ECLI:CZ:NS:2004:3.TDO.432.2004.2
3 Tdo 432/2004 – I.
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 23. června 2004 v řízení o dovolání podaném obviněným R. R, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici P., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, ze dne 17. 10. 2002, sp. zn. 2 To 757/2002, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Přerově pod sp. zn. 5 T 70/2001, takto:
Podle §265l odst. 4 tr. ř. z důvodů uvedených v §67 písm. c) tr. ř. se obviněný R. R. b e r e d o v a z b y .
Odůvodnění:
V rámci rozsudku Okresního soudu v Přerově ze dne 26. 7. 2002, sp. zn. 5 T 70/2001, v trestní věci vedené proti obviněným R. R. a P. B. byl obviněný R. R. uznán vinným jako zvlášť nebezpečný recidivista podle §41 odst. 1 tr. zák. trestným činem loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák., jehož se podle rozsudku dopustil s dalším jmenovaným obviněným tím, že „dne 22. 1. 2001 v době mezi 02.00 hodin až 06.00 hodin v D., okres P. na ulici P. společně fyzicky napadli R. P.,kterého údery pěstí do obličejové části hlavy srazili k zemi, kde ho kopali nohama do těla, poté mu řekli „ať navalí tašku“ a odcizili mu tašku přes rameno s obsahem 30 ks nahraných zvukových a počítačových nosičů CD, jeho občanský průkaz a cestovní pas a krátký zimní kabát to vše v celkové hodnotě kolem 1.600,- Kč a obžalovaný R. R. se tohoto skutku dopustil přesto, že byl rozsudkem Okresního soudu v Opavě ze dne 7. dubna 1997 č. j. 3 T 41/96 - 271 ve znění rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 6. 8. 1997 sp. zn. 6 To 390/97 uznán vinným mimo jiné tr. činem loupeže podle §234 odst. 1 trestního zákona a byl odsouzen dle §234 odst. 1, §35 odst. 2 tr. zákona k souhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 5 let, přičemž tento trest vykonal dne 14. 11. 2000“. Za to byl obviněný R. R. odsouzen podle §234 odst. 1 tr. zák., §41 odst. 1 tr. zák. a §42 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody na 7 roků a 8 měsíců, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 3 tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou.
O odvoláních, která proti tomuto rozsudku podali obvinění R. R. a P. B. a okresní státní zástupce v Přerově, rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci, usnesením ze dne 17. 10. 2002, sp. zn. 2 To 757/2002, jímž je podle §256 tr. ř. jako nedůvodná zamítl. Rozsudek soudu prvního stupně tak nabyl právní moci dne 17. 10. 2002 /§139 odst. 1 písm. b) cc) tr. ř./.
Usnesením Nejvyššího soudu České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) ze dne 23. 6. 2004, sp. zn. 3 Tdo 432/2004, bylo (z podnětu dovolání obviněného R. R.) podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušeno usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, ze dne 17. 10. 2002, sp. zn. 2 To 757/2002, a rozsudek Okresního soudu v Přerově ze dne 26. 7. 2002, sp. zn. 5 T 70/2001, v části týkající se jmenovaného dovolatele. Podle §265k odst. 2 tr. ř. za použití §261 tr. ř. bylo zrušeno usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, ze dne 17. 10. 2002, sp. zn. 2 To 757/2002, a rozsudek Okresního soudu v Přerově ze dne 26. 7. 2002, sp. zn. 5 T 70/2001, rovněž v části týkající se obviněného P. B. Současně byla zrušena též všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §265l odst. 1 tr. ř. bylo Okresnímu soudu v Přerově přikázáno, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Podle §265l odst. 4 tr. ř. vykonává-li se na obviněném trest odnětí svobody uložený původním rozsudkem a Nejvyšší soud k dovolání výrok o tomto trestu zruší, rozhodne zároveň o vazbě.
Protože se na obviněném R. R. vykonává trest odnětí svobody, který mu byl uložen původním rozsudkem a Nejvyšší soud k dovolání výrok o tomto trestu zrušil, stal se další výkon trestu na podkladě tohoto rozsudku nepřípustným. Nejvyšší soud proto rozhodl ve smyslu citovaného ustanovení §265l odst. 4 tr. ř. zároveň o vazbě. Přitom dospěl k závěru, že u jmenovaného obviněného trvá i v nynějším stadiu řízení důvod vazby podle §67 písm. c) tr. ř.
Obviněný R. R. byl v minulosti opakovaně soudně trestán pro násilnou a majetkovou trestnou činnost. Konkrétně je na místě zmínit rozsudek Okresního soudu v Přerově ze dne 17. 6. 1993, sp. zn. 1 T 7/93, jímž byl odsouzen mimo jiné pro pokus trestného činu ublížení na zdraví podle §8 odst. 1 tr. zák. k §222 odst. 1 tr. zák. a pokus trestného činu krádeže podle §8 odst. 1 tr. zák. k §247 odst. 1 písm. a), odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody na 3 roky, který vykonal dne 19. 8. 1995. Rozsudkem Okresního soudu v Opavě ze dne 26. 8. 1996, sp. zn. 3 T 41/96, byl odsouzen pro trestný čin ublížení na zdraví podle §222 odst. 1 tr. zák. k nepodmíněnému trestu odnětí svobody na 2 roky a 6 měsíců. Rozsudkem Okresního soudu v Opavě ze dne 7. 4. 1997, sp. zn. 3 T 41/96, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 6. 8. 1997, sp. zn. 6 To 390/97, byl uznán vinným trestným činem loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák. a trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. c), d), e) tr. zák. a za tyto trestné činy a sbíhající se trestný čin ublížení na zdraví podle §222 odst. 1 tr. zák., jímž byl uznán vinným citovaným předcházejícím rozsudkem Okresního soudu v Opavě, mu byl uložen souhrnný trest odnětí svobody na 5 let, který vykonal dne 14. 11. 2000.
Je tedy zřejmé, že obviněný R. R. má zřetelné sklony k závažnému protiprávnímu jednání. Nyní je stíhán pro skutek kvalifikovaný jako trestný čin loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák., který měl spáchat krátce poté, co byl propuštěn z posledního výkonu trestu odnětí svobody uloženého mu (jak již uvedeno) též pro trestný čin loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák.
Rozvedené skutečnosti tak odůvodňují obavu, že obviněný bude opakovat trestnou činnost, pro niž je stíhán, i závěr, že účelu vazby nelze dosáhnout jiným opatřením. Vzhledem k tomu Nejvyšší soud rozhodl podle §265l odst. 4 tr. ř. o vzetí obviněného R. R. do vazby z důvodů uvedených v §67 písm. c) tr. ř.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 23. června 2004
Předseda senátu : JUDr. Vladimír Veselý