napadený výrok není ve smyslu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. neúplný. Navrhla proto, aby dovolací soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné odmítl. Pro případ, že by dovolací soud dospěl k závěru, že je na místě rozhodnout jiným způsobem, než je specifikován v ustanovení §265r odst. 1 písm. a) nebo b) tr. ř., vyslovila státní zástupkyně souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání.
Obviněný M. V. je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká. Dovolání současně splňuje náležitosti předpokládané v ustanovení §265d odst. 2 věta první tr. ř. a §265f odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. ř. a shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř., protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé a směřuje proti rozsudku, jímž byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Soudy zjištěný skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Dovolací soud přitom musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav. Východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. proto bude především popis skutku obsažený v příslušném výroku napadeného rozhodnutí ve věci samé, popř. i další okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (především trestního, ale i jiných právních odvětví).
S přihlédnutím ke skutečnostem rozvedeným v předcházejícím odstavci lze mít za to, že dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. byl dovolatelem uplatněn právně relevantně. Při posuzování opodstatněnosti podaného dovolání pak Nejvyšší soud dospěl k následujícím závěrům:
Trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák. se dopustí pachatel, který ke škodě cizího majetku sebe nebo jiného obohatí tím, že uvede někoho v omyl, využije něčího omylu nebo zamlčí podstatné skutečnosti, a způsobí tak na cizím majetku škodu nikoli malou (tj. podle §89 odst. 11 tr. zák. škodu ve výši nejméně 25 000 Kč). Jde o trestný čin úmyslný (§3 odst. 3, §4 tr. zák.), přičemž podvodný úmysl zde musí být již v době jednání pachatele. K námitkám dovolatele je v obecné rovině především třeba poznamenat, že k dokonání trestného činu podvodu podle §250 tr. zák. nestačí samotné podvodné jednání (v některé z výše uvedených forem). Je současně nezbytné, aby v důsledku takového jednání byl buď pachatel nebo někdo jiný obohacen. Zákonný znak „sebe nebo jiného obohatí“ je naplněn tehdy, dojde-li k neoprávněnému rozmnožení (rozšířením, popř. ušetřením) majetku pachatele nebo někoho jiného; ostatními (jinými) přitom mohou být nejen fyzické, ale i právnické osoby (srov. R č.5/02-I Sb. rozh. tr.).
Skutkový stav věci zjištěný po vyhodnocení provedených důkazů, jenž byl formulován (popsán) ve výrokové části rozsudku soudu prvního stupně a rozveden též v jeho odůvodnění (str. 4, první odstavec shora), obsahuje (podle shora konstatovaných kritérií) všechny základní skutkové okolnosti, jež ve svém souhrnu tvoří zákonné znaky skutkové podstaty trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák. V popisu skutku je v rozsahu předpokládaném v ustanovení §120 odst. 3 tr. ř. uvedeno, v čem mělo spočívat konkrétní podvodné jednání dovolatele (uvedení někoho v omyl), vůči jakému subjektu směřovalo, jakým způsobem mělo dojít k obohacení dovolatele, který subjekt poškodil i jaká byla výše škody způsobené na cizím majetku. Z popisu skutku ve výroku rozsudku a ze skutečností shrnutých na str. 4 rozsudku rovněž vyplývá, že zjištěné skutkové okolnosti umožňují závěr o zavinění obviněného (dovolatele) ve formě přímého úmyslu (§4 písm. a/ tr. zák.), jakož i o příčinném vztahu mezi jeho jednáním a způsobeným následkem. Nelze proto přisvědčit námitkám dovolatele, že předmětný skutek postrádá náležitosti vztahující se k některým znakům objektivní a subjektivní stránky trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák., jímž byl dovolatel uznán vinným. Z odůvodnění napadeného rozsudku odvolacího soudu je zřejmé, že skutkové a z nich vyplývající právní závěry soudu prvního stupně považoval za správné a plně se s nimi ztotožnil. Rozhodnutím soudů obou stupňů lze ovšem vytknout, že v jejich odůvodnění v části, ve které posuzovaly prokázané skutečnosti podle příslušných ustanovení zákona, nebylo podrobněji rozvedeno (srov. ustanovení §125 odst. 1 tr. ř.) jakými úvahami se ve svých závěrech řídily, zejména v tom směru, že došlo k obohacení obviněného (str. 4 rozsudku soudu prvního stupně) a nikoliv např. společnosti S. N., spol. s. r. o., jejímž byl v inkriminovanou dobu jednatelem. Tento formální nedostatek však s ohledem na ostatní výše zmiňované skutečnosti nemohl mít žádný vliv na soudy užitou právní kvalifikaci skutku jako trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák.
Za konstatovaného stavu dospěl Nejvyšší soud k závěru, že napadený rozsudek Krajského soudu v Ostravě ani jím přezkoumávaný rozsudek soudu prvního stupně nebyly zatíženy hmotně právními vadami, s nimiž dovolatel s ohledem na ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. spojoval nesprávné hmotně právní posouzení předmětného skutku. Podané dovolání proto nebylo z hlediska shora uvedeného uplatněného dovolacího důvodu shledáno v žádném směru opodstatněným.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř., je dán v případech, kdy v rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný. Neúplnost výroku ve smyslu citovaného ustanovení zákona znamená, že určitý výrok sice byl učiněn, ale nemá všechny náležitosti tohoto výroku jako celku. V posuzovaném případě však žádná náležitost výroku o náhradě škody nechybí, neboť soud uvedl název poškozeného subjektu a vyslovil, že obviněný je ve smyslu §228 odst. 1 tr. ř. povinen nahradit poškozenému způsobenou majetkovou škodu. Dovolací důvod tak směřuje nikoliv do namítané neúplnosti výroku, nýbrž do vady výroku, jež měla spočívat v tom, že poškozený v napadeném výroku sice označen byl, avšak nesprávně. Taková vada může podle okolností být důsledkem chybného skutkového zjištění, popř. i nesprávného hmotně právního názoru (tzv. jiné nesprávné hmotně právní posouzení), nečiní však výrok neúplným. Námitky dovolatele proto pod dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. k) tr. ř podřadit nelze, byť se o toto ustanovení zákona formálně opírá. K tomu je třeba připomenout, že dovolatel je v souladu s §265f odst. 1 tr. ř. na jedné straně povinen odkázat v dovolání jednak na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) – l) tr. ř., přičemž na straně druhé musí obsah konkrétně uplatněných dovolacích důvodů odpovídat důvodům předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody podle §265b odst. 1 tr. ř. a je nutno je odmítnout podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. jako dovolání podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné. S ohledem na výše konstatované důvody proto Nejvyšší soud dovolání obviněného (uplatněné vzhledem k §265b odst. 1 písm. g/ tr. ř. relevantně) v souladu s citovaným ustanovením zákona odmítl, přičemž toto své rozhodnutí učinil za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 1. dubna 2004
Předseda senátu :
JUDr. Eduard Teschler