ECLI:CZ:NS:2004:3.TDO.601.2004.1
sp. zn. 3 Tdo 601/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 23. června 2004 dovolání obviněného M. A. K. B. A., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. 10. 2003, sp. zn. 9 To 402/2003, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 6 T 66/2003, a rozhodl takto:
Dovolání M. A. K. B. A. se podle §265i odst. 1 písm. d) tr. řádu
o d m í t á .
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 18. 7. 2003, sp. zn. 6 T 66/2003, byl obviněný M. A. K. B. A. uznán vinným trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákona, za který byl podle §187 odst. 2 tr. zákona odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 3 let a 6-ti měsíců. Podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zákona byl pro výkon tohoto trestu zařazen do věznice s ostrahou. Podle §57 odst. 1, 2 tr. zákona mu byl uložen trest vyhoštění ve výměře 10 let.
Podkladem výroku o vině se stalo zjištění soudu prvního stupně podrobně uvedené pod body I a II výroku odsuzujícího rozsudku.
Tento rozsudek nenabyl bezprostředně právní moci, neboť proti němu podal obviněný M. A. K. B. A.a obviněná I. K. odvolání, kterým se zabýval ve veřejném zasedání konaném dne 20. 10. 2003 Městský soud v Praze. Ten svým usnesením sp. zn. 9 To 402/2003 odvolání obou obviněných podle §256 tr. řádu zamítl.
Prostřednictvím svého obhájce podal M. A. K. B. A. ve lhůtě podle §265e tr. řádu proti usnesení Městského soudu v Praze ve spojení s rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 dovolání. V něm vyslovuje názor, že soudy obou stupňů nepostupovaly v souladu s platným právním řádem, především pak proto, že celá záležitost byla účelová, k čemuž uvádí některé podpůrné argumenty. Navrhuje, aby Nejvyšší soud České republiky celé řízení přezkoumal, napadené rozsudky zrušil v celém jejich rozsahu a vrátil věc k novému projednání a rozhodnutí.
Z podaného dovolání nejsou patrny náležitosti uvedené v §265f odst. 1 tr. řádu. Zejména nelze z dovolání nikterak dovodit, proti kterému rozhodnutí dovolání vlastně směřuje (dovolatel navrhuje zrušení obou „rozsudků“, přičemž ve věci bylo rozhodnuto jedním rozsudkem a jedním usnesením), dále dovolatel konkrétně neuvádí, jaký výrok, v jakém rozsahu a z jakých důvodů napadá, jakož ani konkrétní odkaz na některý z dovolacích důvodů uvedených v ustanoveních §265b tr. řádu. Rovněž petit dovolání není zřejmý a nelze z něj jednoznačně určit, jaký je konkrétní návrh dovolatele na rozhodnutí dovolacího soudu, resp. která část řízení (dovolatel zmiňuje „celé řízení“, zřejmě včetně přípravného řízení) a kterému ze soudů by měla být věc přikázána k novému projednání a rozhodnutí.
Nejvyšší soud České republiky z těchto důvodů vrátil přípisem ze dne 11. 2. 2004, sp. zn. 3 Tdo 134/2004 podané dovolání Obvodnímu soudu pro Prahu 4, a to k provedení odpovídajícího řízení podle §265h tr. řádu.
Obvodní soud pro Prahu 4 dopisem ze dne 11. 3. 2004, sp. zn. 6 T 66/2003 vyzval obhájce obviněného k odstranění vad podání.
Prostřednictvím svého obhájce obviněný podáním ze dne 7. 4. 2004 doplnil své původní dovolání. V tomto doplnění upřesnil, že napadá pravomocné usnesení Městského soudu v Praze a uvedl, že dovolání podává proto, že soudy obou stupňů náležitě nezjistily, jak skutek, pro který byl odsouzen, spáchal. Dále vyslovuje nespokojenost zejména s trestem vyhoštění. Domáhá se toho, aby dovolací soud napadené usnesení (rozsudek) zrušil v celém rozsahu a věc vrátil k novému řízení a k novému rozhodnutí. Současně žádá o navrácení lhůty z toho důvodu, že požadovaný doplněk dovolání nemohl právní zástupce pro zdravotní problémy včas vyhotovit.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda jsou v dané věci splněny podmínky přípustnosti podle §265a tr. řádu a shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a), h) tr. řádu, protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, směřuje proti rozsudku, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest a odvolacím soudem byl zamítnut jeho řádný opravný prostředek. Obviněný je rovněž osobou oprávněnou k podání tohoto mimořádného opravného prostředku.
Po výše uvedeném doplnění dovolání se Nejvyšší soud zabýval otázkou, zda dovolání již splňuje zákonné náležitosti dle ustanovení §265f odst. 1 tr. řádu a byl nucen konstatovat, že dovolání tyto náležitosti i nadále nesplňuje.
Podané dovolání v prvé řadě postrádá jakýkoli výslovný odkaz na některý z dovolacích důvodů uvedených v §265b tr. řádu. Pouze z textu podaného dovolání by bylo možno usoudit, že dovolatel není spokojen se skutkovými zjištěními soudu. Takové námitky ovšem v řízení o dovolání přezkoumávati nelze, neboť jednak skutkovými zjištěními soudu je soud dovolací vázán, jednak tento druh námitek nelze uplatnit v rámci žádného ze zákonných dovolacích důvodů. Dovolání ani po upřesnění neobsahuje jednoznačné určení, zda napadá pouze výrok o vině, nebo zda také napadá výrok o trestu a o kterém z uložených trestů. Zmínka obviněného v tom směru, že „je nespokojen s vyhoštěním z ČR na takto dlouhou dobu“ nemůže být považována za kvalifikované naplnění předepsané náležitosti dovolání, nehledě k tomu, že samotné subjektivní přezkoumávání přísnosti či naopak mírnosti trestu není v řízení o dovolání ani možné.
Dále ani po doplnění svého dovolání obviněný dostatečně nekonkretizoval svůj návrh, jak má dovolací soud rozhodnout, konkrétně kterému z obou soudů by měla být věc přikázána k novému projednání a rozhodnutí.
Vzhledem k tomu, že ani po doplnění podané dovolání neobsahuje náležitosti stanovené zákonem, je nutno i na žádost o „navrácení lhůty“ pohlížet jako na irelevantní.
V této souvislosti považuje Nejvyšší soud za vhodné připomenout, že dovolání jako mimořádný opravný prostředek musí býti podáno výhradně prostřednictvím obhájce obviněného; tento zákonem stanovený požadavek je odůvodněn mimo jiné zájmem na odpovídající kvalitě podání.
Podle §265i odst. 1 písm. d) tr. řádu Nejvyšší soud dovolání odmítne, nesplňuje-li náležitosti obsahu dovolání. Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud v projednávaném případě shledal, že dovolání nesplňuje náležitosti obsahu dovolání dle §265f odst. 1 tr. řádu, a to ani po výzvě soudu prvního stupně k odstranění vad podání, rozhodl v souladu s výše citovaným ustanovením zákona tak, že se dovolání obviněného M. A. K. B. A. odmítá. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný
prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 23. června 2004
Předseda senátu: Mgr. Josef H e n d r y c h