ECLI:CZ:NS:2004:3.TDO.537.2004.1
sp. zn. 3 Tdo 537/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 9. června 2004 dovolání obviněného P. Š., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 7. 1. 2004, sp. zn. 5 To 902/2003, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Karviné pod sp. zn. 6 T 63/2003, a rozhodl takto:
Dovolání P. Š. se podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Karviné ze dne 24. 6. 2003, sp. zn. 6 T 63/2003, byl obviněný P. Š. uznán vinným jednak trestným činem porušování domovní svobody dle §238 odst. 1, odst. 2 tr. zákona, jednak trestným činem krádeže dle §247 odst. 1 písm. a), písm. b), písm. e) tr. zákona, za které byl odsouzen podle §238 odst. 2 tr. zákona za použití §35 odst. 1 tr. zákona k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 18 měsíců nepodmíněně. Podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zákona byl pro výkon tohoto trestu zařazen do věznice s ostrahou. Podle §228 odst. 1 tr. řádu bylo obviněnému P. Š. a obviněné M. K. uloženo, aby společně a nerozdílně zaplatili na náhradě škody poškozenému D. T. L., částku 17.200,- Kč. Se zbytkem svého nároku na náhradu škody byl jmenovaný poškozený odkázán podle §229 odst. 2 tr. řádu na řízení ve věcech občanskoprávních.
Podkladem výroku o vině se stalo zjištění soudu prvního stupně, že v nočních hodinách z 4. 2. 2003 na 5. 2. 2003 v B., okres K., vnikl P. Š. přelezením přes okenní parapet, vytlačením nedostatečně zajištěného okna, z pokoje č. 902 do pokoje č. 903 v 9. patře H. d., kde postupně odcizil a přes okno předával M. K., které jej čekala v pokoji č. 902, kompletní PC sestavu včetně tiskárny, myši, CD RW nezjištěné značky, BTV zn. Mitsubischi, videorekordér Aiwa a dětské oblečení, vše v hodnotě 17. 200,- Kč ke škodě D. T. L. a tohoto jednání se obžalovaný P. Š. dopustil přesto, že byl rozsudkem Okresního soudu Karviná sp. zn. 3 T 89/2001 ze dne 13. 2. 2002 odsouzen pro pokus trestného činu krádeže podle §§8 odst. 1 – 247 odst. 1 písm. e) tr. zákona k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 5 měsíců, kdy tento dne 21. 8. 2002 vykonal.
Uvedený rozsudek nenabyl bezprostředně právní moci, neboť proti němu podal obviněný odvolání, kterým se zabýval dne 7. 1. 2004 ve veřejném zasedání Krajský soud v Ostravě. Ten svým usnesením sp. zn. 5 To 902/2003 odvolání obviněného podle §256 tr. řádu zamítl.
Prostřednictvím své obhájkyně podal obviněný ve lhůtě podle §265e tr. řádu proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Karviné dovolání, ve kterém napadá výrok odvolacího soudu v celém rozsahu, jakož i všechny výroky rozsudku soudu prvního stupně, a to s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu.
V odůvodnění svého dovolání sice tvrdí, že je mu známo, že Nejvyšší soud České republiky nemůže v řízení o dovolání provádět ani opakovat důkazy a že musí vycházet z důkazů již provedených, nicméně vyjadřuje názor, že ani při posouzení dosud provedených důkazů se v případě jeho jednání o trestné činy nejednalo a ani jednat nemohlo. Je přesvědčen, že žádný trestný čin nespáchal, je nevinen, odvolací soud jím navržené výslechy svědků neprovedl, čímž porušil jeho zákonné právo na spravedlivý proces; jeho skutky byly nesprávně posouzeny jako trestné činy porušování domovní svobody a krádeže. Vzhledem k tomu, že dle svého přesvědčení žádný trestný čin nespáchal, vyslovuje názor, že mu ani neměl být uložen žádný trest a neměla mu být ani stanovena žádná povinnost k náhradě škody. V petitu svého dovolání navrhuje, aby rozhodnutí soudů obou stupňů byla zrušena a aby byla věc přikázána soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí.
K podanému dovolání se písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství. Ta konstatuje, že námitky dovolatele směřují proti hodnocení důkazů, popřípadě proti neprovedení důkazů a napadají tak výlučně správnost samotného zjištění skutkového stavu. Protože takový obsah dovolání není v souladu s dovolacími důvody dle zákona, navrhuje odmítnutí podaného dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda jsou v dané věci splněny podmínky přípustnosti podle §265a tr. řádu a shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a), h) tr. řádu, protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, směřuje proti rozsudku, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest a odvolacím soudem byl zamítnut jeho řádný opravný prostředek. Obviněný je rovněž osobou oprávněnou k podání tohoto mimořádného opravného prostředku.
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanoveních §265b tr. řádu, bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (§265i odst. 3 tr. řádu).
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Jak však z odůvodnění dovolání vyplývá, tento důvod dovolatel spatřuje výhradně v nesprávném hodnocení provedených důkazů v rámci skutkového zjištění soudu. Obviněný nevytýká konkrétní pochybení v právním posouzení skutku, tedy nesprávnou právní kvalifikaci již stabilizovaného skutkového základu, nebo jinak vadné hmotně právní posouzení věci, nýbrž prosazuje odlišné hodnocení důkazů, než ke kterému dospěly soudy obou stupňů při zjišťování skutkového stavu. Navíc poukazuje na to, že obhajobě nebylo vyhověno v provedení těch důkazů, které navrhoval v řízení o odvolání. Tím, že se obviněný cestou dovolání domáhá nepřípustného přezkoumání skutkových zjištění, usiluje o navození takové procesní situace, jako by dovolací soud byl soudem třetího stupně.
V této souvislosti je nutno připomenout, že případy, na které dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je nutno důsledně odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Zákon tak v citovaném ustanovení jednoznačně vymezuje předmětný dovolací důvod jako důvod hmotně právní. To znamená, že dovolací soud je povinen vycházet ze skutkového zjištění nalézacího, resp. odvolacího soudu a v návaznosti na tento skutkový stav hodnotit správnost hmotně právního posouzení.
Podle názoru Nejvyššího soudu musí dovolatel na jedné straně v souladu s ustanovením §265f odst. 1 tr. řádu v dovolání formálně odkázat na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. řádu, přičemž však na druhé straně také musí obsah konkrétně uplatněných dovolacích důvodů odpovídat důvodům, předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody uvedené v ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu. V posuzovaném případě použité námitky dovolatele uplatněnému dovolacímu důvodu neodpovídají a nelze tedy míti za to, že je dovolání podáno z důvodů odpovídajících ustanovení §265b tr. řádu.
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. řádu. Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud v projednávaném případě shledal, že dovolání nebylo podáno z důvodů uvedených v zákoně, rozhodl v souladu s výše citovaným ustanovením zákona tak, že se dovolání obviněného P. Š. odmítá. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný
prostředek přípustný (§265n tr. řádu ).
V Brně dne 9. června 2004
Předseda senátu:
Mgr. Josef H e n d r y c h