ECLI:CZ:NS:2004:3.TDO.384.2004.1
sp. zn. 3 Tdo 384/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 28. dubna 2004 o dovolání, které podal muž nezjištěné totožnosti, vydávající se za O. M., později za I. P. Č. a za P. S., nyní ve výkonu trestu ve věznici v O. n. O., proti usnesení Městského soudu v Praze sp. zn. 44 To 517/2003 ze dne 21. 10. 2003, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 1 T 26/2003, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) trestního řádu se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 9 sp. zn. 1 T 26/2003 ze dne 18. 8. 2003 byl dovolatel uznán vinným trestnými činy loupeže podle §234 odst. 1 trestního zákona a maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst.1, písm. b) trestního zákona, když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za uvedené trestné činy mu byl uložen úhrnný trest odnětí svobody, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou a bylo též rozhodnuto o náhradě způsobené škody.
V předmětné věci podal O. M. odvolání, o kterém rozhodl Městský soud v Praze usnesením sp. zn. 44 To 517/2003 ze dne 21. 10. 2003 tak, že je jako nedůvodné podle §256 trestního řádu (dále jen tr. ř.) zamítl.
O. M. poté, jako osoba oprávněná,včas a prostřednictvím svého obhájce, za splnění všech zákonem pro podání dovolání vyžadovaných náležitostí, dovolání směřující proti uvedenému rozhodnutí odvolacího soudu podal, když za dovolací důvod označil ten, který je obsažen v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a který směřuje proti ponechanému výroku o vině, uloženému úhrnnému trestu odnětí svobody a náhradě škody ve vztahu k trestnému činu loupeže podle §234 odst. 1 trestního zákona (dále jen tr. zák.). V důvodech svého dovolání namítl, že nenaplnil všechny zákonem požadované znaky skutkové podstaty trestného činu loupeže podle §234 tr. zák., když se nezmocnil cizí věci. To proto, že v průběhu vedeného dokazování před soudem prvního stupně u něj žádné cizí věci nalezeny nebyly a nebylo prokázáno, že uvedené věci vůbec poškozený vlastnil, případně vůbec jejich existence. Nesprávnost právního posouzení skutku proto spatřuje v tom, že pro zvolenou (soudy) kvalifikaci není takto dán podklad. Navrhl proto, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) „ zrušil napadenou část rozhodnutí a aby ve věci sám rozhodl, popřípadě přikázal Městskému soudu v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl “.
K podanému dovolání se písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství České republiky, který poukázal na to, že dovolatelem namítaná nesprávná skutková zjištění nemohou být podkladem pro dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. užitý dovolatelem a proto v tomto směru by bylo na místě dovolání odmítnout, neboť bylo podáno z jiného důvodu než je uveden v ustanovení §265b tr. ř. Za relevantní pokládá námitku nenaplnění všech znaků skutkové podstaty trestného činu loupeže podle §234 tr. zák. ve vztahu ke znaku „zmocnit se cizí věci“, když u dovolatele žádné z uloupených věcí nalezeny nebyly. V tomto směru však považuje podané dovolání za zjevně neopodstatněné, když poukázal na učiněná skutková zjištění s tím, že přestože uloupené věci u dovolatele nebyly nalezeny, měl objektivně možnost se jich včas zbavit. Uvedená námitka je tak zcela irelevantní a nemá vliv na otázku naplnění všech znaků skutkové podstaty daného trestného činu. S poukazem na uvedené proto navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné.
Na tomto místě je nutno připomenout, že dovolání, jako mimořádný opravný prostředek lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., a tedy je nezbytné posoudit, zda uplatněný dovolací důvod i v dané věci je tím, který lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí. Důvod dovolání vymezený ustanovením §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání skutkových zjištění, pokud tato jsou do té míry neúplná (nedostatečná), že z nich nelze vyvodit při jakékoliv interpretaci adekvátní právní závěr (právně kvalifikovat o který trestný čin jde). Skutkový stav je takto při rozhodování hodnocen pouze z hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Za dané situace se tak nelze s poukazem na označený dovolací důvod domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na kterých je napadené rozhodnutí vystavěno.
Z hlediska popisu skutku obsaženého v příslušném výroku rozsudku soudu prvního stupně dovolatel namítl, že u něj nebyly nalezeny věci pocházející z trestného činu loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák., a proto měl být uznán vinným jiným trestným činem. Takto polemizuje se skutkovými zjištěními, které soudy vyjádřily ve svých rozhodnutích. Námitka v tomto směru však není důvodná, je nepochybně skutkového charakteru a je také zcela zřejmé, že uvedených věcí pocházejících z označeného trestného činu se dovolatel mohl objektivně včas zbavit. V tomto směru lze poukázat na přesvědčivé svědecké výpovědi v rámci kterých byl spolehlivě prokázán trestný čin loupeže, kterým byl dovolatel posléze shledán vinným a to včetně přesně uloupených věcí a s tím související výší způsobené škody.
S poukazem na uvedené tak Nejvyššímu soudu nezbylo než podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnout jako dovolání podané z jiného důvodu než je uveden v §265b tr. ř. Za podmínek stanovených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný
prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 28. dubna 2004
Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Jurka