ECLI:CZ:NS:2004:3.TDO.476.2004.1
sp. zn. 3 Tdo 476/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 12. května 2004 o dovolání podaném M. V., proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci sp. zn. 5 To 158/2002 ze dne 25. 6. 2003, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 37 T 5/2001, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) trestního řádu se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě sp. zn. 37 T 5/2001 ze dne 17. 5. 2002 byl dovolatel uznán vinným trestnými činy podílnictví podle §251 odst. 1 písm. a), odst. 2 trestního zákona (dále jen tr. zák.) - /bod 1 a), b), c), d), e) citovaného rozsudku/, organizátorství trestného činu podvodu podle §10 odst. 1 písm. a) k §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. /bod 2 a), b) citovaného rozsudku/, organizátorství trestného činu zpronevěry podle §10 odst. 1 písm. a) k §248 odst. 1, 2 tr. zák. /bod 3 citovaného rozsudku/, organizátorství trestného činu podvodu podle §10 odst. 1 písm. a) k §250 odst. 1, 2 tr. zák. /bod 4 citovaného rozsudku/, organizátorství trestného činu podvodu podle §10 odst. 1 písm. a) k §250 odst. 1, 2 tr. zák. /bod 5 citovaného rozsudku/, nedovoleného ozbrojování podle §185 odst. 1 tr. zák. /bod 6 citovaného rozsudku/, padělání a pozměňování veřejné listiny podle §176 odst. 1 tr. zák. /bod 7 citovaného rozsudku/, nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1 tr. zák. /bod 8 citovaného rozsudku/, když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za uvedené trestné činy byl odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání pěti roků, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou a byla mu zabrána přesně označená pistole zn. ČZ a bylo rozhodnuto i o vzneseném nároku na náhradu škody.
V předmětné věci podal M. V. odvolání, o kterém rozhodl Vrchní soud v Olomouci rozsudkem sp. zn. 5 To 158/2002 ze dne 25. 6. 2003 a to tak, že z podnětu odvolání M. V. a státního zástupce podle §258 odst. 1 písm. b), e), odst. 2 trestního řádu (dále jen tr. ř.) napadený rozsudek ohledně dovolatele částečně zrušil, a to ve výroku o vině pod bodem 3) napadeného rozsudku, dále v celém výroku o trestu a způsobu jeho výkonu a ve výroku o náhradě škody učiněném podle §229 odst. 1, 3 tr. ř. ve vztahu k nároku na náhradu škody poškozené C. L., a. s., P., ohledně motorového vozidla Renault Laguna RXE 2,0. Za splnění podmínek §259 odst. 3 tr. ř. potom odvolací soud nově rozhodl tak, že dovolatele odsoudil za trestné činy ohledně nichž zůstal napadený rozsudek ve výroku o vině pod body 1), 2), 4, 5-8) nedotčen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání šesti roků, pro jehož výkon ho zařadil do věznice s ostrahou. Podle §259 odst. 1 tr. ř. věc dovolatele ohledně skutku vedeného pod bodem 3) napadeného rozsudku vrátil soudu prvního stupně a konečně podle §256 tr. ř. odvolání státního zástupce ohledně L. C. a P. B. (spoluobžalovaných ) zamítl.
Proti shora citovanému rozsudku odvolacího soudu podal M. V. dovolání a to včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění i všech dalších pro podání dovolání zákonem vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvod označil ten, který je uveden v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku uvedl, že provedeným dokazováním v řízení před soudy nebylo prokázáno, že by spáchal skutky označené pod bodem 1 písm. a-e) v rozsudku soudu prvního stupně. V této souvislosti poukázal zejména na svědecké výpovědi P. H. z hlediska její věrohodnosti, když zdůraznil, že soudy výpovědi tohoto svědka označily v jeho případě za věrohodné, nikoliv však již v případě dalších spoluobžalovaných. S ohledem na uvedené proto navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) „rozsudek Krajského soudu v Ostravě sp. zn. 37 T 5/2001 ze dne 17. 5. 2002 a rozsudek Vrchního soudu v Olomouci sp. zn. 5 To 158/2002 ze dne 25. 6. 2003 ve shora popsaných a uvedených výrocích zrušil a přikázal tuto věc Krajskému soudu v Ostravě k novému projednání a rozhodnutí“.
K podanému dovolání se písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství České republiky s tím, že uplatněný dovolací důvod je užit pouze formálně, když dovolatel ve skutečnosti namítá toliko nesprávné hodnocení provedených důkazů (věrohodnost svědka H.) a takto fakticky napadá soudy učiněná skutková zjištění. Proto také navrhl, aby Nejvyšší soud takto podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu než je uveden v ustanovení §265b tr. ř.
Na tomto místě je nutné připomenout, že dovolání je mimořádný opravný prostředek a jako takový ho lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. Je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který je možné považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí. Důvod dovolání vymezený ustanovením §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání skutkových zjištění, pokud tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě lze přijmout adekvátní právní závěry. Skutkový stav je tak při rozhodování hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva.
V dané věci z hlediska popisu napadených skutků obsažených v příslušném výroku rozsudku soudu prvního stupně dovolatel namítl nesprávné hodnocení jím označených svědeckých výpovědí, jejichž obsah soudy vyhodnotily v jeho neprospěch. Z této skutečnosti potom dovozuje svou nevinu s tím, že provedeným dokazováním nebylo prokázáno, že spáchal skutky, kterými byl posléze shledán vinným. K rozdílnému hodnocení svědeckých výpovědí svědka H. lze v této souvislosti uvést, že stran namítaných skutků soudy nevycházely pouze z výpovědi tohoto svědka, ale i z dalších provedených důkazů, na které ve svých rozhodnutích také poukázaly, když se odpovědně zabývaly i posouzením skutku, při jehož prokazování zůstala výpověď svědka důkazem ojedinělým. Tyto skutečnosti jsou v projednávané věci zřejmé a plynou i z důvodů napadeného rozhodnutí.
S poukazem na uvedené tak Nejvyššímu soudu nezbylo, než podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnout jako dovolání podané z jiného důvodu než je uveden v §265b tr. ř. Za podmínek stanovených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný
prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 12. května 2004
Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Jurka