ECLI:CZ:NS:2004:3.TDO.369.2004.1
sp. zn. 3 Tdo 369/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném, zasedání konaném dne 12. května 2004 dovolání obviněného M. S., proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci, ze dne 27. 6. 2003, sp. zn. 55 To 278/2003, v trestní věci vedené u Okresního soudu v České Lípě pod sp. zn. 4 T 373/2002, a rozhodl takto:
Dovolání M. S. se podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v České Lípě ze dne 23. 5. 2003, sp. zn. 4 T 373/2002, byl obviněný M. S. uznán vinným trestným činem loupeže podle §234/1 tr. zákona ve spolupachatelství podle §9/2 tr. zákona, za který byl odsouzen podle §234/1 tr. zákona k trestu odnětí svobody v trvání 2 let. Podle §39a/2c) tr. zákona byl pro výkon tohoto trestu zařazen do věznice s ostrahou.
Podkladem výroku o vině se stalo zjištění soudu prvního stupně, že obviněný dne 31. 1. 2002 kolem 15.00 hodin v Č. L., před barem T. společně s P. S., který byl již ve věci odsouzen, vyhrožovali fyzickým napadením J. K., požadovali po něm vydání řetízku z bílého kovu, který měl na krku, přitom do něj strkali, poté mu řetízek strhli a z místa činu odešli.
Uvedený rozsudek nenabyl bezprostředně právní moci, neboť proti němu podal obviněný M. S. odvolání, kterým se zabýval dne 27. 6. 2003 ve veřejném zasedání Krajský soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci. Ten svým usnesením sp. zn. 55 To 278/2003 odvolání obviněného podle §256 tr. řádu zamítl.
Prostřednictvím svého obhájce podal obviněný ve lhůtě podle §265e tr. řádu proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci, ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v České Lípě dovolání, ve kterém napadá rozhodnutí soudu druhého stupně o zamítnutí odvolání, přičemž se výslovně odkazuje na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu a tvrdí, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku. V odůvodnění svého dovolání uvádí, že trvá na tom, že konflikt s poškozeným K. začal obviněný S., který do něho strkal a strhnul mu řetízek, který si dal následně na krk, přičemž dovolatel sám do fyzického kontaktu s poškozeným nepřišel, řetízek mu nestrhl a netušil, že tak učiní obviněný S., naopak se jej snažil uklidnit a říkal mu, co to dělá. Dále dovolatel poukazuje na rozporné výpovědi svědků a vyslovuje názor, že svědek K. uvedl natolik rozporné skutečnosti a popisuje skutkový děj natolik rozdílně, že nelze dospět ke spolehlivému a jednoznačnému závěru o vině dovolatele, přičemž původně spoluobžalovaní S. a B. jako svědci využili svého práva a ve věci nevypovídali. Je tedy toho názoru, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku, a proto v petitu svého dovolání navrhuje, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil napadené rozhodnutí a aby věc přikázal odvolacímu soudu k novému projednání a rozhodnutí.
K podanému dovolání se písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství, která konstatuje, že dovolací důvod dle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je použit toliko formálně a není materiálně odůvodněn. Uplatněná argumentace dovolatele směřuje výhradně ke změně skutkových zjištění, o jejichž přehodnocení dovolatel usiluje celou řadou skutkových námitek, které stojí mimo rámec zmíněného dovolacího důvodu. Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství proto navrhuje, aby Nejvyšší soud České republiky podané dovolání odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) po obdržení dovolání obviněného M. S. nejprve zjišťoval, zda jde o dovolání podané ve lhůtě podle §265e tr. řádu. Jelikož ze spisu připojeného k dovolání nebylo možno spolehlivě určit počátek běhu lhůty pro podání dovolání, byla věc vrácena soudu prvního stupně přípisem ze dne 10. 2. 2003, sp. zn. 3 Tdo 155/2003 k doplnění náležitých dokladů o doručení usnesení odvolacího soudu obviněnému a jeho obhájci.
Po odstranění zmíněné vady doplněním spisu Nejvyšší soud jako soud dovolací zkoumal, zda jsou v dané věci splněny podmínky přípustnosti podle §265a tr. řádu a shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a), h) tr. řádu, protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, směřuje proti rozsudku, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest a odvolacím soudem byl zamítnut jeho řádný opravný prostředek. Obviněný je rovněž osobou oprávněnou k podání tohoto mimořádného opravného prostředku.
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanoveních §265b tr. řádu, bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (§265i odst. 3 tr. řádu).
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Jak však z odůvodnění dovolání vyplývá, tento důvod dovolatel spatřuje výhradně v nesprávném hodnocení provedených důkazů v rámci skutkového zjištění soudu. Obviněný nevytýká konkrétní pochybení v právním posouzení skutku, tedy nesprávnou právní kvalifikaci již stabilizovaného skutkového základu, nebo jinak vadné hmotně právní posouzení věci, nýbrž prosazuje odlišné hodnocení důkazů, než ke kterému dospěly soudy obou stupňů při zjišťování skutkového stavu, resp. omezuje se na zpochybnění provedených důkazů. Tím, že se obviněný cestou dovolání domáhá nepřípustného přezkoumání skutkových zjištění, usiluje o navození takové procesní situace, aby jeho věc byla opětovně přezkoumána v podstatě ve třetím stupni.
V této souvislosti je nutno připomenout, že případy, na které dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je nutno důsledně odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Zákon tak v citovaném ustanovení jednoznačně vymezuje předmětný dovolací důvod jako důvod hmotně právní. To znamená, že dovolací soud je povinen vycházet ze skutkového zjištění nalézacího, resp. odvolacího soudu a v návaznosti na tento skutkový stav hodnotit správnost hmotně právního posouzení.
Podle názoru Nejvyššího soudu musí dovolatel na jedné straně v souladu s ustanovením §265f odst. 1 tr. řádu v dovolání formálně odkázat na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. řádu, přičemž však na druhé straně také musí obsah konkrétně uplatněných dovolacích důvodů odpovídat důvodům, předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody uvedené v ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu. V posuzovaném případě použité námitky dovolatele uplatněnému dovolacímu důvodu neodpovídají a nelze tedy míti za to, že je dovolání podáno z důvodů odpovídajících ustanovení §265b tr. řádu.
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. řádu. Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud v projednávaném případě shledal, že dovolání nebylo podáno z důvodů uvedených v zákoně, rozhodl v souladu s výše citovaným ustanovením zákona tak, že se dovolání obviněného M. S. odmítá. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný
prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 12. května 2004
Předseda senátu:
Mgr. Josef H e n d r y c h