ECLI:CZ:NS:2004:3.TDO.428.2004.1
sp. zn. 3 Tdo 428/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 19. května 2004 o dovolání podaném J. K., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě sp. zn. 6 To 398/2003 ze dne 29. 10. 2003, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Přerově pod sp. zn. 1 T 116/2002, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Přerově sp. zn. 1 T 116/2002 ze dne 28. 4. 2003 byl dovolatel uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví podle §224 odst. 1 trestního zákona (dále jen tr. zák.) pro skutek podrobně popsaný ve výrokové části citovaného rozsudku. Za to byl odsouzen k trestu odnětí svobody, který mu byl podmíněně odložen.
O odvolání, které proti tomuto rozsudku J. K. podal, rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Ostravě usnesením sp. zn. 6 To 398/2003 ze dne 29. 10. 2003, jímž podané odvolání podle §256 trestního řádu (dále jen tr. ř.) jako nedůvodné zamítl.
Proti citovanému usnesení Krajského soudu v Ostravě podal J. K. dovolání a to včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění i dalších zákonem vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvod označil ten, který je vymezen ustanovením §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V jeho důvodech namítl, že byl odsouzen i přesto, že nebylo prokázáno jeho zavinění jako znak subjektivní stránky trestného činu, kterým byl shledán vinným a nebyla navíc prokázána ani příčinná souvislost mezi jeho jednáním a následkem ke kterému došlo. Poukázal v této souvislosti na řadu okolností, které byly správně zjištěny, avšak nebyly z uvedených hledisek soudy vzaty v úvahu. Namítl, že nebyl určen jako vedoucí prací či bezpečnostní hlídka, když pro tuto činnost nemá ani kvalifikaci, poukázal na falšování evidence po nehodě, podnapilost poškozených, neinformovanost strojvůdce, nespolehlivost rádiového spojení, špatné povětrnostní podmínky a také to, že neměl kvalifikaci k obsluze vysílaček a v kritické době v místě prováděných prací nebyla rozsvícena traťová světla. Uvedl, že ve vztahu k objektivní stránce skutkové podstaty trestného činu příčinou následku z hlediska trestního práva může být jen taková, která k takovému následku skutečně vedla a pro způsobený následek byla rozhodující, tedy taková bez níž by následek nenastal. Má za to, že s touto skutečností se soudy dostatečně nevypořádaly a jejich úvahy se nesly v zásadě v duchu souhry dalších mnoha okolností, které teprve vedly k samotnému následku. Stejně tak namítl i absenci svého zavinění, když z provedeného dokazování nelze usoudit na jeho nedbalost, neboť soudy užité slovní spojení „potřebná opatrnost“ a „předvídatelnost příčinného průběhu“ nemohlo vést k potřebné individualizaci jeho zavinění, kdy v této souvislosti poukázal i na zřejmé zavinění i dalších osob. Má za to, že soudy byly široce a obecně pojaty podmínky a předpoklady zavinění bez jejich bližší individualizace a konkretizace v rámci učiněných skutkových zjištěních, a proto je takto naplněn dovolací důvod, pokud jde o jiné nesprávné hmotně právní posouzení věci, neboť nebyla takto naplněna skutková podstata předmětného trestného činu v její subjektivní stránce, když absentuje i příčina a příčinná souvislost, jako složky objektivní stránky skutkové podstaty trestného činu, kterým byl shledán vinným. S ohledem na uvedené navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) dle §265k odst. 1 tr. ř. napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě zrušil a aby dle §265l odst. 1 tr. ř. vrátil věc soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí. Navrhl také, aby dovolací soud „dle §265k odst. 2 tr. ř. zrušil i rozhodnutí, jež na zrušená rozhodnutí obsahově navazují, zejména o mé povinnosti nahradit státu náklady řízení, pakliže takové rozhodnutí již bylo učiněno“.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Dovolání je takto určeno k nápravě vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva a nezabývá se skutečnostmi plynoucími z procesních předpisů. Východiskem pro do úvahy přicházející existenci označeného dovolacího důvodu jsou především skutková zjištění popsaná v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, případně i další soudy zjištěné okolnosti, relevantní z hlediska norem hmotného práva. Dovolatel v předmětné věci namítá absenci subjektivní stránky trestného činu, kterým byl shledán vinným a dovozuje, že mezi jeho jednáním a způsobeným následkem chybí příčinná souvislost. Namítá tak nesprávné hmotně právní posouzení skutkových zjištění soudu prvního stupně, akceptovaných soudem odvolacím. Tyto dovolací námitky lze takto ve vztahu k uplatněnému dovolacímu důvodu mít za právně relevantní, současně však zjevně neopodstatněné. Ze skutkových zjištění nepochybně prokázaných v řízení před soudy jednoznačně plyne především to, že dovolateli byla v kritické době svěřena radiostanice, pomocí které byl spojen s pracovníkem,jehož úkolem bylo hlásit případný průjezd vlaků kritickým místem. S obsluhou radiostanice byl seznámen, věděl jak si počínat a jejím prostřednictvím byl také informován o průjezdu lokomotivy, vědomost o této informaci také radiostanicí potvrdil. Za dané situace potom jeho nedbalost zjevně spočívala v tom, že ač měl reálnou možnost příslušné pracovníky spolehlivě informovat o průjezdu lokomotivy, adekvátním způsobem tak neučinil a také proto došlo k následku v podobě jejich usmrcení. Za daných okolností nepochybily oba soudy, když dospěly k závěru, že jednání dovolatele takto neslo znaky zavinění v podobě vědomé nedbalosti ve smyslu ustanovení §5 písm. a) tr. zák. Současně byly právem shledány znaky objektivní stránky soudy shledaného trestného činu stran jednání dovolatele, způsobeného následku a příčinného vztahu mezi jednáním a následkem, když v této souvislosti lze odkázat zejména na důvody obsažené v rozsudku soudu prvního stupně v tom, že příčinná souvislost je dána i tehdy, když vedle příčiny, která způsobila následek, působila i příčina další, přičemž je nerozhodné, jestli každá z těchto příčin byla jinak způsobilá přivodit následek sama o sobě nebo mohla tento následek přivodit jen ve vzájemném spolupůsobení s příčinou druhou. Pokud je ve skutkové větě rozsudku prvního stupně užito slovního spojení „nedbal potřebné opatrnosti“ je v kontextu celé skutkové věty a následně i odůvodnění citovaného zjevné, že jednání dovolatele bylo soudy jednoznačně kvalifikováno jako vědomá nedbalost a v tomto směru i přiléhavě zdůvodněno. Z důvodů uvedených v obou rozhodnutích také vyplývá, že soudy se zabývaly i dalšími okolnostmi, za kterých došlo k označenému trestnému činu, což reflektovaly ve svých úvahách o porušení důležité povinnosti ve smyslu ustanovení §224 odst. 2, 3 tr. zák. respektive v úvahách v souvislosti s uložením trestu zákazu činnosti.
S poukazem na uvedené tak Nejvyššímu soudu nezbylo, než podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnout jako zjevně neopodstatněné, přičemž tak učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný
prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 19. května 2004
Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Jurka