ECLI:CZ:NS:2004:3.TDO.318.2004.1
sp. zn. 3 Tdo 318/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 7. dubna 2004 o dovolání podaném J. Ž., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočka Olomouc, sp. zn. 2 To 484/2003 ze dne 28. 8. 2003, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Přerově pod sp. zn. 2 T 148/2000, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) trestního řádu se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Přerově sp. zn. 2 T 148/2000 ze dne 10. 4. 2003 byl dovolatel uznán vinným trestným činem krádeže podle §247 odst. 1, 2 trestního zákona (dále jen tr. zák.), když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za uvedený trestný čin byl odsouzen k souhrnném trestu odnětí svobody, který mu byl podmíněně odložen a dále k peněžitému trestu a bylo též rozhodnuto o náhradě škody.
V předmětné věci podal J. Ž. odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Ostravě, pobočka Olomouc usnesením sp. zn. 2 To 484/2003 ze dne 28. 8. 2003 tak, že je jako nedůvodné podle §256 trestního řádu (dále jen tr. ř.) zamítl.
J. Ž. poté, jako osoba oprávněná, včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění všech dalších, pro podání dovolání zákonem vyžadovaných náležitostí, podal dovolání směřující proti uvedenému rozhodnutí soudu druhého stupně, když za dovolací důvod označil ten, který je obsažen v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku uvedl, že dle jeho názoru provedenými důkazy nebylo v řízení před soudy prokázáno, že by spáchal skutky, ze kterých byl obžalován, když zejména jím uvedené svědecké výpovědi byly vyhodnoceny v jeho neprospěch a soud nepřihlédl k individualizaci déle trvajících obchodně závazkových vztahů, které dovolatel měl v minulosti v souvislosti s prodejem dřevní hmoty. Navrhl, aby „ve smyslu ustanovení §265k odst. 1 tr. ř. bylo napadené rozhodnutí v celém svém obsahu zrušeno z důvodu uvedeného v ust. §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.“.
K podanému dovolání se písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství s tím, že dovolatel přes uplatněný dovolací důvod ve skutečnosti namítá toliko nesprávné hodnocení provedených důkazů, popírá svou vinu, své námitky směruje proti skutkovým zjištěním soudů, usiluje o jejich změnu a až v důsledku těchto změn o možné jiné právní posouzení předmětného skutku. Dodala ostatně, že podle jejího názoru popis skutku, ze kterého soudy v předmětné věci vycházely, odpovídá jimi užité právní kvalifikaci. Za těchto okolností proto navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) takto podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu než je uveden v ustanovení §265b tr. ř.
Na tomto místě je nutné připomenout, že dovolání jako mimořádný opravný prostředek lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., a tedy je nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je tím, který je možné považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí. Důvod dovolání vymezený ustanovením §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání skutkových zjištění, pokud tato nejsou v extrémním nesouladu s právními závěry přijatými při jejich hodnocení. Skutkový stav je takto při rozhodování hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Za dané situace se tak nelze s poukazem na označený dovolací důvod domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na kterých je napadené rozhodnutí vybudováno.
Z hlediska popisu všech tří skutků (pokračující trestný čin krádeže podle §247 odst. 1, 2 tr. zák) obsažených v příslušném výroku rozsudku soudu prvního stupně dovolatel namítl nesprávné hodnocení jím označených svědeckých výpovědí, jejichž obsah soudy vyhodnotily v jeho neprospěch. Z této skutečnosti potom dovozuje svou nevinu s tím, že provedeným dokazováním nebylo nijak prokázáno, že spáchal skutky, kterými byl soudy posléze shledán vinným. Bez ohledu na absenci bližší argumentace samotných důvodů v dovolání obsažených, je potřebné zdůraznit, že zejména odvolací soud ve svém rozhodnutí vysvětlil z jakých důkazů ve věci provedených vycházel a poukázal v rámci trestné činnosti dovolatele (spáchané společně s dalším odsouzeným) na jeho aktivismus, když tvrzení spoluodsouzeného o tom, že byl vlastníkem lesa (a tedy dřeva z něj pocházejícího) a že této skutečnosti dovolatel bezvýhradně uvěřil, bylo i s ohledem na dlouholetou vzájemnou známost obou a osobu spoluodsouzeného, zjevně nereálné. Tato skutečnost je v projednávané věci zřejmá a plyne i z důvodů napadeného rozhodnutí.
S poukazem na uvedené tak Nejvyššímu soudu nezbylo než podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnout jako dovolání podané z jiného důvodu než je uveden v §265b tr. ř. Za podmínek stanovených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný
prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 7. dubna 2004
Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Jurka