ECLI:CZ:NS:2004:3.TDO.383.2004.1
sp. zn. 3 Tdo 383/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 19. května 2004 dovolání obviněného H. M., t. č. ve výkonu trestu ve věznici O. n. O., proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. 10. 2003, sp. zn. 7 To 476/03, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 3 T 39/2002, a rozhodl takto:
Dovolání H. M. se podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 23. 5. 2003, sp. zn. 3 T 39/2002, byl obviněný H. M. uznán vinným trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů dle §187 odst. 1, odst. 2 písm.a) a b) tr. zákona, za který byl odsouzen podle §187 odst. 2 tr. zákona k trestu odnětí svobody v trvání 4 roků. Podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zákona byl pro výkon trestu zařazen do věznice s ostrahou.
Podkladem výroku o vině se stalo zjištění soudu prvního stupně, že H. M. společně s obviněnými K. A. a M. H. na různých místech v P., v parku N. K., v parku u hotelu D. G., na H. náměstí, v blízkosti stanice metra P., v P.v blízkosti křižovatky H. a na ulici N., a to obžalovaní M. a A. v době od února 2000 do 18.10.2001 a obžalovaný H. nejméně od srpna 2000 do 18. 10. 2001, neoprávněně prodávali heroin a takto prodali heroin M. Č., tři dávky, J. P. asi 4 dávky, S. Č., nejméně 90 dávek, L. N., nejméně 8 dávek, L. O., nejméně 90 dávek, S. B., nejméně 50 dávek, M. R., nezjištěný počet dávek, L. N. nejméně 40 dávek, J. H., nejméně 100 dávek, J. I., nejméně 20 dávek, L. H., nejméně 50 dávek, M. J., nejméně 10 – 15 dávek, T. V., nejméně 18 dávek, ml. M. V., nejméně 3 dávky, Č. L. nejméně 100 dávek a K. J., nejméně 100 dávek, přičemž heroin je látka, která je uvedená v příloze č. 3 k zákonu č. 167/1998 Sb. jako látka omamná.
Uvedený rozsudek nenabyl bezprostředně právní moci, neboť proti němu podali obvinění i Obvodní státní zástupce pro Prahu 3 odvolání, kterými se zabýval ve veřejném zasedání konaném dne 24. 10. 2003 Městský soud v Praze. Ten svým rozsudkem sp. zn. 7 To 476/2003 odvolání obviněných podle §256 tr. řádu zamítl a z podnětu odvolání státního zástupce podle §259 odst. 3 tr. řádu obviněnému H. M. při nezměněném výroku o vině a trestu odnětí svobody dále uložil podle §57 odst. 1, 2 tr. zákona trest vyhoštění na dobu neurčitou.
Prostřednictvím svého obhájce podal obviněný H. M. ve lhůtě podle §256e tr. řádu proti rozsudku Městského soudu v Praze dovolání, ve kterém napadá výrok tohoto soudu o trestu vyhoštění na dobu neurčitou, s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu.
V odůvodnění dovolání vyslovuje názor, že odvolací soud při uložení tohoto trestu porušil ustanovení §57 odst. 3 písm. c) tr. zákona, neboť obviněný dle svého tvrzení splňuje všechny zákonné podmínky uvedené v tomto ustanovení zákona. Je toho názoru, že uložení, resp. výkon tohoto trestu by u něj byl v rozporu se zájmem na spojování rodin, po výkonu trestu by mu bylo de facto znemožněno stýkat se se svým synem a podílet se na jeho výchově. V petitu svého dovolání navrhuje, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil tu část rozsudku Městského soudu v Praze, ve které mu byl uložen trest vyhoštění na dobu neurčitou.
K podanému dovolání se písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství. Ta konstatuje, že dovolatelem uváděný zájem na spojování rodin je v posuzovaném případě uplatňován toliko formálně a neodpovídá naplnění smyslu pojmu rodina a požadavku na zajištění právní ochrany její skutečné funkce. Poukazuje na to, že dovolatel sice má na území České republiky dlouhodobý legální pobyt, nicméně za situace chybějícího zaměstnání ve smyslu závislé činnosti či vlastních podnikatelských aktivit se tento pobyt neopírá o dovolatelovo náležité pracovní zázemí, neboť prostředky ke své obživě si obviněný opatřoval výhradně z trestné činnosti, popřípadě z peněz družky či nejmenovaného „příbuzného z Německa“. Za daného stavu věci nemohlo být ani jeho sociální zázemí takové kvality, aby odpovídalo požadavku logického spojení hmotných a nehmotných podmínek jeho smysluplného a společensky žádoucího setrvání v určité lokalitě. Za nepřehlédnutelnou považuje i skutečnost, že dovolatelem deklarovaný zájem na výkonu jeho rodičovských práv mu v páchání trestné činnosti na území cizího státu nezabránil, jestliže tak činil až do svého zadržení a tedy v časově nezanedbatelné době po narození syna.
Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství dále vyslovuje názor, že pro podmínky uvedené v §57 odst. 3 písm. c) tr. zákona je zapotřebí použít měřítko kumulativnosti a je zapotřebí vycházet z výkladu obsahového naplnění společenského institutu rodiny ve všech jeho významových a především na blaho dětí zaměřených funkcí, které nelze zajišťovat bez odpovídajícího pracovního a sociálního zázemí. Ačkoli z hlediska naplnění čl. 8 odst. 2 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod považuje uložení trestu vyhoštění na dobu neurčitou (tedy navždy) za problematické, pokud jde o požadavek na vyrovnaný poměr mezi zájmem společnosti na ochraně před pachateli tzv. drogové kriminality a zájmem odsouzeného na výkonu jeho rodičovských práv, považuje tuto otázku za otázku přiměřenosti uloženého trestu, která se pohybuje mimo rámec dovolacího řízení. Státní zástupkyně vzhledem k výše uvedenému dospívá tedy k závěru, že se jedná o dovolání zjevně neopodstatněné a proto navrhuje, aby bylo odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda jsou v dané věci splněny podmínky přípustnosti podle §265a tr. řádu a shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a), h) tr. řádu, protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, směřuje proti rozsudku, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest a odvolacím soudem byl zamítnut jeho řádný opravný prostředek. Obviněný je rovněž osobou oprávněnou k podání tohoto mimořádného opravného prostředku.
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanoveních §265b tr. řádu, bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (§265i odst. 3 tr. řádu).
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu je dán tehdy, jestliže obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. V posuzovaném případě je obsah dovolání s tímto dovolacím důvodem v souladu, neboť obviněný tvrdí, že trest vyhoštění mu neměl být uložen, neboť u něj byly splněny podmínky uvedené v §57 odst. 3 písm. c) tr. zákona.
Věcným přezkoumáním obsahu dovolání a přiloženého trestního spisu dospěl Nejvyšší soud k závěru, že dovolání obviněného je zjevně neopodstatněné. K naplnění znaků uvedených v §57 odst. 3 písm. c) tr. zákona, jak na ně dovolatel odkazuje, by muselo jít v případě vážného narušení osobních, pracovních, rodinných a sociálních vazeb pachatele k území České republiky a uložený trest by nemohl být odůvodněn ani účelem trestu a požadavkem na ochranu lidí nebo majetku nebo jiným obecným zájmem. Jak Nejvyšší soud zjistil, v posuzovaném případě je zjevné, že u obviněného o narušení takových vazeb nejde a o splnění překážek u uložení zmíněného trestu se nejedná. Vedle skutečností uvedených již ve stanovisku státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství považuje Nejvyšší soud za nutné zdůraznit i tu skutečnost, že okolnosti bránící uložení trestu vyhoštění (ať již na dobu časově omezenou či na dobu neurčitou) musí existovat v době rozhodování soudu o trestu. V daném případě je zjevné, že soud při rozhodování o tomto trestu vycházel ze správně učiněných skutkových zjištění, které naplnění skutečností uvedených v §57 odst. 3 písm. c) tr. zákona nenasvědčovaly.
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné. Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud v projednávaném případě shledal, že dovolání je zjevně neopodstatněné, rozhodl v souladu s výše citovaným ustanovením zákona tak, že se dovolání obviněného H. M. odmítá. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný
prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 19. května 2004
Předseda senátu:
Mgr. Josef H e n d r y c h