ECLI:CZ:NS:2004:3.TDO.400.2004.1
sp. zn. 3 Tdo 400/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 19. května 2004 dovolání obviněného F. S., proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 9. 12. 2003, sp. zn. 10 To 463/2003, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 1 T 40/2003, a rozhodl takto:
Dovolání F. S. se podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 14. 5. 2003, sp. zn. 1 T 40/2003, byl obviněný F. S. uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví podle §221 odst. 1 tr. zákona a byl odsouzen podle §221 odst. 1 tr. zákona k trestu odnětí svobody ve výši 6 měsíců. Podle §58 odst. 1 tr. zákona, §59 odst. 1 tr. zákona mu byl výkon tohoto trestu podmíněně odložen na zkušební dobu 18 měsíců. Podle §55 odst. 1 písm. a) tr. zákona mu byl dále uložen trest propadnutí věci – 1 ks pistole CZ 52, ráže 7,62 mm NAGANT. Podle §228 odst. 1 tr. řádu mu byla uložena povinnost nahradit škodu poškozeným Z. S., v částce 3.600,- Kč, a Z. p. M. v. ČR, pobočka H. K, v částce 1.706,-Kč.
Podkladem výroku o vině se stalo zjištění soudu prvního stupně, že obviněný dne 16. 6. 2002 v době okolo 12.00 hodin na silnici vedoucí z obce P. do obce M. , okr. H. K., ve vzdálenosti okolo 1,4 km za obcí P. poté, kdy byl napaden slovně i fyzicky Z. S., a D. K., za účelem zastrašení vzal svoji legálně drženou pistoli zn. CZ 52 ráže 7,62 mm, ze které vystřelil směrem ke Z. S., kdy jej zasáhl do levého bérce a způsobil mu tak zranění spočívající ve střelném poranění levého bérce, spočívajícím v průstřelu, přičemž toto zranění jmenovaného podstatně omezilo v obvyklém způsobu života a vyžádalo si též lékařské ošetření s předpokládanou dobou léčby okolo tří až čtyř týdnů.
Uvedený rozsudek nenabyl bezprostředně právní moci, neboť proti němu podal obviněný odvolání, kterým se zabýval ve veřejném zasedání konaném dne 9. 12. 2003 Krajský soud v Hradci Králové. Ten svým usnesením sp. zn. 10 To 463/2003 odvolání obviněného podle §256 zamítl.
Prostřednictvím své obhájkyně podal obviněný ve lhůtě podle §265e tr. řádu proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Hradci Králové dovolání, ve kterém se odkazuje na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu a tvrdí, že rozhodnutí obou soudů spočívají na nesprávném právním posouzení skutku a na jiném hmotně právním posouzení.
V odůvodnění svého dovolání uvádí, že od počátku trestního řízení orgány v něm činné nezjišťovaly se stejnou pečlivostí i okolnosti svědčící ve prospěch pachatele, dále že nebylo prováděno bližší podrobné zkoumání a hodnocení skutkového děje ve vztahu k objasnění a posouzení subjektivní stránky jeho jednání. Dále uvádí některé skutkové okolnosti, orgánům činným v trestním řízení vytýká, že ve věci nevyžádaly předchozí správní spisy, nezjistily náležitě okolnosti k posouzení věrohodnosti výpovědi zúčastněných osob a konstatuje, že jeho obhajoba nebyla v řízení vyvrácena. Orgánům činným v trestním řízení dále vytýká procesní pochybení, které spatřuje v tom, že neprovedly řádným způsobem nejzákladnější úkony týkající se ohledání místa činu, vyšetřovací pokus k objasnění rozdílných výpovědí svědků atd. Tvrdí, že provedeným dokazováním nebyla prokázána žádná z forem úmyslného jednání pachatele. Poukazuje i na samotný text výroku odsuzujícího rozsudku, zejména na použitou formulaci „za účelem zastrašení“, z čehož vyvozuje, že z ní nelze dovodit úmysl způsobit jinému ublížení na zdraví. V dalším textu odůvodnění svého dovolání vznáší i další námitky obdobného charakteru týkající se provedeného dokazování a hodnocení důkazů, přičemž tyto námitky směřuje i vůči postupu soudu odvolacího.
V petitu svého dovolání navrhuje zrušení obou rozhodnutí z důvodu, že žalovaný skutek není trestným činem, popřípadě přikázání věci soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí.
K podanému dovolání se písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství. Vyslovuje svůj souhlas se závěry obou soudů, že v daném případě se nejednalo o jednání v nutné obraně, jak se obviněný svou obhajobou zřejmě snaží naznačit, dovolání označuje za zjevně neopodstatněné a z toho důvodu navrhuje jeho odmítnutí.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda jsou v dané věci splněny podmínky přípustnosti podle §265a tr. řádu a shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a), h) tr. řádu, protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, směřuje proti rozsudku, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest a odvolacím soudem byl zamítnut jeho řádný opravný prostředek. Obviněný je rovněž osobou oprávněnou k podání tohoto mimořádného opravného prostředku.
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanoveních §265b tr. řádu, bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (§265i odst. 3 tr. řádu).
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V posuzovaném případě je převážná část dovolatelem uplatněných námitek námitkami výhradně skutkovými, které pod použitý dovolací důvod přiřadit nelze. Z obsahu podaného dovolání je také zjevné, že podstatou dovolání obviněného je odlišné hodnocení provedených důkazů, než ke kterému dospěly soudy obou stupňů, přičemž dovolatel zakládá svou argumentaci na zpochybnění skutkových zjištění soudu a teprve na tomto zpochybnění staví vlastní závěr o nesprávném právním posouzení. Obviněný tedy sice vytýká pochybení v právním posouzení skutku, tyto výtky však opírá o odlišné hodnocení důkazů, než ke kterému dospěly soudy obou stupňů při zjišťování skutkového stavu. Domáhá se tak v převážné části svého mimořádného opravného prostředku nepřípustného přezkoumání skutkových zjištění v podstatě ve třetím stupni. V této souvislosti je nutno připomenout, že případy, na které dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je nutno důsledně odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Zákon tak v citovaném ustanovení jednoznačně vymezuje předmětný dovolací důvod jako důvod hmotně právní. To znamená, že dovolací soud je povinen vycházet ze skutkového zjištění nalézacího, resp. odvolacího soudu a v návaznosti na tento skutkový stav hodnotit správnost hmotně právního posouzení.
Z uvedeného je nutno vyvodit závěr, že převážná část podaného dovolání nemůže být Nejvyšším soudem věcně přezkoumána, neboť námitky proti skutkovým zjištěním obou soudů, stejně jako některé námitky dovolatele týkající se údajných procesních pochybení orgánů činných v trestním řízení, nejsou v souladu s použitým dovolacím důvodem, jakož ani s jiným v zákoně uvedeným dovolacím důvodem. V případě těchto námitek by proto připadal v úvahu postup Nejvyššího soudu podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu a dovolání obviněného by muselo být odmítnuto jako podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. řádu.
Za námitku odpovídající dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu však Nejvyšší soud považuje námitku dovolatele, ve které poukazuje na formulaci skutkové věty odsuzujícího rozsudku a vyvozuje z této formulace nesprávné právní hodnocení v tzv. právní větě. Tuto námitku však Nejvyšší soud považuje za zjevně neopodstatněnou, neboť nemůže přisvědčit názoru, že formulace „za účelem zastrašení“ neumožňuje právní závěr ohledně subjektivní stránky jednání obviněného, tedy o úmyslu ublížit jinému na zdraví. Uvedená formulace skutkové věty napadeného rozhodnutí totiž nevylučuje posouzení jednání obviněného jako jednání v nepřímém úmyslu ve smyslu ustanovení §4 písm. b) tr. zákona. Nejvyšší soud se také plně ztotožnil se závěry obou soudů, že jednání obviněného v projednávaném případě vybočilo z mezí nutné obrany podle §13 tr. zákona.
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné. Nejvyšší soud v projednávaném případě shledal, že dovolání z větší části nebylo podáno z důvodů uvedených v zákoně a v části, která odpovídá použitému dovolacímu důvodu, je zjevně neopodstatněné, rozhodl v souladu s výše citovaným ustanovením zákona tak, že se dovolání obviněného F. S. odmítá. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný
prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 19. května 2004
Předseda senátu:
Mgr. Josef H e n d r y c h