ECLI:CZ:NS:2004:3.TDO.448.2004.1
sp. zn. 3 Tdo 448/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 26. května 2004 dovolání obviněného R. S., t. č. ve výkonu trestu ve věznici K. n. O., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 21. 3. 2003, sp. zn. 3 To 39/99, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 3 T 25/94, a rozhodl takto:
Dovolání R. S. se podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 27. 10. 1998, sp. zn. 3 T 25/94 byl obviněný R. S. společně s obviněnými P. H. a O. B. uznán vinným pokračujícím trestným činem zkrácení daně, poplatku a podobné dávky podle §148 odst. 1, 3 tr. zákona, za který byl odsouzen podle §148 odst. 3 tr. zákona k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 6,5 roku. Pro výkon tohoto trestu byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zákona zařazen do věznice s ostrahou. Dále byl podle §53 odst. 1 tr. zákona každému z obviněných uložen peněžitý trest v částce 200.000,- Kč, který se pro případ, že nebude vykonán ve stanovené lhůtě, mění podle §54 odst. 3 tr. zákona v nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání 10 měsíců. Konečně podle §49 odst. 1 tr. zákona byl každému z obviněných uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu podnikání v oboru obchodu, služeb a zprostředkovatelské činnosti na dobu 5 let.
Podkladem výroku o vině obviněného R. S. se stalo zjištění soudu prvního stupně podrobně popsané pod body 2 – 19 výroku odsuzujícího rozsudku.
Uvedený rozsudek nenabyl bezprostředně právní moci, neboť proti němu podal obviněný R. S. odvolání, kterým se zabýval ve veřejném zasedání konaném dne 21. 3. 2003 Vrchní soud v Praze. Ten svým usnesením sp. zn. 3 To 39/99 odvolání obviněného podle §256 tr. řádu zamítl.
Prostřednictvím svého obhájce podal obviněný ve lhůtě podle §265e tr. řádu proti usnesení Vrchního soudu v Praze ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Plzni dovolání, ve kterém napadá usnesení odvolacího soudu v celém rozsahu, přičemž se odkazuje na dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a e) tr. řádu.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu spatřuje v tom, že dle jeho názoru soud nesprávně posoudil jeho jednání, když konkrétně trestnou činnost dovolatele formuloval do jediné věty. Přitom poukazuje na to, že ani tvrzení obsažené v této jediné větě nebylo nade vší pochybnost prokázáno a že naopak byl nade vší pochybnost prokázán opak. Toto své tvrzení dokládá dalšími argumenty, jako např. poukazem na rozpory ve výpovědích dr. K., se kterými se odvolací soud dle názoru dovolatele řádně nevyrovnal, či na údajně nedostatečnou pozornost soudu otázce podílu jednotlivých osob na trestné činnosti, otázce osudu peněz vyčíslených jako škoda.
Naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. e) tr. řádu spatřuje dovolatel v tom, že dle jeho názoru mělo být trestní stíhání zastaveno z důvodu nepřípustnosti, neboť se domnívá, že jsou zde důvody dle §11 odst. 1 písm. j) tr. zákona. K tomu uvádí svůj nesouhlas s námitkou, že on sám trestní řízení mařil a uvádí k tomu některé vysvětlující okolnosti. Tvrdí při tom, že on sám měl zájem na brzkém ukončení trestního řízení, že jeho vleklý průběh mu způsobil nemalé psychické problémy, deprese a traumata, což se ve svém důsledku negativně projevovalo právě na jeho duševním zdraví.
V petitu svého dovolání podává návrh, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil napadené usnesení Vrchního soudu v Praze a aby věc přikázal tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí.
Své dovolání ze dne 28. 7. 2003 doplňuje ještě podáním ze dne 18. 11. 2003 označeným jako „Doplnění dovolání k Nejvyššímu soudu v Brně“, které ovšem nepodává prostřednictvím svého obhájce, a proto nemůže být s ohledem na ustanovení §265d odst. 2 tr. řádu za relevantní součást dovolání považováno. Jelikož v tomto podání obviněný mění (resp. doplňuje) i důvod dovolání, nemohlo by k tomuto podání být v řízení o dovolání přihlíženo ani v případě, že by bylo podáno prostřednictvím obhájce obviněného, a to s ohledem na ustanovení §265f odst. 2 tr. řádu, dle kterého lze důvod dovolání měnit jen po dobu trvání lhůty k podání dovolání.
K podanému dovolání podal písemné vyjádření státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství. Ten v první řadě konstatuje, že ta část dovolání, kterou dovolatel označuje jako podanou z dovolacího důvodu dle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, se omezuje výlučně na námitky proti skutkovým zjištěním soudu, popřípadě proti procesním náležitostem řízení před soudem, což použitému dovolacímu důvodu ani jinému ze zákonných dovolacích důvodů neodpovídá. Navrhuje proto, aby dovolání bylo v této části odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu. Námitky dovolatele uplatněné v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. e) tr. řádu považuje sice za odpovídající tomuto dovolacímu důvodu, nicméně je označuje za zjevně neopodstatněné. V této části tedy navrhuje, odmítnutí podaného dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda jsou v dané věci splněny podmínky přípustnosti podle §265a tr. řádu a shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a), h) tr. řádu, protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, směřuje proti rozsudku, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest a odvolacím soudem byl zamítnut jeho řádný opravný prostředek. Obviněný je rovněž osobou oprávněnou k podání tohoto mimořádného opravného prostředku.
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanoveních §265b tr. řádu, bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněné dovolací důvody lze považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (§265i odst. 3 tr. řádu).
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Jak však z odůvodnění dovolání vyplývá, tento důvod dovolatel spatřuje výhradně v nesprávném hodnocení provedených důkazů v rámci skutkového zjištění soudu. Obviněný nevytýká konkrétní pochybení v právním posouzení skutku, tedy nesprávnou právní kvalifikaci již stabilizovaného skutkového základu, nebo jinak vadné hmotně právní posouzení věci, nýbrž prosazuje odlišné hodnocení důkazů, než ke kterému dospěly soudy obou stupňů při zjišťování skutkového stavu. Tím, že se obviněný cestou dovolání domáhá nepřípustného přezkoumání skutkových zjištění, usiluje o navození takové procesní situace, jako by dovolací soud byl soudem třetího stupně.
V této souvislosti je nutno připomenout, že případy, na které dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je nutno důsledně odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Zákon tak v citovaném ustanovení jednoznačně vymezuje předmětný dovolací důvod jako důvod hmotně právní. To znamená, že dovolací soud je povinen vycházet ze skutkového zjištění nalézacího, resp. odvolacího soudu a v návaznosti na tento skutkový stav hodnotit správnost hmotně právního posouzení.
Lze tedy uzavřít, že námitky a argumentace dovolatele týkající se skutkových zjištění se nekryjí s uplatněným shora uvedeným dovolacím důvodem. V této části by proto dovolání obviněného R. S. muselo být bez dalšího podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítnuto jako podané z jiného důvodu, než z důvodu uvedeného v zákoně.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. e) tr. řádu lze použít tehdy, jestliže dovolatel namítá, že proti němu bylo vedeno trestní stíhání, ačkoliv podle zákona bylo nepřípustné. Tomuto dovolacímu důvodu část dovolání R. S. odpovídá, neboť obviněný vznáší námitku, že trestní stíhání proti němu mělo být zastaveno podle ustanovení §11 odst. 1 písm. j) tr. řádu. Nejvyšší soud však v projednávané věci dospěl k závěru, že v této části je dovolání zjevně neopodstatněné. Opakovanou námitkou obviněného se zabýval již Vrchní soud v Praze v rámci odvolacího řízení a dostatečným způsobem se s ní vypořádal. Závěry přijaté odvolacím soudem považuje Nejvyšší soud za správné a protože není smyslem dovolacího řízení opakování již jednou užitých dostatečně přesvědčivých argumentů, považuje za dostačující odkázat dovolatele na příslušné pasáže odůvodnění napadeného rozhodnutí. Nelze totiž přisvědčit výkladu zákona a názoru obviněného, že trestní stíhání proti němu mělo být zastaveno proto, že údajně dle zákona bylo nepřípustné.
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu pak Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné.
Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud v projednávaném případě shledal, že dovolání zčásti nebylo podáno z důvodů uvedených v zákoně a zčásti jde o dovolání zjevně neopodstatněné, rozhodl v souladu s výše citovaným ustanoveními zákona tak, že dovolání obviněného R. S. odmítl. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný
prostředek přípustný (§265n tr. řádu) .
V Brně dne 26. května 2004
Předseda senátu:
Mgr. Josef H e n d r y c h