ECLI:CZ:NS:2004:3.TDO.493.2004.1
sp. zn. 3 Tdo 493/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 2. června 2004 dovolání obviněného P. H., proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře, ze dne 8. 1. 2004, sp. zn. 14 To 334/2003, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Pelhřimově pod sp. zn. 5 T 205/2001, a rozhodl takto:
Dovolání P. H. se podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Pelhřimově ze dne 22. 9. 2003, sp. zn. 5 T 205/2001, byl obviněný P. H. uznán vinným trestným činem krádeže podle §247 odst. 1, 2 tr. zákona, za který byl odsouzen podle §247 odst. 2 tr. zákona za použití §58 odst. 1 tr. zákona a §59 odst. 1 tr. zákona k trestu odnětí svobody v trvání 2 roků, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu 3 roků. Podle §53 odst. 1 tr. zákona mu byl uložen peněžitý trest ve výměře 100.000,- Kč. Podle §54 odst. 3 tr. zákona mu byl pro případ, že by ve stanovené lhůtě nebyl peněžitý trest vykonán, stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání 6 měsíců. Součástí výroku rozsudku bylo i rozhodnutí týkající se náhrady způsobené škody.
Podkladem výroku o vině se stalo zjištění soudu prvního stupně, že obviněný v přesně nezjištěné době od měsíce února 2000 do měsíce dubna 2000 v k.ú. obce M., okres P., během těžby dřeva na vlastní lesní parcele svévolně označil a nechal porazit a odvést na skládku dřeva
1) z pozemku – lesního porostu celkem 2 modříny a 1 borovici o celkovém objemu 5,20 m3, čímž způsobil škodu majiteli M. J. z P. ve výši 8.955,- Kč,
2) z pozemku – lesního porostu celkem 68 smrků,12 borovic a 5 buků o celkovém objemu 64,60 m3 a způsobil tak majitelce Z. P. z Č. Ř. škodu ve výši 175.104,- Kč,
3) z pozemku – lesního porostu celkem 8 smrků, 2 borovice a 4 modříny o celkovém objemu 14,30 m3 a způsobil tak majiteli M. T. z M. škodu ve výši 25.760,- Kč,
4) z pozemku – lesního porostu celkem 26 borovic a 4 modříny o celkovém objemu 36,10 m3 a způsobil tak majitelce M. B. ze S. Ú. škodu ve výši 57.900,- Kč,
5) z pozemku celkem 6 smrků, 15 borovic, 2 buky a 6 modřínů o celkovém objemu 29 m3 a způsobil tak majitelům B. S. a P. S. z P. škodu ve výši 47.055,- Kč,
6) z pozemku – lesního porostu celkem 7 smrků a 2 borovice o celkovém objemu 9,90 m3 a způsobil tak tehdejší majitelce L. V. z M. škodu ve výši 18.315,- Kč.
Uvedený rozsudek nenabyl bezprostředně právní moci, neboť proti němu podal obviněný odvolání, kterým se zabýval dne 8. 1. 2004 ve veřejném zasedání Krajský soud v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře. Ten svým usnesením sp .zn. 14 To 334/2003 odvolání obviněného podle §256 tr. řádu zamítl.
Prostřednictvím svého obhájce podal obviněný ve lhůtě podle §265e tr. řádu proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře, ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Pelhřimově dovolání, ve kterém napadá výrok o vině odsuzujícího rozsudku a odkazuje se na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Tvrdí, že rozhodnutí o jeho vině trestným činem krádeže spočívá na nesprávném právním posouzení skutku. V odůvodnění svého dovolání vyslovuje názor, že jeho úmysl vytěžit dřevní hmotu na cizích pozemcích nevyplývá z provedených důkazů a že ohledně subjektivní stránky trestného činu jsou závažné pochybnosti. Dle jeho tvrzení nebylo prokázáno, že by musel vědět a současně být srozuměn s tím, že těží na cizích pozemcích. Zpochybňuje konstrukci nepřímého úmyslu, ke které dospěly soudy obou stupňů s tím, že tato konstrukce nemá oporu v provedených důkazech, navíc poukazuje na to, že v jeho případě byla dovozena i správní odpovědnost. Kromě toho tvrdí, že skutku uvedeného pod bodem 2 výroku o vině se nedopustil.
V petitu svého dovolání navrhuje, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil rozhodnutí soudu obou stupňů v celém rozsahu a aby věc přikázal soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí.
K podanému dovolání se písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství. Ten konstatuje, že závěr o existenci úmyslného zavinění je sice závěrem právním, velká část dovolatelových námitek však směřuje primárně proti skutkovým zjištěním, ze kterých soudy závěr o existenci úmyslného zavinění na straně dovolatele dovodily. Jde tudíž o námitky primárně skutkového charakteru, které se s formálně deklarovaným důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu nekryjí. To platí o všech námitkách, které směřují proti hodnocení důkazů soudy ve vztahu ke spornému průběhu hranic mezi pozemky a okolnostem jejich vyměřování. Námitka ryze skutkového charakteru směřuje proti bodu 2 výroku o vině. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství má za to, že pod použitý dovolací důvod dle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu lze přiřadit pouze poněkud nejasně formulovanou námitku, podle které soudy nerozlišovaly mezi trestní a správní odpovědností. Tuto námitku však s ohledem na učiněná skutková zjištění obou soudů považuje za zjevně neopodstatněnou. Navrhuje, aby dovolání bylo jako zjevně neopodstatněné odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda jsou v dané věci splněny podmínky přípustnosti podle §265a tr. řádu a shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a), h) tr. řádu, protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, směřuje proti rozsudku, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest a odvolacím soudem byl zamítnut jeho řádný opravný prostředek. Obviněný je rovněž osobou oprávněnou k podání tohoto mimořádného opravného prostředku.
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanoveních §265b tr. řádu, bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněné dovolací důvody lze považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (§265i odst. 3 tr. řádu).
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Jak však z odůvodnění dovolání vyplývá, tento důvod dovolatel spatřuje výhradně v nesprávném hodnocení provedených důkazů v rámci skutkového zjištění soudu, a to ve vztahu k subjektivní stránce trestného činu – nepřímého úmyslu. Obviněný sice vytýká pochybení v právním posouzení subjektivní stránky činu, ale činí tak tím, že prosazuje odlišné hodnocení důkazů, než ke kterému dospěly soudy obou stupňů při zjišťování skutkového stavu. Pokud jde o skutek uvedený pod bodem 2 výroku o vině, dovolatel přímo tvrdí, že tento skutek vůbec nespáchal. Podáním dovolání se tak domáhá přezkoumání skutkových zjištění v podstatě ve třetím stupni.
V této souvislosti je nutno připomenout, že případy, na které dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je nutno důsledně odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Zákon tak v citovaném ustanovení jednoznačně vymezuje předmětný dovolací důvod jako důvod hmotně právní. To znamená, že dovolací soud je povinen vycházet ze skutkového zjištění nalézacího, resp. odvolacího soudu a v návaznosti na tento skutkový stav hodnotit správnost hmotně právního posouzení.
V této části, která směřuje primárně proti skutkovým zjištěním soudů obou stupňů, by (pokud by tyto námitky byly vzneseny samostatně) muselo být podané dovolání odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu.
Tu část dovolání, která skutečně směřuje proti právnímu posouzení a lze ji tedy přiřadit pod použitý dovolací důvod dle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, Nejvyšší soud považuje za zjevně neopodstatněnou. Z hlediska spáchání trestného činu krádeže v nepřímém úmyslu byla konstatována dostatečná skutková zjištění, s obhajobou obviněného se oba soudy náležitě vypořádaly a ze skutkových zjištění nevyplývají relevantní pochybnosti, které by nasvědčovaly tomu, že rozhodnutí je založeno na nesprávním právním posouzení skutku nebo jiném hmotně právním posouzení.
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné.
Vzhledem k tomu, že dovolání bylo v části, která svým obsahem odpovídá použitému dovolacímu důvodu dle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, shledáno jako zjevně neopodstatněné, rozhodl Nejvyšší soud o odmítnutí dovolání P. H. v souladu s výše uvedeným ustanovením tr. řádu. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný
prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 2. června 2004
Předseda senátu:
Mgr. Josef H e n d r y c h