ECLI:CZ:NS:2004:3.TDO.559.2004.1
sp. zn. 3 Tdo 559/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 26. května 2004 dovolání podané nejvyšší státní zástupkyní v neprospěch J. M., proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích sp. zn. 23 To 45/2004 ze dne 30. 1. 2004, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 3 T 74/2003 a rozhodl podle §265k odst. 1, 2 a §265l trestního řádu takto:
I. Usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích sp. zn. 23 To 45/2004 ze dne 30. 1. 2004 a rozsudek Okresního soudu v Českých Budějovicích sp. zn. 3 T 74/2003 ze dne 22. 10. 2003 se v části týkající se J. M. zrušují .
Současně se zrušují i všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
II. Okresnímu soudu v Českých Budějovicích se přikazuje , aby věc
v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Českých Budějovicích sp. zn. 3 T 74/2003 ze dne 22. 10. 2003 byl dovolatel uznán vinným trestným činem výtržnictví podle §202 odst. 1 trestního zákona (dále jen tr. zák.), jehož se dopustil skutkem přesně popsaným ve výrokové části citovaného rozsudku. Za uvedený trestný čin mu byl uložen trest obecně prospěšných prací. Obžalobou, která byla vůči dovolateli v této věci podána byl dovolatel stíhán i pro trestný čin podpory a propagace hnutí směřujících k potlačení práv a svobod člověka podle §261 tr. zák. Citovaným rozsudkem však pro tento trestný čin nebyl shledán vinným.
O odvolání, které proti tomuto rozsudku podala okresní státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Českých Budějovicích a to v neprospěch dovolatele, rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením sp. zn. 23 To 45/2004 ze dne 30. 1. 2004 a to tak, že je podle §256 trestního řádu (dále jen tr. ř.) zamítl.
Uvedené usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích napadla včas a za splnění všech zákonem předpokládaných náležitostí dovoláním nejvyšší státní zástupkyně s tím, že citovaným usnesením bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) tr. ř., ačkoli byl v předcházejícím řízení dán důvod dovolání uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku), čímž je dán dovolací důvod uveden v §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. V důvodech svého takto podaného mimořádného opravného prostředku uvedla, že při posuzování subjektivní stránky trestného činu podpory a propagace hnutí směřujících k potlačení práv a svobod člověka podle §261 tr. zák. lze vycházet především z objektivního projevu pachatelovy vůle navenek s tím, že v daných souvislostech není pochybností o tom, že „hajlování“ je projevem sympatií k nacismu. Takto nemůže jít o nějaké „předvádění se mladých lidí“ (jako dovodily soudy), ale o zřetelný sklon k páchání specifické rasově a ideově motivované trestné činnosti. Ve svém dovolání upozornila i na to, že dovolatel byl rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích sp. zn. 3 To 859/2002 ze dne 7. 3. 2003 ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Českých Budějovicích sp. zn. 27 T 74/2000 ze dne 14. 6. 2002 odsouzen pro trestný čin násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci podle §169 odst. 3 tr. zák. spočívající v tom, že se srotil, aby užil násilí proti skupině obyvatelů pro jejich rasu a byl odsouzen k trestu odnětí svobody, jehož výkon mu byl podmíněně odložen, když toto rozhodnutí nabylo právní moci dnem 7. 3. 2003 a při projednávání trestní věci, která je předmětem tohoto dovolání, se dovolatel nacházel stále ve zkušební době předešlého citovaného rozhodnutí. Má za to, že jednáním posuzovaným v souvislosti s nyní podaným dovoláním se J. M. dopustil jako pachatel s výraznými a trvalejšími sympatiemi k nacismu a rasismu a nelze tedy jeho jednání (jak to učinily v dané věci soudy obou stupňů), bagatelizovat. Svým chováním potom dovolatel nepochybně naplnil znaky trestného činu podle §261 tr. zák. a měl být tímto trestným činem uznán vinným již rozsudkem nalézacího soudu. Pokud se tak nestalo, trpí tento rozsudek vadným právním posouzením skutku (v něm je jeho „hajlování“ zřetelně definováno). Soud druhého stupně vytýkanou vadu nenapravil, i když napadené rozhodnutí bylo zatíženo tímto nedostatkem v hmotně právním posouzení věci, který zakládá důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. S poukazem na uvedené navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích sp. zn. 23 To 45/2004 ze dne 30. 1. 2004, jakož i rozsudek Okresního soudu v Českých Budějovicích sp. zn. 3 T 74/2003 ze dne 22. 10. 2003 a zrušil i další výroky na toto rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyly podkladu. Dále, aby postupoval podle §265l odst. 1 tr. ř. a přikázal Okresnímu soudu v Českých Budějovicích, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
K takto podanému dovolání se obviněný nevyjádřil.
Dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř. a bylo tak zapotřebí posoudit nejdříve otázku, zda konkrétní důvody, o které je dovolání opíráno, lze podřadit pod dovolací důvod podle ustanovení §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., který dovolatel uplatnil.
Důvod dovolání podle zmíněného zákonného ustanovení je dán tehdy, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k). Podle názoru dovolatele je v posuzované věci takovým dovolacím důvodem ten, který je obsažen v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. podle kterého příslušné rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Skutkový stav je takto při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny. Východiskem pro existenci uvedeného dovolacího důvodu tak bude především popis skutku obsažený v příslušném výroku napadeného rozhodnutí ve věci samé, případně i další okolnosti relevantní obecně z hledisek norem hmotného práva. S přihlédnutím k uvedenému lze mít za to, že takto uplatněný dovolací důvod je dovolatelem namítán právně relevantně. Trestného činu podpory a propagace hnutí směřujících k potlačení práv a svobod člověka podle §261 tr. zák. se dopustí pachatel, který veřejně projevuje sympatie k hnutí, které prokazatelně směřuje k potlačení práv a svobod člověka. V daném případě byly jednáním obviněného nepochybně naplněny formální znaky uvedeného trestného činu (jak plyne i z provedeného dokazování), když pozdrav zvednutou pravou rukou a s tím spojenými výkřiky „Sieg Heil“ je zjevně (za daných a prokázaných okolností) veřejným projevem sympatie k nacismu, který je také zcela jistě hnutím, které prokazatelně směřuje k potlačení práv a svobod člověka. Při konstatování, že zjištěné skutkové okolnosti naplňují formální znaky trestného činu je podstatou námitek dovolatele jeho názor, že předmětný skutek v dané věci představuje takový stupeň nebezpečnosti pro společnost, který je schopen naplnit materiální podmínku trestnosti. S ohledem na uvedené lze s argumentací dovolatele souhlasit s tím, že popsaný skutek vykazuje jak formální, tak i materiální znaky trestného činu podle §261 tr. zák. Odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně v tomto směru se míjí se skutkovou podstatou trestného činu podle §261 tr. zák. a je vztaženo ke skutkové podstatě trestného činu podle §260 tr. zák. kdy soud se zabývá úvahami o podpoře a propagaci hnutí směřujících k potlačení práv a svobod člověka, aby posléze shledal, že se tak v dané věci nestalo, když ostatně tuto námitku vznesl i státní zástupce v rámci odvolacího řízení. Dostatečně se však s otázkou materiálních znaků posuzovaného trestného činu nevypořádal ani odvolací soud, který dospěl k neadekvátnímu závěru, že se jednalo spíše o pouhé předvádění mladých lidí, jejich nevhodné chování plynoucí z rivality „místních a přespolních“. Odvolací soud tak dospěl k závěru, že v daném případě nebyl projev obviněného výrazem sympatií k určitému hnutí, ale jen pouhou součástí jeho výtržnického jednání. Odůvodnění uvedených rozhodnutí obou soudů v dané věci není přesvědčivé a nekoresponduje s učiněnými skutkovými zjištěními, když podle přesvědčení dovolacího soudu jsou v dané věci naplněny i materiální znaky skutkové podstaty trestného činu podpory a propagace hnutí směřujících k potlačení práv a svobod člověka podle §261 tr. zák., vyjádřené nepochybně jasným a důrazným způsobem formou veřejně projevené sympatie k takovému hnutí. To i za takových okolností jakými byly razantnost takového projevu v místě kde bylo přítomno větší množství lidí a užití výrazu spojeného s fyzickým projevem (vztyčení paže), který jako nejvlastnější výraz podporující nacismus je znám i mladé generaci. To i s ohledem na samotnou osobu obviněného, který byl pro podobnou trestnou činnost již v minulosti postižen a lze u něj shledávat hlubší sympatie k uvedené ideologii, kdy v tomto směru lze poukázat i na jeho předchozí odsouzení zmiňovaná dovolatelem. Lze uzavřít, že obě vydaná rozhodnutí jsou zatížena shora vytýkaným nedostatkem stran hmotně právního posouzení věci a z tohoto pohledu je podané dovolání důvodné a to i co do užitého dovolacího důvodu.
S poukazem na uvedené proto Nejvyššímu soudu České republiky nezbylo, než obě napadená rozhodnutí zrušit, stejně jako všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením pozbyla podkladu. Podle §265l odst. 1 pak přikázal Okresnímu soudu v Českých Budějovicích, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Za podmínek uvedených v §265r odst. 1 písm. b) tr. ř. toto své rozhodnutí přijal v neveřejném zasedání, neboť vzhledem k povaze věci je zřejmé, že shledané vady nelze odstranit ve veřejném zasedání (§265m odst. 1 písm. a/ tr. ř.).
V novém řízení se Okresní soud v Českých Budějovicích bude muset předmětnou věcí znovu zabývat v intencích rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky, přičemž při svém rozhodování je vázán právním názorem, vysloveným dovolacím soudem k výkladu relevantních hmotně právních a procesních otázek, na které je v odůvodnění tohoto rozhodnutí poukazováno (§265s odst. 1 tr. ř.).
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný
prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 26. května 2004
Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Jurka