ECLI:CZ:NS:2004:3.TDO.558.2004.1
sp. zn. 3 Tdo 558/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 9. června 2004 dovolání obviněného M. B., proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 14. 10. 2003, sp. zn. 10 To 360/2003, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. 3 T 10/2003, a rozhodl takto:
Dovolání M. B. se podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Příbrami ze dne 4. 8. 2003, sp. zn. 3 T 10/2003, byl obviněný M. B. uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví podle §221 odst. 1 tr. zákona, a byl mu podle §221 odst. 1 tr. zákona uložen trest odnětí svobody v trvání 6 měsíců. Podle §58 odst. 1, §59 odst. 1 tr. zákona byl výkon tohoto trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 1 roku. Podle §229 odst. 1 tr. řádu byla Č. n. z. p. odkázána s nárokem na náhradu škody na občansko-právní řízení.
Podkladem výroku o vině se stalo zjištění soudu prvního stupně, že obviněný dne 18. 5. 2002 kolem 17:30 hod. v P., poblíž svého bydliště, když dostihl děti, které vzaly špalíky dřeva před jeho domem, uchopil levou rukou nezletilého J. Š., a tuto ruku mu zkroutil za záda tak silně, že mu způsobil zlomeninu dolního konce kosti vřetenní a loketní s dobou léčení do 20. 6. 2002.
Uvedený rozsudek nenabyl bezprostředně právní moci, neboť proti němu podal obviněný odvolání, kterým se zabýval ve veřejném zasedání konaném dne 14. 10. 2003 Krajský soud v Praze. Ten svým usnesením sp. zn. 10 To 360/2003 odvolání obviněného podle §256 tr. řádu zamítl.
Prostřednictvím svého obhájce podal obviněný ve lhůtě podle §265e tr. řádu proti usnesení Krajského soudu v Praze ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Příbrami dovolání, ve kterém napadá rozhodnutí Krajského soudu v Praze o zamítnutí jeho odvolání v plném rozsahu s tím, že dle jeho názoru toto rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku. V odůvodnění svého dovolání uvádí 2 základní námitky, o které opírá svůj názor o údajném nesprávném posouzení skutku. Dovolatel především namítá, že během hlavního líčení soud prvého stupně zamítl jeho návrh, aby bylo postupováno dle ustanovení §309 a násl. tr. řádu cestou narovnání s poškozeným, a to přesto, že obžalovaný prohlásil před soudem, že čin, kladený mu za vinu, spáchal, složil na účet soudu přiměřenou částku určenou k obecně prospěšným účelům a rovněž poškozený s takovým postupem vyslovil souhlas. K této námitce uvádí podrobnější argumentaci včetně vlastního výkladu příslušného zákonného ustanovení. Vytýká i odvolacímu soudu, že se v této věci ztotožnil s postupem soudu prvého stupně. Druhá námitka pak směřuje proti právní kvalifikaci skutku, kdy dovolatel uvádí, že čin měl být dle jeho názoru hodnocen ve smyslu §223 tr. zákona, neboť k ublížení na zdraví došlo toliko v důsledku jeho neopatrného jednání, přičemž vůbec nejednal v úmyslu poškozeného poranit.
V petitu svého dovolání navrhuje, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Praze a aby věc přikázal tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí.
K podanému dovolání se písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství. K námitce týkající se postupu dle §309 tr. řádu upozorňuje, že jde o námitku procesní povahy, která není v souladu s použitým dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Pokud jde o námitku týkající se právní kvalifikace skutku, i zde považuje obsah dovolání za nesouladný s použitým dovolacím důvodem, neboť dovolatel tuto námitku opírá nikoli primárně o nesprávné právní posouzení skutku, nýbrž o odlišný popis skutku, než ke kterému dospěly soudy obou stupňů a teprve z jiného skutkového vylíčení děje pak dovozuje odlišnou právní kvalifikaci. Vzhledem k tomu, že obsah dovolání neodpovídá zvolenému dovolacímu důvodu ani jinému z dovolacích důvodů dle §265b tr. řádu, státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství navrhuje, aby dovolání bylo odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda jsou v dané věci splněny podmínky přípustnosti podle §265a tr. řádu a shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a), h) tr. řádu, protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, směřuje proti rozsudku, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest a odvolacím soudem byl zamítnut jeho řádný opravný prostředek. Obviněný je rovněž osobou oprávněnou k podání tohoto mimořádného opravného prostředku.
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanoveních §265b tr. řádu, bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (§265i odst. 3 tr. řádu).
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Jak však z odůvodnění dovolání vyplývá, tento důvod dovolatel spatřuje jednak v procesním postupu soudu, jednak v údajně nesprávné právní kvalifikaci skutku, přičemž ovšem v rámci této námitky vychází z vlastní verze popisu skutku, než která byla soudem konstatována v rámci skutkových zjištění. Obviněný tedy ve svém mimořádném opravném prostředku sice vytýká pochybení v právním posouzení skutku, ale tuto výtku staví na tom, že prosazuje odlišné hodnocení důkazů, než ke kterému dospěly soudy obou stupňů při zjišťování skutkového stavu. Tím, že se obviněný cestou dovolání domáhá nepřípustného přezkoumání skutkových zjištění, usiluje o navození takové procesní situace, jako by dovolací soud byl soudem třetího stupně.
V této souvislosti je nutno připomenout, že případy, na které dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je nutno důsledně odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Zákon tak v citovaném ustanovení jednoznačně vymezuje předmětný dovolací důvod jako důvod hmotně právní. To znamená, že dovolací soud je povinen vycházet ze skutkového zjištění nalézacího, resp. odvolacího soudu a v návaznosti na tento skutkový stav hodnotit správnost hmotně právního posouzení.
Pokud jde o ryze procesní námitku týkající se postupu soudu s ohledem na ustanovení §309 tr. řádu, je zcela zjevné, že tato námitka svým charakterem neodpovídá jak uplatněnému dovolacímu důvodu dle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ani žádnému z jiných dovolacích důvodů, jejichž taxativní výčet je obsažen v §265b tr. řádu. Podle názoru Nejvyššího soudu musí dovolatel na jedné straně v souladu s ustanovením §265f odst. 1 tr. řádu v dovolání formálně odkázat na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. řádu, přičemž však na druhé straně také musí obsah konkrétně uplatněných dovolacích důvodů odpovídat důvodům, předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody uvedené v ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu. V posuzovaném případě použité námitky dovolatele uplatněnému dovolacímu důvodu neodpovídají a nelze tedy míti za to, že je dovolání podáno z důvodů odpovídajících ustanovení §265b tr. řádu.
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. řádu. Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud v projednávaném případě shledal, že dovolání nebylo podáno z důvodů uvedených v zákoně, rozhodl v souladu s výše citovaným ustanovením zákona tak, že se dovolání obviněného M. B. odmítá. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný
prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 9. června 2004
Předseda senátu:
Mgr. Josef H e n d r y c h