Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 28.04.2004, sp. zn. 3 Tdo 306/2004 [ usnesení / výz-X ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2004:3.TDO.306.2004.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2004:3.TDO.306.2004.1
sp. zn. 3 Tdo 306/2004 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 28. dubna 2004 o dovolání podaném M. C., nyní ve výkonu trestu odnětí svobody ve věznici J., proti usnesení Krajského soudu v Praze sp. zn. 9 To 388/2003 ze dne 31. 10. 2003, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Kolíně pod sp. zn. 3 T 52/2003, takto: Podle §265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání odmítá . Odůvodnění: Rozsudkem Okresního soudu v Kolíně sp. zn. 3 T 52/2003 ze dne 25. 9. 2003 byl dovolatel uznán vinným dvojnásobným trestným činem podvodu podle §250 odst. 1 trestního zákona (dále jen tr. zák.) a trestným činem loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák., a to jako zvlášť nebezpečný recidivista podle §41 odst. 1 tr. zák. pro skutky ve výrokové části citovaného rozsudku přesně popsané. Za uvedené trestné činy byl odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody a pro výkon takto uloženého trestu byl zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou a soud také rozhodl o náhradě škody. O odvolání, které ve věci podal jak dovolatel, tak i státní zástupkyně,která své odvolání směrovala v neprospěch dovolatele, a to pouze do výroku o uloženém trestu, rozhodl Krajský soud v Praze usnesením sp. zn. 9 To 388/2003 ze dne 31. 10. 2003 a to tak, že podle §256 trestního řádu (dále jen tr. ř.) odvolání státní zástupkyně i dovolatele zamítl. M. C. poté, jako osoba oprávněná, včas a prostřednictvím svého obhájce, jakož i za splnění všech dalších, pro podání dovolání zákonem vyžadovaných náležitostí, podal dovolání proti uvedeném usnesení Krajského soudu v Praze (dovolatelem nesprávně označeného jako rozsudek), když za dovolací důvod označil ten, který je obsažen v ustanovení §265b odst. 1 písm. a), g), l) tr. ř. V důvodech svého dovolání z hlediska ustanovení §265b odst. 1 písm. a) tr. ř., že soud prvního stupně v jeho věci rozhodoval v nesprávném složení s tím, že hlavní líčení v jeho věci bylo zahájeno v jiném složení senátu než ve kterém bylo hlavní líčení ukončeno. V této skutečnosti dovolatel spatřuje porušení jeho práva na zákonného soudce plynoucí z čl. 38 Listiny základních práv a svobod a to bez ohledu na to, v jaké fázi řízení vedeného proti němu před soudem bylo či nebylo vedeno dokazování. K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. potom dovolatel uvedl, že oba soudy nesprávně posoudily skutek pod bodem ad 2) – trestný čin loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák., když vycházely z nesprávně zjištěného skutkového stavu a neměly tak pro závěr o vině dovolatele dostatek podkladů. V tomto směru namítl neprovedení rekognice a nevyslechnutí některých svědků, jejichž výslech v řízení, zejména před soudem prvního stupně, navrhoval. Uvedené námitky uplatnil již v odvolacím řízení, avšak ani odvolací soud na ně v potřebné míře nereagoval a pouze poukázal na logiku závěrů, ke kterým dospěl soud prvního stupně. S ohledem na uvedené proto navrhl, aby dovolací soud obě citovaná rozhodnutí zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí. K podanému dovolání se písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství České republiky s tím, že k uplatněnému dovolacímu důvodu podle §256b odst. 1 písm. a) tr. ř. uvedla, že námitku uplatněnou v tomto směru je na místě odmítnout jako zjevně neopodstatněnou, neboť z protokolu o hlavním líčení ze dne 14. 5. 2003 je zřejmé, že soud nekonal žádné dokazování a pouze odložil hlavní líčení. V dalším hlavním líčení, které bylo konáno dne 25. 9. 2003 byla přednesena obžaloba, vedeno dokazování a vynesen rozsudek, a to vše za stálé přítomnosti přesně označených soudců senátu, který věc dovolatele projednal. K dovolacímu důvodu uplatněného podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. potom státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství České republiky uvedla, že v tomto směru bylo dovolání podáno ve skutečnosti z jiného důvodu než je uveden v §265b tr. ř., když v posuzovaném případě dovolatel uplatnil v celém rozsahu výhradně jenom takové námitky, které směřují proti tomu, jak soudy hodnotily důkazy a jaká skutková zjištění z nich vyvodily. Uplatněná námitka tak není vázána ke skutkovému stavu zjištěného soudem, ale k jinému skutkovému stavu v tom smyslu, že se dovolatel označeného skutku nedopustil a v návaznosti na toto tvrzení měl být právně posouzen jinak. Uplatněný dovolací důvod tak dovolatel pouze formálně deklaroval s námitkami, které ho obsahově nenaplňují. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. v jeho druhé alternativě pak rovněž není dán, neboť citované námitky byly posouzeny jednak jako zjevně neopodstatněné a jednak jako takové, které nejsou způsobilé naplnit zvolený dovolací důvod. Vzhledem k uvedenému proto navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky takto podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. Na tomto místě je nutné připomenout, že dovolání jako mimořádný opravný prostředek lze podat výlučně z důvodů uvedených v §265b tr. ř. a tedy je nezbytné posoudit, zda uplatněný dovolací důvod i v dané věci je tím, který lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí. Důvod dovolání vymezený ustanovením §265b odst. 1 písm. a) tr. ř. je dán v případech, kdy ve věci rozhodl věcně nepříslušný soud, nebo soud, který nebyl náležitě obsazen, ledaže místo samosoudce rozhodoval senát nebo rozhodl soud vyššího stupně. V dané věci se tak nestalo, neboť hlavní líčení konané dne 25. 9. 2003 bylo konáno od počátku po přednesení obžaloby, prováděného dokazování až po skončení věci vynesením rozsudku za stejného složení senátu (osob soudců), který ve věci rozhodoval. Na této skutečnosti nic nemění ani to, že projednání věci dovolatele bylo opakovaně odročováno z různých důvodů za přítomnosti jiných soudců přísedících, aniž by bylo věcně projednáno, když dovolatel ani nenamítal nesprávné složení senátu v řízení před soudem prvního stupně, stejně jako případné nesprávné přidělení jednotlivých soudců přísedících k senátu soudu prvního stupně, který ve věci jednal a rozhodl. Uvedený postup soudu prvního stupně tak byl v souladu se zákonem a odpovídá i předloženému rozvrhu práce Okresního soudu v Kolíně na rok 2003 přijatého pod Spr 1700/2002. Za daných okolností je takto uplatněný dovolací důvod zjevně neopodstatněný s tím,že nelze konstatovat porušení zásady zákonného soudce tak, jak plyne z poukazu na čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Nelze než uzavřít, že věc dovolatele byla projednána ve stálém složení senátu určeného podle příslušného rozvrhu práce. Důvod dovolání vymezený ustanovením §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání skutkových zjištění, pokud tato nejsou do té míry neúplná či nedostačující k tomu, aby vůbec soudy mohly dospět k závěru, zda a o který trestný čin se jedná a to ani za použití všech rozumných interpretačních pravidel. O takový případ se však v posuzované věci nejedná, když provedené dokazování a skutková zjištění z něj vzešlá, umožnila soudům rozhodnout. Za těchto okolností nutno zdůraznit, že skutkový stav byl při rozhodování hodnocen pouze z hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Za dané situace se tak nelze domáhat s poukazem na označený dovolací důvod přezkoumání skutkových zjištění, na kterých je napadené rozhodnutí vybudováno. Dovolatel namítl neprovedení rekognice a také to, že v jeho věci nebyli slyšeni svědci, jejichž výslech navrhoval. Jeho námitky reflektoval zejména i odvolací soud, který přiléhavým způsobem vysvětlil proč a z jakých důvodů návrhy dovolatele odmítl. Nelze než uzavřít, že námitky uplatněné dovolatelem v tomto směru sledují změnu skutkových zjištění a v konečném důsledku tak nekorespondují s uplatněným dovolacím důvodem obsaženým v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Dovolací důvod uplatněný podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. není dán také, neboť citované námitky byly shledány jednak jako zjevně neopodstatněné a jednak jako takové, které nejsou způsobilé naplnit zvolený dovolací důvod. S poukazem na uvedené tak Nejvyššímu soud České republiky nezbylo než podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné odmítnout. Za podmínek stanovených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání. Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr .ř.). V Brně dne 28. dubna 2004 Předseda senátu: JUDr. Vladimír Jurka

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:04/28/2004
Spisová značka:3 Tdo 306/2004
ECLI:ECLI:CZ:NS:2004:3.TDO.306.2004.1
Typ rozhodnutí:Usnesení
Kategorie rozhodnutí:
Staženo pro jurilogie.cz:2016-03-20