ECLI:CZ:NS:2004:3.TDO.362.2004.1
sp. zn. 3 Tdo 362/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 21. dubna 2004 o dovolání obviněného K. P., proti rozsudku Okresního soudu ve Zlíně ze dne 24. 4. 2003, sp. zn. 3 T 87/2002, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu ve Zlíně ze dne 24. 4. 2003, sp. zn. 3 T 87/2002, byl obviněný K. P. uznán vinným trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák., jehož se dopustil skutkem popsaným pod bodem 1) výroku rozsudku a trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák., spočívajícím po skutkové stránce ve dvou útocích uvedených pod body 2, 3) výroku rozsudku. Podle §250 odst. 2 tr. zák. za použití §35 odst. 2 tr. zák. byl obviněnému za skutek pod bodem 1) uložen souhrnný trest odnětí svobody v trvání osmnácti měsíců nepodmíněně, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. b) tr. zák. zařazen do věznice s dozorem. Současně byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu ve Zlíně ze dne 4. 12. 2001, č. j. 4 T 36/2001-125, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 12. 6. 2002, sp. zn. 3 To 151/2002, jakož i všechna další rozhodnutí na tento zrušený výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Za skutek uvedený pod body 2) a 3) soud obviněnému dále podle §250 odst. 2 tr. zák. uložil samostatný trest odnětí svobody v trvání deseti měsíců nepodmíněně a podle §39a odst. 2 písm. b) tr. zák. jej pro výkon tohoto trestu zařadil rovněž do věznice s dozorem. Výrokem podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost nahradit poškozené L. S. škodu ve výši 45.000 Kč,- a poškozené společnosti O., a.s., škodu ve výši 72.335,- Kč. Podle §229 odst. 2 tr. ř. byla poškozená společnost O., a.s., odkázána se zbytkem svého nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních a podle §229 odst. 1 tr. ř. byl poškozený M. Č. odkázán se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
O odvolání obviněného proti shora citovanému rozsudku rozhodl Krajský soud v Brně usnesením ze dne 13. 8. 2003, sp. zn. 3 To 233/2003, jímž toto odvolání podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl. Rozsudek soudu prvního stupně tak nabyl právní moci dne 13. 8. 2003. (§139 odst. 1 písm, b/ cc/ tr. ř.). Předmětné usnesení odvolacího soudu bylo obviněnému doručeno dne 19. 9. 2003.
Obviněný K. P. podal dne 14. 10. 2003 prostřednictvím své obhájkyně Mgr. I. C. (kterou si podle plné moci zvolil dne 8. 10. 2003) dovolání proti „rozhodnutí Okresního soudu ve Zlíně č. j. 3 T 87/2002, ze dne 24. 4. 2003“, přičemž uplatněnými dovolacími důvody byly důvody uvedené v ustanovení §265b odst. 1 písm. d) a g) tr. ř.
V odůvodnění tohoto mimořádného opravného prostředku dovolatel namítl, že orgány činné v trestním řízením se adekvátně nezabývaly jeho obhajobou, zejména tou skutečností, že byl k trestné činnosti přinucen. Přitom uvedl jména konkrétních osob, které jej k inkriminovanému jednání měly donutit, s poukazem na to, že jejich výslech nebyl v trestním řízení proveden. V uvedené souvislosti přitom dovolatel zdůraznil, že jednání označeného pod bodem 1) se dopustil právě z obavy o svůj život a zdraví. Pokud jde o skutky popsané pod body 2) a 3) poukázal dovolatel na to, že neměl v úmyslu nikoho poškodit a tudíž se na nikom nedopustil podvodu. S napadeným rozhodnutím se proto nelze ztotožnit. Dovolatel dále namítl, že hlavní líčení v dané věci bylo neopodstatněně konáno bez jeho přítomnosti, ačkoliv pro takový postup nebyly splněny zákonné podmínky. Podle názoru dovolatele nebylo možno spolehlivě rozhodnout bez jeho přítomnosti v hlavním líčení především z toho důvodu, že v přípravném řízení odmítl ke skutku pod bodem 1) vypovídat. Na tomto základě pak dovolatel dospěl k závěru, že v průběhu trestního řízení byla ve smyslu uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. porušena ustanovení, jimiž se má zabezpečit objasnění věci a právo obhajoby. V důsledku toho byla věc nedostatečně objasněna a proto i nesprávně právně posouzena. Tím byl podle dovolatele dán i důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem dovolatel v petitu svého dovolání navrhl, „aby dovolací soud zrušil napadené rozhodnutí a aby věc byla přikázána k novému projednání a rozhodnutí“. Současně požádal o odložení výkonu trestu.
K dovolání obviněného se za podmínek §265h odst. 2 tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) a konstatoval, že dovolatel v rámci uplatněných dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. d), g) tr. ř. napadl výlučně rozsudek soudu prvního stupně. Uvedený postup však podle státního zástupce odporuje ustanovení §265a odst. 1 tr. ř., podle něhož lze dovoláním napadnout pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl v druhém stupni a zákon to připouští. Z toho vyplývá, že napadeným rozhodnutím musí být vždy rozhodnutí soudu druhého stupně. Státní zástupce poukázal na to, že logika uvedeného požadavku spočívá v tom, že dovolání je mimořádný opravný prostředek, což mimo jiné znamená, že směřuje proti pravomocnému rozhodnutí, takže v podmínkách dvouinstančního řízení, v němž rozsudek soudu prvního stupně nabyl právní moci usnesením odvolacího soudu, musí být napadeno to rozhodnutí, jímž byla právní moc konstituována. K tomu státní zástupce dále uvedl, že obviněný nerespektoval ani poučení v rozhodnutí odvolacího soudu, z něhož jasně vyplynulo, že dovolání jako mimořádný opravný prostředek lze podat proti tomuto rozhodnutí. S ohledem na zmiňované důvody dospěl státní zástupce k závěru, že dovolání obviněného K. P. nesplňuje základní předpoklad k tomu, aby mohlo být kvalifikovaným podkladem k zásahu do právní moci napadeného rozhodnutí. Navrhl proto, aby dovolací soud podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. podané dovolání jako nepřípustné odmítl a toto rozhodnutí v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil v neveřejném zasedání.
Obviněný K. P. je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká. Dovolání bylo podáno ve dvouměsíční zákonné lhůtě (§265e odst. 1 tr. ř.) a splňuje též náležitosti předpokládané v ustanovení §265d odst. 2 věta první tr. ř. a §265f odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. ř. a dospěl k následujícím závěrům:
Podle §265a odst. 1 tr. ř. lze dovoláním napadnout pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští. V ustanovení §265a odst. 2 písm. a) – h) tr. ř. jsou taxativně vyjmenována rozhodnutí, které zákon považuje za rozhodnutí ve věci samé a s nimiž současně spojuje podmínky přípustnosti dovolání. Podle §265a odst. 2 písm. h) tr. ř. mezi tato rozhodnutí patří i rozhodnutí , jímž byl zamítnut nebo odmítnut řádný opravný prostředek mj. proti rozsudku uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) tr. ř., jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest.
V obecné rovině je dále třeba uvést, že z obsahu ustanovení §265a odst. 1, 2 tr. ř. vyplývá, že dovolání musí vždy směřovat proti rozhodnutí soudu druhého stupně a podle toho, jak bylo tímto soudem rozhodnuto, a podle rozsahu, v němž je rozhodnutí napadáno, má směřovat současně též proti rozhodnutí soudu prvního stupně. V ustanovení §125 odst. 3 tr. ř. o obsahových náležitostech rozsudku zákon stanoví, že v poučení o dovolání, které musí být obsaženo v každém rozhodnutí soudu ve věci samé učiněném v druhém stupni, se uvedou oprávněné osoby, včetně nutnosti, aby dovolání obviněného bylo podáno prostřednictvím obhájce (§265d tr. ř.), lhůta k podání dovolání, označení soudu, ke kterému má být dovolání podáno (§265e tr. ř.), označení soudu, který o podaném dovolání bude rozhodovat, a vymezení nutného obsahu dovolání. Pokud soud druhého stupně rozhodl ve věci samé usnesením, vyplývá výše uvedená poučovací povinnost rovněž z výše uvedeného ustanovení, a to s ohledem na §138 tr. ř.
Kromě toho, že obviněný musí být soudem druhého stupně o možnosti (resp. právu) podat dovolání řádně poučen, musí být v následném řízení splněny též podmínky vyplývající z §265d odst. 2 věta první tr. ř., podle něhož je obviněný oprávněn podat dovolání zásadně jen prostřednictvím obhájce. Tento zákonný požadavek vyplývá z povahy dovolání jako mimořádného opravného prostředku, jehož podání předpokládá zvýšené nároky, zejména pokud jde o přesné vymezení obsahových náležitostí dovolání.
V projednávané věci obviněného (dovolatele) K. P. rozhodl v prvním stupni odsuzujícím rozsudkem (tj. rozsudkem, jímž byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest) Okresní soud ve Zlíně dne 24. 4. 2003 pod sp. zn. 3 T 87/2002. O řádném opravném prostředku (odvolání) obviněného pak ve druhém stupni rozhodoval Krajský soud v Brně usnesením ze dne 13. 8. 2003, sp. zn. 3 To 233/2003, kterým podané odvolání podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl. Jde o rozhodnutí ve věci samé uvedené v ustanovení §265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř., proti kterému zákon dovolání připouští. O tom byl obviněný v poučení o opravných prostředcích (str. 3/4 usnesení) v souladu se zákonem poučen. Předmětné poučení přitom obsahuje všechny náležitosti předpokládané ustanovením §125 odst. 3 tr. ř., tzn. že v rozhodnutí je uvedeno, že nabylo právní moci a je vykonatelné, a že lze proti němu podat dovolání. V poučení jsou dále uvedeny osoby oprávněné k podání dovolání, včetně toho, že obviněný může podat dovolání pouze prostřednictvím obhájce. Je zde rovněž uvedeno, že dovolání se podává u soudu, který rozhodl v prvním stupni do dvou měsíců od doručení rozhodnutí proti kterému dovolání směřuje, s tím, že o dovolání rozhoduje Nejvyšší soud. Soud druhého stupně obviněného poučil rovněž o vymezení nutného obsahu dovolání.
Přes výše uvedené poučení podal obviněný (prostřednictvím své obhájkyně) dovolání výlučně proti rozsudku soudu prvního stupně, tj. Okresního soudu ve Zlíně ze dne 24. 4. 2003, sp. zn. 3 T 87/2002, přičemž i z odůvodnění a petitu tohoto mimořádného opravného prostředku jednoznačně vyplývá, že dovolatel napadá právě toto rozhodnutí a domáhá se jen jeho zrušení („ …, aby dovolací soud zrušil napadené rozhodnutí….“), tzn. nikoliv tedy též zrušení rozhodnutí odvolacího soudu.
Skutečnost, že dovolání bylo podáno toliko proti rozsudku soudu prvního stupně nelze přitom považovat za nedostatek obsahových náležitostí dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř. a nepřicházelo proto v úvahu, aby předseda senátu soudu prvního stupně dovolatele za podmínek §265h odst. 1 tr. ř. upozornil na nutnost odstranění „vad“ podaného dovolání. Podle §265f odst. 1 tr. ř. je totiž dovolatel mj. povinen uvést, proti kterému rozhodnutí dovolání směřuje, což se v posuzovaném případě stalo a dovolání v tomto směru nevzbuzuje žádné pochybnosti.
S přihlédnutím k důvodům, jež Nejvyšší soud rozvedl v předcházejících odstavcích, je zřejmé, že dovolatel napadl jiné rozhodnutí, než je uvedeno v §265a odst. 1, 2 tr. ř. Podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, není-li přípustné. Poněvadž Nejvyšší soud ve věci obviněného K. P. dospěl k závěru, že podané dovolání v daném případě přípustné není, musel vzhledem k ustanovení §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodnout o jeho odmítnutí (z formálních důvodů), aniž by se dále mohl zabývat jeho důvodností. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Za daného stavu věci nemohl Nejvyšší soud zkoumat ani důvodnost podnětu dovolatele k odkladu výkonu rozhodnutí (§265o odst. 1 tr. ř.).
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 21. dubna 2004
Předseda senátu:
JUDr. Eduard Teschler