ECLI:CZ:NS:2004:3.TDO.518.2004.1
sp. zn. 3 Tdo 518/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 2. června 2004 dovolání obviněného kpt. PČR J. M., proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 27. 8. 2003, sp. zn. 9 To 223/2003, v trestní věci vedené u Okresního soudu Praha – východ pod sp. zn. 2 T 85/2002, a rozhodl takto:
Dovolání J. M. se podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu Praha – východ ze dne 14. 4. 2003, sp. zn. 2 T 85/2002, byl obviněný J. M. uznán vinným jednak trestným činem podplácení dle §161 odst. 1, odst. 2 písm. a), písm. b) tr. zákona, jednak trestným činem podplácení dle §161 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákona, za které byl podle §161 odst. 2 tr. zákona za použití §35 odst. 1 tr. zákona odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 2 let. Podle §58 odst. 1 tr. zákona byl výkon tohoto trestu podmíněně odložen a podle §59 odst. 1 tr. zákona byla stanovena zkušební doba v trvání 2 let a 6 měsíců. Podle §49 odst. 1 tr. zákona mu byl dále uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu služby v ozbrojených, bezpečnostních sborech v trvání 5 let. Podle §47 odst. 2 tr. zákona mu byl uložen trest ztráty vojenské hodnosti.
Podkladem výroku o vině se stalo zjištění soudu prvního stupně, že obviněný
1) poté, co dne 10. 5. 2001 navštívil npor. Mgr. P. P., vyšetřovatele II. Odboru úřadu vyšetřování pro Českou republiky ČR PČR na jeho pracovišti v P., kdy možnost takového kontaktu byla podmíněna jednak tím, že jednak sám byl policistou Policie ČR, jednak tím, že se v předchozí době podílel na dokumentaci trestní věci obviněného D. H., stíhaného vyšetřovatelem npor. Mgr. P. P., pro trestný čin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby dle §148 odst. 1, 3 tr. zák, následně se s tímto vyšetřovatelem odebral do restaurace K. v B. ulici v P., kde se jej dotazoval na stav řízení v trestní věci obviněného D. H. s tím, že osoby obchodující s obviněným H. mají zájem na tom, aby jeho trestní řízení skončilo již během řízení před vyšetřovatelem, a ač vyšetřovatel npor. Mgr. P. P. takovýto postup na závěr schůzky odmítl, opětovně jej kontaktoval telefonicky dne 18. 5. 2001 kolem 10:00 hod. a sjednal si s ním schůzku v 11:00 hod., téhož dne v kavárně v K. ulici v P., kde mu sdělil, že blíže neurčený známý obviněného D. H. je připraven poskytnout jeho prostřednictvím částku v rozmezí 300.000,-Kč až 400.000,- Kč, pokud bude trestní stíhání obviněného H. ukončeno jinak, než návrhem na podání obžaloby, na vyšetřovatele npor. Mgr. P. P. naléhal, státnímu zástupci v této trestní věci podal návrh na zastavení trestního stíhání s tím, že na státním zastupitelství si to již „ohlídají“, a ač vyšetřovatel npor. Mgr. P. takovýto postup na závěr schůzky opětovně odmítl, obžalovaný jej opětovně kontaktoval telefonicky ještě téhož dne ve 14:35 hodin, během následné schůzky, k níž došlo dne 24. 5. 2001 od 15:00 hod. v kavárně v K. ulici v P., vyšetřovateli npor. Mgr. P. sdělil, že obžalovaný D. H. a jeho známí jsou ochotni poskytnout jeho prostřednictvím částku 500.000,- Kč, o níž se mají rozdělit, přičemž postačí, když vyšetřovatel napíše návrh na zastavení trestního stíhání s tím, že oni si to na státním zastupitelství „ohlídají“, aby věc byla zastavena,
2) v přesně nezjištěné době ve druhé polovině měsíce srpna 2001 telefonicky kontaktoval vyšetřovatele Obvodního úřadu vyšetřování P., Policie ČR npor. Bc I. Č., s níž si následně sjednal schůzku, ke které došlo v K. restauraci v P., kdy možnost takového kontaktu byla podmíněna tím, že si byli v předchozí době představeni jako příslušníci Policie ČR, a znali vzájemně svá služební zařazení a během schůzky nabídl této vyšetřovatelce částku 50.000,- Kč pokud zařídí, aby se nedostala k soudu trestní věc obviněného A. – A. M. stíhaného pro trestný čin ublížení na zdraví dle §221 odst. 1 tr. zákona Obvodním úřadem vyšetřování P., Policie ČR, kterou v předchozí době zpracovávala.
Uvedený rozsudek nenabyl bezprostředně právní moci, neboť proti němu podal jak obviněný, tak v jeho neprospěch státní zástupce odvolání, kterými se zabýval ve veřejném zasedání dne 27. 8. 2003 Krajský soud v Praze. Ten svým usnesením sp. zn. 9 To 223/2003 podle §256 odvolání obviněného i státního zástupce zamítl.
Prostřednictvím svého obhájce podal obviněný proti usnesení Krajského soudu v Praze ve spojení s rozsudkem Okresního soudu Praha – východ ve lhůtě podle §265e tr. řádu dovolání, které směřuje proti rozhodnutím obou soudů; dovolatel uplatňuje dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), písm. h) tr. řádu. V odůvodnění svého dovolání uvádí, že dovolací důvod dle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu spatřuje v tom, že dle jeho názoru šlo ze strany odvolacího soudu o nesprávný postup dle §2 odst. 5 a 6 tr. řádu spočívající na neúplném dokazování a nesprávném hodnocení důkazů ve věci provedených. Odvolacímu soudu vytýká, že provedené důkazy nehodnotil v souladu se zásadou „in dubio pro reo“, nýbrž k jeho tíži. V rámci tohoto dovolacího důvodu uvádí řadu skutečností týkajících se opatřování a hodnocení důkazů, jakož i samotného řízení před soudem, zpochybňuje provedené důkazy včetně důvěryhodnosti svědeckých výpovědí, procesní postup označuje za vadný a namítá i omezení obhajoby v přístupu k důkazům. Tvrdí, že v průběhu řízení nebyly odstraněny všechny pochybnosti a trvá na tom, že žádný úplatek nenabízel.
V rámci použitého dovolacího důvodu dle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu dovolatel tvrdí, že mu neměl být uložen trest zákazu činnosti a ztráty vojenské hodnosti a vyslovuje názor, že oba soudy nesprávně vyhodnotily souvislost jeho jednání s výkonem povolání a zaměnily ji se soukromou aktivitou.
V petitu svého dovolání navrhuje, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil usnesení odvolacího soudu, popřípadě též rozsudek soudu prvního stupně a dále postupoval podle §265k odst. 1 a §265l odst. 1 tr. řádu.
K podanému dovolání se písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství. Konstatuje, že námitky uplatněné dovolatelem v rámci dovolacího důvodu dle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu směřují prakticky výlučně proti úplnosti provedeného dokazování a proti hodnocení důkazů soudy, popřípadě jde o námitky ohledně porušení procesních předpisů, dovolání však neobsahuje jedinou námitku, která by se týkala hmotněprávního posouzení. Námitky uplatněné v rámci dovolacího důvodu dle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu označuje za námitky, které sice svojí povahou tomuto dovolacímu důvodu odpovídají, nicméně je považuje za zjevně neopodstatněné. Z těchto důvodů navrhuje, aby dovolání bylo odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu jako zjevně neopodstatněné.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda jsou v dané věci splněny podmínky přípustnosti podle §265a tr. řádu a shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a), h) tr. řádu, protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, směřuje proti rozsudku, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest a odvolacím soudem byl zamítnut jeho řádný opravný prostředek. Obviněný je rovněž osobou oprávněnou k podání tohoto mimořádného opravného prostředku.
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanoveních §265b tr. řádu, bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněné dovolací důvody lze považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (§265i odst. 3 tr. řádu).
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Jak však z odůvodnění dovolání vyplývá, tento důvod dovolatel spatřuje výhradně v neúplnosti dokazování a v nesprávném hodnocení provedených důkazů v rámci skutkového zjištění soudu. Obviněný nevytýká konkrétní pochybení v právním posouzení skutku, tedy nesprávnou právní kvalifikaci již stabilizovaného skutkového základu, nebo jinak vadné hmotně právní posouzení věci, nýbrž prosazuje odlišné hodnocení důkazů, než ke kterému dospěly soudy obou stupňů při zjišťování skutkového stavu. Podáním dovolání se tak domáhá nepřípustného přezkoumání skutkových zjištění v podstatě ve třetím stupni.
Použitému dovolacímu důvodu ani jinému z dovolacích důvodů dle §265b tr. řádu neodpovídají ani námitky procesního charakteru a Nejvyšší soud se proto jejich věcným přezkoumáváním nezabýval.
V této souvislosti je nutno připomenout, že případy, na které dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je nutno důsledně odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Zákon tak v citovaném ustanovení jednoznačně vymezuje předmětný dovolací důvod jako důvod hmotně právní. To znamená, že dovolací soud je povinen vycházet ze skutkového zjištění nalézacího, resp. odvolacího soudu a v návaznosti na tento skutkový stav hodnotit správnost hmotně právního posouzení.
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. řádu. Pokud by se tedy podané dovolání omezilo toliko na námitky vznesené v rámci tohoto formálně uplatněného dovolacího důvodu, muselo by být odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu lze použít tehdy, jestliže dovolatel namítá, že mu byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně za trestný čin, jímž byl uznán vinným. Tomuto dovolacímu důvodu část dovolání J. M. odpovídá, neboť obviněný vznáší námitku, že mu byl uložen trest, který zákon nepřipouští. Nejvyšší soud však v posuzovaném případě dospěl k závěru, že v této části je podané dovolání zjevně neopodstatněné. Neztotožnil se s názorem obviněného, že k jeho jednání nedošlo v souvislosti s jeho činností v Policii ČR ani s jeho tvrzením, že k uložení trestu zákazu činnosti a ztráty vojenské hodnosti nebyla provedena náležitá skutková zjištění. Touto problematikou se v dostatečné míře zabývaly soudy obou stupňů a jejich přijatým závěrům nelze nic vytknout.
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné.
Vzhledem k tomu, že dovolání bylo v části týkající se dovolacího důvodu dle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu shledáno jako zjevně neopodstatněné, rozhodl Nejvyšší soud o odmítnutí dovolání J. M. v souladu s výše uvedeným ustanovením tr. řádu. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný
prostředek přípustný (§265n tr. řádu) .
V Brně dne 2. června 2004
Předseda senátu:
Mgr. Josef H e n d r y c h