ECLI:CZ:NS:2004:3.TDO.344.2004.1
sp. zn. 3 Tdo 344/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 14. dubna 2004 o dovolání podaném M. H. , nyní ve výkonu trestu ve věznici H. S., proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě sp. zn. 4 To 441/2003 ze dne 2. 9. 2003 jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Novém Jičíně pod sp. zn. 20 T 51/2000, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Novém Jičíně sp. zn. 20 T 51/2000 ze dne 26. 2. 2003 byl M. H. uznán vinným pokusem k trestnému činu krádeže podle §8 odst. 1 k §247 odst. 1 písm. b), e) trestního zákona (dále jen tr. zák.), trestným činem krádeže dílem dokonaným, dílem nedokonaným podle §8 odst. 1 k §247 odst. 1 písm. a), b), e), §247 odst. 1 písm. a), b), e) tr. zák., trestným činem porušování domovní svobody podle §238 odst. 1, 2 tr. zák. a v bodě ad 3) citovaného rozsudku trestným činem ublížení na zdraví podle §222 odst. 1 tr. zák. Za uvedené trestné činy resp. pokusu k nim mu byl uložen podle §222 odst. 1 tr. zák. za použití §35 odst. 2 tr. zák. souhrnný trest odnětí svobody v trvání pěti roků, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou a bylo rozhodnuto o nároku na náhradu škody.
O odvolání, které obviněný proti tomuto rozsudku podal, rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Ostravě rozsudkem sp. zn. 4 To 441/2003 ze dne 2. 9. 2003, jímž z podnětu odvolání obviněného podle §258 odst. 1 písm. b), odst. 2 trestního řádu (dále jen tr. ř.) napadený rozsudek zrušil ve výroku o vině v bodech 1) – 2), kde byl uznán vinným trestným činem krádeže dílem dokonaným a dílem nedokonaným podle §247 odst. 1 písm. a), b), e), §8 odst. 1 k §247 odst. 1 písm. a), b), e) tr. zák. a trestným činem porušování domovní svobody podle §238 odst. 1, 2 tr. zák. a v bodě 3) výroku o vině, kde byl uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví podle §222 odst. 1 tr. zák. Dále napadený rozsudek zrušil v celém výroku o trestu a ve výroku o náhradě škody. Podle §259 odst. 3 tr. ř. pak odvolací soud sám ve věci nově rozsudkem rozhodl, že se obviněný M. H. uznává vinným ad 1) trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. e) tr. zák., ad 2) trestným činem porušování domovní svobody podle §238 odst. 1, 2 tr. zák. a ad 3) pokusem k trestnému činu ublížení na zdraví podle §8 odst. 1 k §222 odst. 1 tr. zák., jehož se dopustil skutkem spočívajícím v tom, že „dne 3. 9. 1999 v 15,30 hod. ve F. p. R., okres N. J., po předchozí rozepři fyzicky napadl J. H. tak, že ji kopl do obličeje, povalil na postel a škrtil, čímž jí způsobil zranění, a to zlomeniny spodiny levé očnice a zlomeninu nosních kůstek s dobou léčení 6 týdnů, přičemž uvedeným jednáním mohl poškozené způsobit vznik daleko závažnějšího zranění“. Podle §222 odst. 1 tr. zák. za použití §35 odst. 2 tr. zák. byl obviněný odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání čtyř roků pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Ve výroku o vině pokusem trestného činu krádeže podle §8 odst. 1 k §247 odst. 1 písm. b), e) tr. zák. ponechal napadený rozsudek nezměněn.
Proti shora citovanému rozsudku odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce, včas a za dodržení i dalších zákonem stanovených podmínek dovolání, jímž předmětný rozsudek napadl ve výroku o vině, a to pokusem k trestnému činu ublížení na zdraví podle §8 odst. 1 k §222 odst. 1 tr. zák. /bod ad 3) citovaného rozsudku/ a ve výroku o trestu. Za dovolací důvody označil ty, které jsou uvedeny v ustanovení §265b odst. 1 písm. h), g) tr. ř. V důvodech svého mimořádného opravného prostředku dovolatel poukázal v souvislosti s pokusem k trestném činu ublížení na zdraví dle §8 odst. 1 k §222 odst. 1 tr. zák., kterým byl odvolacím soudem shledán vinným na to, že poškozená o svém zranění (jeho vzniku) vypovídala pouze před ošetřující lékařkou MUDr. S. v době, kdy nebyla z procesního hlediska řádně poučena a později v rámci probíhajícího trestního řízení vedeného i v této souvislosti proti obviněnému, využila svého práva a k věci již nevypovídala. Později zaslala dopis, který je obsahem trestního spisu, ve kterém vysvětlila vznik svého zranění a důvody, které ji vedly k tomu, že za původce svého zranění označila právě obviněného. Dovolatel poukázal i na písemné vyhotovení znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví úrazové chirurgie, ve kterém znalec (stejně jako ve své výpovědi před soudem) uvedl, že nejpravděpodobnějším mechanismem vzniku zranění poškozené byl buď opakovaný úder pěstí nebo kopnutí do levé poloviny obličeje poškozené a rovněž úder tupým předmětem. Poškozená se pro svá zranění v podstatě neléčila, pokud by tak učinila, tak doba jejího léčení by při nekomplikovaném průběhu zranění činila šest týdnů. Poškozená byla slyšena i v řízení před soudem, kde uvedla, že ve skutečnosti došlo k jejímu zranění tak, že upadla před vchodovými dveřmi azylového domu a ze žárlivosti, vzteku a v důsledku své tehdejší podnapilosti uvedla ošetřující lékařce, že zranění jí způsobil dovolatel a to způsobem, který lékařce popsala. K této skutečnosti však nebyl uvedený soudní znalec vyslechnut a ani jím nebyl doplněn písemně vyhotovený znalecký posudek. Poukázal dále na to, že soudní znalec z oboru zdravotnictví, odvětví úrazová chirurgie uvedl, že pokud by se poškozená léčila adekvátně utrpěnému zranění, pak doba léčení by při nekomplikovaném průběhu trvala šest týdnů, kdy poškozená byla schopna plnit úkoly osobní hygieny a běžné sebeobsluhy a nebyla odkázána na pomoc další osoby. V této souvislosti poukázal na ustanovení §89 odst. 7 písm. ch) tr. zák., podle kterého je považováno za vážnou poruchu zdraví nebo vážné onemocnění takové, které by omezovalo způsob života poškozeného nejméně po dobu šesti týdnů, když v dané věci takto předpokládaný následek nenastal. V popisu skutku napadeného rozsudku potom odvolací soud (stejně jako soud prvního stupně) nekonstatuje, že by jednal v úmyslu způsobit jinému těžkou újmu na zdraví. Alternativně potom uvedl, že pokud by dovolací soud dospěl k závěru, že provedeným dokazováním byl skutkový stav spolehlivě zjištěn, měl podle názoru dovolatele užít přiléhavé právní kvalifikace jednání dovolatele v uvedeném směru a měl být uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví podle §221 odst. 1 tr. zák. V takovém případě mu měl být uložen trest podle §238 odst. 2 tr. zák., když soudem uložený trest za dané situace neodpovídá zákonným kriteriím, když byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, protože byl uložen takto trest mimo zákonem stanovenou trestní sazbu. Navrhl proto, aby „Nejvyšší soud ČR podle §265k odst. 1 tr. ř. dovoláním napadené rozhodnutí v celém rozsahu zrušil a po jeho zrušení věc podle §265l odst. 1 tr. ř. přikázal k novému projednání a rozhodnutí“.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen státní zástupce) v písemném vyjádření k podanému dovolání uvedl, že dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je uplatněn mylně, když vychází z předpokladu, že dovolatel měl být uznán vinným toliko trestným činem ublížení na zdraví podle §221 odst. 1 tr. zák. a že tedy za tohoto předpokladu by uložený trest převyšoval zákonnou trestní sazbu citovaného trestného činu. S ohledem na soudem skutečně užitou právní kvalifikaci skutku je podané dovolání v tomto směru zcela neopodstatněné. Dále státní zástupce uvedl, že co do rozsahu dovolacího důvodu uplatněného podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. se s dovoláním shodl. To proto, že ze skutkové věty výroku o vině napadeného rozsudku vyplývá, že zranění v něm uvedená odpovídají ublížení na zdraví ve smyslu §221 odst. 1 tr. zák. a to i přesto, že v závěrečné části zmíněné skutkové věty je napsáno, že „…uvedeným jednáním mohl poškozené způsobit vznik daleko závažnějšího poranění“, když toto možné zranění již není nijak specifikováno a z ničeho (tedy ani odůvodnění napadeného rozsudku) nelze dovodit, že by mohlo být těžkou újmou na zdraví ve smyslu §222 odst. 1 tr. zák. a příslušná právní věta tak není se skutkovou větou v souladu. Navrhl proto, aby z takto uvedených důvodů Nejvyšší soud České republiky podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. napadený rozsudek ve výroku o vině sub 3) a ve výroku o trestu zrušil a aby věc v tomto rozsahu přikázal dle §265l odst. 1 tr. ř. Krajskému soudu v Ostravě k novému projednání a rozhodnutí. Současně navrhl (pokud dovolatel nyní vykonává trest odnětí svobody uložený mu napadeným rozsudkem), aby jej dovolací soud vzal podle §265l odst. 4 tr. ř. do vazby z důvodů uvedených v ustanovení §67 písm. a), c) tr. ř. Nad rámec podaného vyjádření pak státní zástupce má za to, že s ohledem na nález stop prstů na krku poškozené a neexistenci škrtidla je v této souvislosti správné užít při popisu uvedeného skutku výrazu „rdoušení“ namísto výrazu „škrcení“.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., zabýval se Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) otázkou, zda konkrétní důvody, o něž je dovolání obviněným opíráno, lze podřadit pod dovolací důvody vymezené ustanovením §265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř., na které je v dovolání odkazováno.
K důvodu uplatněnému podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je na místě uvést, že ten je uplatněn chybně, když vychází z předpokladu, že dovolatel měl být uznán vinným pouze trestným činem ublížení na zdraví podle §221 odst. 1 tr. zák. a že tedy za tohoto (do budoucna) odhadovaného předpokladu by uložený trest převyšoval zákonnou trestní sazbu citovaného trestného činu. S ohledem na soudem skutečně použitou právní kvalifikaci (která doposud nebyla žádným jiným rozhodnutím dotčena) je dovolání podané v tomto směru zjevně neopodstatněným. Další důvod dovolání v dané věci uplatněný podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Tím zákon vyjadřuje to, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. To znamená, že s poukazem na uvedený dovolací důvod není možné se domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva a na podkladě tohoto dovolacího důvodu tak nelze hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5, 6 tr. ř. Ostatně v dané věci, zejména i odvolací soud přesvědčivě vysvětlil na základě jakých provedených důkazů dospěl k tomu, že to byl dovolatel, který poškozenou napadl, jakým způsobem tak učinil a jaká zranění jí způsobil (včetně toho, že na krku poškozené bezprostředně po jejím napadení byly prokazatelně stopy rdoušení) a vysvětlil také přiléhavým způsobem proč neakceptoval pozdější výpovědi poškozené vedoucí k její snaze dovolatele z jeho jednání vyvinit.
Východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. bude především popis skutku obsažený v příslušném výroku napadeného rozhodnutí ve věci samé, kdy v tomto směru dovolatel poukazuje na to, že v dané věci nebyly naplněny podmínky ustanovení §89 odst. 7 písm. ch) tr. zák., když nešlo o vážnou poruchu zdraví nebo vážné onemocnění, které by omezovalo způsob života poškozené nejméně po dobu šesti týdnů, když poškozená byla schopna po dobu léčení nepřesahující tuto dobu plnit úkony osobní hygieny a běžné sebeobsluhy a nebyla odkázána v tomto směru na pomoc dalších osob. V této souvislosti je na místě připomenout, že jednání dovolatele stran napadení poškozené bylo odvolacím soudem kvalifikováno jako pokus k trestnému činu ublížení na zdraví podle §8 odst. 1 k §222 odst. 1 tr. zák. a to na rozdíl od soudu prvního stupně, který toto jednání kvalifikoval jako dokonaný trestný čin ublížení na zdraví podle §222 odst. 1 tr. zák. V tomto směru jsou námitky dovolatele relevantní, avšak zjevně neopodstatněné. Skutečnost, že v příslušném popisu skutku nebylo výslovně uvedeno, že dovolatel jednal úmyslně, nelze spatřovat tak zásadní pochybení, které mohlo založit oprávněnost užitého dovolacího důvodu a to i s poukazem na samotný popis tohoto skutku, ze kterého zjevně plyne, jakým způsobem dovolatel poškozenou napadl a ze kterého je zřejmé, že o jiné než úmyslné jednání jít ani nemohlo. To, že popsané jednání dovolatele v naznačeném směru nebylo označeno jako úmyslné (verbis expresis), na věci nic nemění. Námitka, že ve skutkové větě napadeného rozhodnutí není specifikována možnost vzniku závažnějšího poranění poškozené a nelze tak dovodit, že by mohlo jít o těžkou újmu na zdraví ve smyslu §222 odst. 1 tr. zák. a následně tak právní věta není se skutkovou větou v souladu, je spíše námitkou obsaženou ve vyjádření státního zástupce. Ani s ní však nelze souhlasit a to i přes to, že pro zřejmost a nepochybnost následně užité právní kvalifikace měl odvolací soud (maje proto dostatečné podklady v provedeném dokazování) přesně popsat jaká konkrétní zranění mohl dovolatel poškozené způsobit a nespokojit se pouze s uvedením možného vzniku „daleko závažnějšího zranění“. V této souvislosti je ovšem zapotřebí zmínit, že odvolací soud se v zásadě shodl se skutkovými zjištěním soudu prvního stupně, který v důvodech svého rozsudku poukázal na závěry ve věci vyhotoveného znaleckého posudku soudního znalce z oboru úrazové chirurgie s tím, že útokem obviněného mohlo dojít i ke zhmoždění oka, krvácení do sítnice oka a následnému oslabení zraku až k oslepení, případně i ke krvácení pod měkkou plenu mozkovou. Tuto skutečnost potom ve svém rozsudku reflektoval i soud odvolací, když uvedené jednání dovolatele kvalifikoval jako pokus k trestnému činu ublížení na zdraví podle §8 odst. 1 k §222 odst. 1 tr. zák. a to i přes to, že formálně uvedené skutečnosti neuvedl ve skutkové větě svého rozhodnutí a spokojil se s odkazem na „možnost vzniku daleko závažnějšího zranění“. Uvedené pochybení v popsaných souvislostech tak lze označit za ryze formální a tedy takové, které nemůže dosáhnout na shledání užitého dovolacího důvodu (§265b odst. l písm. g/ tr. ř.). Lze uzavřít, že za daného stavu potom kvalifikace skutku uvedeného pod bodem ad 3) napadeného rozsudku byla posouzena v souladu s příslušným ustanovením hmotného práva.
S poukazem na uvedené tak Nejvyššímu soudu nezbylo, než podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnout jako zjevně neopodstatněné, přičemž toto své rozhodnutí učinil za podmínek stanovených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
S ohledem na uvedené potom Nejvyšší soud o návrhu státního zástupce stran vzetí dovolatele do vazby již nerozhodoval.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný
prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 14. dubna 2004
Předseda senátu:
JUDr.Vladimír Jurka